Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Opět se nám klube krásný den a to mám velkou radost. Noc byla chladná, ale díky sluníčku a luxusně modré obloze je hned den lepší.
Ostatně, co si budeme povídat, sluníčko je sluníčko a pokud není, tak je to špatné.
Jistě, každé roční období má něco do sebe, ale pokud cestujeme a jsme odkázaný jen na prostor obytného auta, asi všem je jeasné, že pokud prší tak život na cestě se smrskne jen na prostor obytného auta a to je pak náročnější.
Zvlášť, když prší den za dnem, když je vyloženě hnusně, asi tak jak jsme si to užili minulý podzim. Brrr. Ale letos máme podzim vyloženě jako za odměnu. Takový nádherný podzim jsme snad ještě na cestě neměli. Tak jak jedeme, jde za námi podzim s nádherně zbarvenými stromy. V Německu, před měsícem už se stromy krásně zbarvovali, pak ve Francii to už bylo vyložené kouzlo a teď konečně dorazil podzim do Španělska a zase je nádherný.
Naštěstí nepřišla žádná pohroma v podobě silného větru, deště, který by listí ze stromů sundal, a tak si stále užíváme krás okolní přírody. Ale s klesající teplotou počítám, že listí půjde valem dolů. Zatím jsme poměrně vysoko na severu a stále jsme ve vnitrozemí, vlastně jsme ještě neviděli moře, ale už to bude chtít přesunout se k pobřeží, kde bude mnohem tepleji a samozřejmě, na jih.
Krásné pohoří Priorat je všude kolem nás a překrásná příroda kam se jen podíváme.
Nemohu se ubránit stálému používání superlativů, omlouvám se, ale ono je to tady opravdu krásné. Obnažené skály u silnice hrají všemi barvami.
Od bílé po žlutou, okrovou, lehce červenou po všechny možné odstíny tmavě vínové, bordó. Vždycky si vzpomenu na Alenku, ta hru barev ve skalách vždy velmi obdivuje a kdo má jenom trochu otevřené oči, tak si tu přijde na své.
Ale to je o celém Španělsku. Určitě se vyplatí občas odbočit na silnici té nejnižší třídy, protože se pak dostaneme do oblastí, kde za celý den potkáme auta, které spočítáme na prstech jedné ruky.
Vše máme jen pro sebe, můžeme si zastavit skoro kde chceme, můžeme jet krokem a nikoho neomezujeme, nebrzdíme.
Všude kolem nás je příroda, která bere dech a jak říkám, když svítí sluníčko, je vše daleko, daleko krásnější.
Dojeli jsme do maličkého městečka Ulldemolins, kde jsme vzali za vděk parkovišti u hřbitova.
Snažili jsme se stoupnout co nejvíce ke kraji abychom nepřekáželi.
Snad nikomu nebude vadit, že tu stojíme.
Ráno hned jedeme dál.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je: