Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Dneska jsme měli opět výpadek na stránkách a zase jsme se ocitli v 22.10, přesně jako před pár dny.
Srdce se mi zastavilo, protože vkládat znova ztracené dny bylo i na mě už hodně. Honem voláme do Ostravy, co se děje a byli jsme uklidněný, že výpadek sice je, ale o již vložené nepřijdeme. Opravdu nevíme, co se děje, samozřejmě, od poskytovatele platformy se nic kloudného nedozvíme, ale je to pro nás hodně nepříjemné.
Stále jsme u přátel na Ebru poblíž městečka Caspe. Pepa se Zdendou rybaří a Zdenda je jako v ráji. Ebro je opravdu takovým malým rájem pro rybáře. Teď bych jen doplnila pár informací ohledně rybaření na Ebru.
Jak už jsem říkala v kapitole Rybaříme na Ebru, jsou tady tři hráze. Maqiunenza, Riba-roja a Flix. Caspe, kde rybaříme je na Maqiunenza a jsme v kraji Aragon, Riba Roja spadá do Katalánska a Flix už je také Katalánsko. Povolenku zakoupenou na Maqiunenzu nemůžeme použít na přehradní nádrž Flix a obráceně. V tomto případě si jednotlivé regiony hrají každý na svém písečku.
Takže, je potřeba se rozmyslet, kde budeme chtít rybařit. A ještě jedna novinka, kterou jsme se díky Hance a Pepovi dozvěděli a která by mohla leckomu pomoci je, že teď se kupuje cotto jen za 6 eur i když si chceme ryby odnést. To platí do konce roku.
Co bude po Novém roce nikdo neví. Ovšem, co je úžasné, od jezu směrem k moři, tedy pod jezem u městečka Xerta se už může chytat na povolenku na moře, kterou už máme a není potřeba kupovat cotto.
Krásné místo je u jezu v Escatrón, Pepa sem na toto místo jezdí hodně často a lze ho doporučit i na stání na divoko.
Dá se sem pěkně zajet a myslím, že by se zde dalo pár dnů pohodlně vydržet. Ale zde je potřeba povolenka, licence a cotto.
Pepa s Hankou nám ukázali něco málo z okolního kraje, které je úžasné. Projeli jsme si pár maličkých městeček, vesnic a vyhlídek do dáli. Ve Španělsku najdeme spoustu zajímavých míst.
Velmi stará a z části opuštěná vesnice, podle množství prázdných domů, dalo by se říct i velmi chudá vesnice na okraji světa
a na vrchu dokáží postavit naprosto neskutečné dětské hřiště se spoustou prolézaček a všelijakých houpaček.
Samozřejmostí je, přilehlé posilovací a protahovací místo, kde jsou zase různá venkovní posilovadla.
Vše je pod stromy a moc pěkné.
Pak si stoupneme na vyhlídku, a přemýšlíme, pro koho to tady vybudovali, když městečko zeje prázdnotou, na ulici není ani živáčka a vše vypadá pustě a opuštěně.
Ale asi zdání klame a vesnice až tak opuštěná nebude. Na to jsme ve španělsku příliš krátce, to bychom tady museli nějaká rok žít, abychom dokázali posoudit a říct, jak to tu vlastně funguje.
Ale co je ve Španělsku naprosto úžasné je ohromná srdečnost, kterou Španělé mají. Všichni pozdraví, odpoví na pozdrav a u toho se ještě usmějí. To mám moc ráda. Jak říká kamarádka, „ve Španělsku se dobře žije“.
K večeru jsme zajeli do městečka Alcaniz, které jsme si maličko prohlédli. Hlavně, až nad městem je opravdu krásný hrad, Castillo Calatravos, kde je jednak restaurace a pak hotel.
Musí to být pohádka se tady ubytovat a z hradních oken koukat na Ebro a krásnou krajinu.
Nejedná se o hluboké lesy, tak jak jsme zvyklí, ale o zvlněné kopce, šedo hnědé a takové divoké, strašně hezké.
Prohlídli jsme si ještě kostel Santa Matría la Mayor a jedeme zpět.
Vypadá to, že tady pobudeme ještě den, dva a pojedeme dál. V plánu je pondělní odjezd, tak uvidíme, jak to půjde.
A ještě jeden západ slunce nad Ebrem. Ebro je vskutku skvostná řeka
a když k tomu přihodím ohromnou spoustu ryb a krásnou, úchvatnou přírodu, tak Ebro nemá jediný kaz na kráse.