Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Předpověď počasí je naprosto neskutečná. Ve vnitrozemí má být přes 20 °C, což je něco naprosto neskutečného.
Padlo rozhodnutí, že z našeho báječného místa u moře odjedeme kousek od nás do pohoří Sierra Espuňa, kde už jsme jednou byli, ale jen nakoukli.
Nikdy jsme tady nejeli na kolech a veliké parkoviště u kláštera Santurio de Santa Eulalia je ideálním výchozím bodem. Jen jsme ráno přeparkovali mezi kolegy na velké parkoviště u kláštera.
Zdenda S naplánoval trasu, a tak sundáváme kola a jedeme.
Má být slunečno a není, má být 20 °C a taky není. No, co se dá dělat. Zima rozhodně není, jen na kolech, jak to profukuje je chladněji a já, jak ještě nejsem úplně v pořádku, tak jsem zimomřivá.
Proto to teplé oblečení, ale výlet jsem si nechtěla nechat ujít. Pravda, část cesty vedla opravdu kozími stezkami, které pro moje kolo nebyly zrovna dvakrát ideální, ale co naplat.
Nějak se nahoru musíme dostat a mám takový pocit, že 20 km trasa bude dneska až kam.
Nejdříve jsem se divila, že Zdenda naplánoval trasu tak krátkou, protože dvacet kilometrů není nic moc, to je jen taková malá projížďka před večeří a jak občas říká, kvůli dvaceti kilometrům nebudu sundávat kola.
Faktem je, že celá trasa byla tak náročná, ať už terénem do kopce anebo sjezdem z kopce, že nám to všem bohatě, bohatě stačilo.
U kláštera je naprosto úžasná odpočinková zóna plná parkovišť, grilů a kamenných lavic, kam se může člověk příjemně zašít.
My si tady taky našli jedno takové místo, kde jsme úplně sami.
Zítra bude den odpočinku, dobíjení baterek do kol, upeču čokoládové muffiny a večer bude pro všechny pizza.
Ale i samotný klášter je moc hezký a stojí za prohlídku.
Krásný kostelík je celý vymalovaný.