Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Zprávy z oblasti Porýní jsou příšerné. Máme velmi slabé připojení z penzionu kus od nás a tak občas zachytíme co se děje ve vedlejší spolkové zemi kus nad námi. Ano, prší tady permanentně a jak víme, tak je to v celém Německu. Tolik vody během pár dnů nespadlo už mnoho let a je nám ohromně líto lidí, kteří s povodněmi bojují. Sama jsem byla zasažená povodněmi v roce 2002, kdy jsme v bytě měli s dětmi týden Vltavu 20 cm pod stropem, ale to je už dávná minulost a přesto, když mě v noci vzbudil velmi silný déšť, který bušil do střechy, okamžitě mi proběhlo v hlavě, jestli náhodou nestojíme u nějaké řeky. I po skoro 20 letech mě vyděsil extrémně silný déšť a ihned jsem byla v pohotovosti.
Včera jsme byli uvězněný v autě, pršelo bez přestání celý den. Déšť se střídal s průtrží mračen a ohromné spousty vody se na nás valily celý den. Kola máme sundaná z nosiče, venku připevněná k autu a připravená na okamžitý start, ale bohužel. Dneska jsme věděli, že kolem druhé hodiny by se mělo vyjasnit, zhruba do čtyřech hodin.
Máme tedy dvě až tři hodiny na výjezd na rozhlednu, která je kousek nad námi. Opět to bude usmolených 20 km, ale aspoň něco. Zatím marně čekáme na vyjasnění, protože v dalším plánu v této oblasti je výlet do Friedrichsháfen, podívat se na Zeppelin,
projet si zase kousek pobřeží Bodamského jezera, konečně se v něm vykoupat a obloukem se vrátit zpět.
Pak se opět o pár kilometrů přesuneme někam nad Kostnici. Tolik plány, ale dneska jsme vyjeli skutečně před půl druhou, předpověď se maličko posunula a nebe se roztrhalo už po jedné.
Ujíždíme na vyhlídku Gehreberturm nad městečkem Markdorf. Jedeme stále do kopce, a tak maličko, ale jen maličko vzpomínám na doby minulé, kdy jsem měla na řídítkách kouzelnou plynovou páčku, která mě dokázala vyvézt kamkoliv.
Teď musím hodně šlapat a při prudkém stoupání vidím, jak jsem slaboučká. Vyhlídka je skutečně hodně, hodně vysoko, což je správné, a tak to má být.
Bodamské jezero je v dáli a samozřejmě, když je správné počasí, okamžitě vyráží výletní vzducholoď Zeppelin na svou pouť napříč Bodamským jezerem.
Ještě jsme sjeli do Markdorfu. Jednak si ho chceme prohlédnout, ale hlavně, už nemáme chleba na snídani.
Markdorf má maličké staré město, které je, jak jinak, moc hezké, ale je to jen pár hrázděných domů, a tak prohlídku máme velmi rychle za sebou.
V Aldi jsme koupili chleba, na večer pivko a vínko a jedeme zpět. Jedeme jako o závod. Máme to domů nějaký 4 km a za námi se žene obrovský temný dešťový mrak.
Je jasné, že pokud mu neujedeme, jsme během chviličky kompletně mokrý, protože tady normálně neprší, tady rovnou leje jako konve.
Pět minut po příjezdu nás mrak dohnal, jen tak tak jsme stihli uklidit to nejdůležitější a kola dával Zdenda pod plachtu už v dešti.
Tak sláva. Zvládli jsme to!
Včera jsem se zmiňovala o švábské kuchyni a já jsem hned jeden recept použila.
Eintopf – neboli jídlo z jednoho hrnce
Eintopf „jeden hrnec“ se skládá většinou z velkého množství surovin a má velmi hustou konzistenci. V Německu existuje mnoho regionálních receptů této husté polévky.
Největší slávu eintopf zažíval během války, při nedostatku potravin, kdy se se vařilo, co dům dal, a vznikalo velké množství zajímavých variant. Často se eintopf vařil v chudých rodinách, ale i při nedostatku času při žních, když bylo velké praní a tak podobně.
Mám ráda hrách, hrášek ve všech možných úpravách včetně hrachové kaše a luštěni jako takové, a tak první volba uvařit švábský recept padla na
Selský eintopf
Klobása + špek + mrkev + celer + hrách nebo čočka + cibule + česnek + brambory + olej + hovězí vývar nebo něco podobného (Masox nemusí urazit) + sůl, pepř a maličko mouky na zahuštění.
Klobásu nakrájíme na tenká kolečka, cibuli na půlkolečka, mrkev na kolečka, celer na proužky a česnek na plátky.
To vše osmažíme, zaprášíme trochou mouky jakoby na jíšku, ale decentně, osmahneme a zalijeme vodou. Brambory nakrájíme na kostičky a s hrachem vložíme do polévky, ochutíme a vaříme.
Pokud máme suchý hrách, namočíme ho na pár hodin, propláchneme a vložíme k bramborům. Já měla předvařený, ještě z domova a byl skvělý.
Použila bych zmražený hrášek, eintopf by byl mnohem jemnější. Čočku bych asi také vložila do polévky už pár hodin namočenou.
Je to o tom, co komu chutná a jak jsem pochopila, nápaditosti se v tomto případě meze nekladou. V papiňáku hotové za cca 10 min.