Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Opouštíme Německo. Ještě poslední les, kde je všude kolem nás dílo zkázy, kůrovce.
Nádherné lesy pomalu padají za oběť maličkému broučku,
který decimuje lesy u nás a jak je patrné i v této části Německa.
Krásné Lucembursko. Maličká země, ale moc hezká. Obvykle má i nejlevnější naftu napříč zeměmi, kterými musíme projet do Španělska.
Pokud máme cestu poblíž, vyplatí se sem zajet nejen pro naftu, ale i pro pohlazení po dušičce.
Krásné domy, vyšperkované zahrady a vše přímo vymazlené.
Pastviny plné krav, které jsou snad i vzhledově vybírané, aby svou vyzáží, pro boha, nezkazily výsledný dojem.
Lucembursko, kromě mnoha zvláštností má i jednu naprosto unikátní. Po celé zemi je jednotná cena nafty a plynu, což se hned tak nevidí.
To zkrátka nikde neexistuje. Už jsme projeli celou Evropu a aby v nějaké zemi měli stejnou cenu všechny čerpací stanice různých firem je nemyslitelné.
No a už jsme v Belgii, což okamžitě poznáváme podle kvality vozovky.
V tu ránu mi začnou rachtat hrnce v šupleti, nadskakují talíře a za chvíli přesně vím, že mám nějak málo lžiček. Ale vážně, jedeme belgickým venkovem a drkocání, díry na silnici neberou konce.
Teď by se nám hodilo pérování, které samozřejmě nemáme a čehož v tuto chvíli velmi litujeme. Tady je to opravdu náročné. Naštěstí je to jenom na venkově, ale jakmile se přiblížíme městu, hned se situace lepší.
Nicméně, strázně na silnici bohatě kompenzuje skvostná výstavba domů i v té nejmenší vísce.
Jedeme klasicky vedlejšími silnicemi, a i podle vzezření jsou i staré domy opečovávané a opravdu moc hezké. Je to zážitek.
Nová výstavba je velice nadčasová, nápaditá a jak říkám, hezká. Opět naprosto perfektní zahrádky a zahrady, kde se prohání automatické sekačky a kde je vše naprosto precizně upravené a opět, skoro vždy bez vysokých plotů.
Když jsme před pár lety jeli podél pobřeží Belgie, tak jednoznačně, průmyslová města jsem tenkrát hodnotila, jako nic moc.
To zase když do Belgie vjedeme z Holandska, kde je krásné snad úplně všechno.
To pak Belgie na nás okamžitě zapůsobí tak nějak šedě, bez nápadu, bez nizozemské elegance, zkrátka nehezce, ale dneska jsem belgickým venkovem vyloženě uchvácená.
Zdenda naplánoval noční stání na parkovišti pro nás ve městě Bouillon, kde je maličké staré centrum a také, měla by tu být pro nás voda, kterou už potřebujeme doplnit.
A hlavně, bude tu klid. Jsme daleko od jakékoliv silnice, nehrozí tady ani noční nájezd omladiny a vyhlídka na klidnou noc ve společnosti kolegů je lákavá.
Vodu doplníme ráno. Jdeme si protáhnout nohy do města a při té příležitosti si kupujeme pravé belgické hranolky.
Starý most je ideální na konzumaci něčeho tak výborného jako jsou belgické hranolky připravené v klasické hranolkárně Friteries.
Já sama si dám hranolky tak jednou do roka. Většinou mi hodně vadí zápach smaženého oleje ve většině provozoven, kde hranolky připravují, pak mě vadí omastek, který je na nich a hlavně, většinou jsou hodně solené a já už mnoho let v kuchyni používám naprosté minimum soli.
Jsem toho názoru, že kdo má rád soli víc, nechť si jídlo dosolí, ale abych přes sůl vlastně ani nevěděla co jím, tak to nemusím. Jsem hodně zvědavá, jaké dnešní hranolky budou.
Mírně mě překvapilo, že máme počkat 10 minut. Paní v restauraci s venkovním sezením přesně věděla, kdy hranolky budou a bylo to tak. Za deset minut nám přinesla voňavé bramborové hranolky, velice delikátně osolené.
Majonézu jsme si doobjednali. K hranolkům si můžeme doobjednat ohromnou spoustu všelijakých omáček.
A protože se jedná o belgické národní jídlo, můžeme si o této pro nás obyčejné příloze říct něco víc. I když si řada lidí myslí, že hranolky byly vynalezeny ve Francii, není to pravda, tento pokrm je totiž pravděpodobně belgickou chloubou. Kromě toho, že hranolky jsou patrně belgickým vynálezem, jsou belgické hranolky také mnohem poctivější. Ty pravé belgické hranolky jsou silné, ručně krájené a fritují se ve dvou fázích, aby byly správně křupavé. Vegetariáni si musí dát pozor, ke smažení se totiž nejčastěji používá hovězí tuk dodávající hranolkům charakteristickou chuť a šmrnc. Některé podniky je smaží pouze v rostlinném oleji. Některé ho ale kombinují s živočišným tukem, často se sádlem.
Zkrátka experimentování a dohady co je lepší neberou konce, ale hovězí tuk vítězí.
Jak tedy hranolky vůbec vznikly? Říká se, že vznikly na jihu Belgie na konci 17. století. Belgičané byli zvyklí smažit malé rybičky, které chytali v řece Máze. Jednu zimu však řeka zamrzla a někoho tak napadlo nahradit rybičky bramborami, kterých byl dostatek. A hranolky tak byly na světě.
Okolo historie hranolek však koluje mnoho dohadů. K jejich vynalezení se hlásí například i Francouzi, Španělé nebo Britové. Nelze tak úplně stoprocentně říci, kde hranolky vznikly. Ale jednu věc říci lze – belgické hranolky jsou opravdovou pochoutkou.
Belgické hranolky jsou od těch klasických odlišné, a to především díky jejich přípravě. Jak taková příprava vypadá? V prvé řadě je potřeba zvolit správnou odrůdu brambor. Často se používá odrůda zvaná “Bintje”, ta je údajně na hranolky nejlepší a ty jsou následně nejchutnější. Pak přichází oloupání brambor a jejich nakrájení na silnější proužky.
Zajímavou fází je smažení, protože na rozdíl od klasických hranolek se ty belgické nesmaží pouze jednou, ale na dvakrát. První smažení 5 minut v horkém tuku 160°, pak se nechají okapat a chvilku odpočinout a hned následuje druhé smažení při 180°také cca 5 minut. Výsledkem je dobrota, kterou jsme si rádi dali a hlavně, sem to patří. Starý kamenný most v belgickém městečku Bouillon, moc hezké historické uličky a pravé belgické hranolky.
Co víc si přát.
Dnešní trasa je:
Včerejší trasa byla: