Hledat

Toplist

Menu

Videa - A léta běží

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Vía Verde Saint Gregori - Amer - Španělsko

  27.10.2023

  Vía Verde z Girona je další cesta z bývalé železnice, kterou jsme ještě neprojeli a je v plánu.

  

  Problém je řeka riu Ter, která teče z hor do Girona do hor nad námi. Ale my jsme na druhé straně řeky, než vede naše cyklostezka. Pokud to jenom trochu jde, snažíme se dělat okruh, ale někdy to holt nejde, a tak se musíme stejnou cestou vrátit zpět.

   

  Problémem je, že z Girona do Olot je to bratru 54 km, což je na jeden výlet hodně. S ohledem na to, že do hor se jede do mírného kopečka a zpět se vezeme, tak by to naše kola docela určitě zvládly, ale my to nezvládneme, my to zkrátka neusedíme.

  

  Máme vyzkoušeno, že jízda kolem 50 km je ještě v pohodě, ale vše, co je nad už bolí. Zkrátka, bolí zadek a my už pak nevíme, jak si za jízdy sednout.

  

  Tak chvíli na pravou část, pak levou, chvíli stojíme na šlapkách, abychom se trochu narovnali, děláme zastávky, ale po 50 km už mi je většinou jedno kudy jedu, a to už mě pak ani nebaví fotit, jen to celé už chci mít za sebou.

   

  Přestože první projekty, které měly přivést železnici do Olotu, pocházejí již z poloviny 19. století (ještě před Barcelonou-Mataró), byla tato železnice po zdlouhavém stavebním procesu definitivně slavnostně otevřena v roce 1911. První projekty navrhovaly propojení Olotu, hlavního města Garrotxy, se Sant Joan de les Abadesses a jeho bohatými uhelnými doly a na druhé straně s přístavem Roses.

   

  Později se plány omezily na spojení mezi Olotem a Sant Joan, když bylo toto druhé město spojeno železnicí s Barcelonou. Jiné pozdější projekty navrhovaly spojení s městem Torelló, kde by se napojilo na železnici z Barcelony do Sant Joan.

  

  Nakonec byla vybrána nejjednodušší trasa údolím Ter, která spojuje Gironu se zbytkem národní sítě. Po několika letech skvělých ekonomických let s důležitými projekty rozšíření směrem do vnitrozemí a směrem k Barceloně způsobila občanská válka železnici těžké ztráty.

  

  Při útěku republikánských vojsk byla vyhozena velká část mostů a ztraceny lokomotivy, vozy a vagóny. Povodně v roce 1940 také spláchly koleje, což rekonstrukci ještě ztížilo. Tolik praví historie této železniční trasy.

   

  Abychom nemuseli do Girony, zkusíme přejet kus od nás přes jez, který je uveden, jako že za nízkého stavu vody by se dal přejít. Uvidíme. Zatím jedeme krásnou krajinou po příjemné cestě.

  

  A už tu máme jez. Voda má sice nízký stav, ale stejně, tam kde teče voda je to kluzké. Zdenda převedl obě dvě kola na druhou stranu.

  

  V místech, kde tekla voda po jezu to ještě šlo, ale na konci je pár metrů, kde kola vede po koruně jezu a sám musí vodou. Já jsem to vzala po kamenech, kde jsem pro změnu musela křovím, které bylo plné jakýchsi bodláčků.

  

  No, na oběd budu mít co dělat.

  

  Tričko je nepoužitelné. Teď je vidět, jak se vyplatí mít sebou náhradní oblečení. Napojujeme se na Vía Verde, který kus vede podél rušné silnice, což není nic moc, ale naštěstí po pár kilometrech se opět noříme do přírody.

   

  Maličké městečko Amer je zhruba v polovině dnešní trasy a zasloužená kávička na náměstí chutná přímo báječně.

  

  Zdenda si dal svoje oblíbené kapučínko a já klasiku. No a vyjíždíme na cestu zpět.

  

  V cestě nám stojí opuštěný kostelík Sant Climent d´Amer. Aspoň si po stoupání vydechneme.

  

  Myslela jsem si, že se Zdenda chtěl jen na kostelík kouknout, naše cesta tudy nevede, ta je hluboko pod námi, ale hluboce jsem se mýlila.

  

  Pominu, že jedeme jinudy, než jsme se dohodli, ale cesta to byla naprosto šílená. Skoro celou cestu lesem nejdříve do kopce kolo tlačím díky kamenité a absolutně nevhodné cestě pro naše kola, pravda, několikrát mi Zdenda kolo pomohl vytlačit, ale pak zase valnou část cesty z kopce opět kolo jen přibržďuji a vlaju někde za ním.

  

  Žádná cesta hezky pěkně kolem kopce, ale téměř rovná až na vrchol, po hřebenovce nahoru dolů a pak hezky pěkně rovně dolů. Je totální nesmysl cpát se na cyklostezky, které jsou určeny pro trekingová kola a trekaře, což teda já rozhodně nejsem. Zkrátka, pro mne to byl děs běs. Omračující nádhera výhledů do dáli, je mi už v tuto chvíli úplně ukradená.

  

  A to nejhorší bylo teprve před námi. Najednou se probudil Zdendův telefon a ohlásil, že máme někoho v autě. Brrr. Šílená situace. Jsme nějakých 20 km od auta a v autě máme nezvané hosty.

  

  Naštěstí jsme už na pevné silnici, pak na perfektní cyklostezce, vlastně Vía Verde, úseku, kterému jsme se měli vyhnout a můžeme se opřít do pedálů.

  

  Šílenou rychlostí ujíždíme k autu.  Tentokrát se vracíme přes Gironu, což nám přihodilo další kilometry. Oba dva myslíme jen na to, o co vše jsme asi už přišli, co vše je zničené a jak ztrátu nahradíme. Opět jsem hořce litovala nezálohovaných fotek a souborů a celou cestu si slibuji, že už nikdy více a na zálohy si musím dávat pozor. Pak lituju čtečky, protože jestli ten debil, co se nám do auta dostal ukradl i zálohovou čtečku, tak jsem totálně v háji a nebudu mít co číst. No, oba dva ponořený do černých myšlenek, krev plnou adrenalinu šlapeme jako zběsilý, aby už jsme byli zpět u auta.

   

  Naštěstí se jednalo o planý poplach, který jsme za poslední roky neměli. Nevíme, co se stalo, že autoalarm poslal z ničeho nic takovou zprávu. Poslední varovaní bylo v Marseille, kde nás opravdu vykradli, ale to už je několik let.

  Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. 

  Dnešní trasa je: 

  

« Předchozí | Další »