Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Dopoledne jsme udělali servis a jedeme kousek do vnitrozemí do městečka Olot. Tady máme začátek, nebo konec cyklostezky Vía Verde.
Je to jedna z delších cyklostezek, která vede právě z Olotu přes Gironu až ke Středozemnímu moři. Celá trasa má 135 km, ale dá se vhodně rozkouskovat.
Dneska byl taky den nákupů nutných potravin, a protože za jízdy nabíjíme kola na další výlet, tak i den pomalé jízdy. Těch pár kilometrů se musíme courat, protože jinak baterky do kol nenabijeme. Jistě, mohli bychom pustit centrálu, ale zatím není až taková nouze.
Zatím nám počasí přeje a my můžeme zajet do vnitrozemí, aniž bychom museli stále topit. Ono se to nezdá, ale ve vnitrozemí Španělska dokáže být velká zima, a to samozřejmě nemluvím o horách.
Tam je to jasné, ale přiznávám, že i mne docela zaskočily jarní přízemní mrazíky pár kilometrů od moře. Jen kousek ve vnitrozemí nám může noční mráz způsobit velké nepříjemnosti. Ale máme stále ještě podzim, a to zatím noční mrazíky nehrozí. Pořád máme přes den kolem 25 °C a večer teplota spadne na plus minus na 12°C. Takže ano, určitě si večer přitápíme. Jak říkám, nejsem lední medvěd a abych seděla večer u stolu zabalená v dekách, tak to zas nemusím.
Olot nás velmi příjemně překvapil. Maličké město, přesně na krátkou procházku. Je ještě brzké odpoledne, a tak jsou všechny obchody zavřené.
To je zvyk jižních států, na který si zase musíme zvyknout. Obchody se zavírají ve dvanáct a otevírají zase až kolem půl páté a pak mají otevřeno do osmi, devíti.
Což je pro nás dost nezvyk, ale je to zase fajn, když se chceme projít po městě k večeru, tak všechny výlohy září a na ulicích je plno lidí.
Dneska se nám stala docela kuriozní věc. V Olotu je veliké parkoviště, kde bychom mohli stát a myslím i velmi bezpečně, kousek je místní policie, ale bohužel, je tam značka zákaz parkování obytek.
Což jsme zjistili až na místě. Nemá cenu riskovat večerní návštěvu policie a noční hledání dalšího místa na stání. Parkujeme tedy podle plánu B na okraji města na dalším parkovišti, které je označené klasickým P bez jakéhokoliv omezení. Stoupli jsme si hezky do rohu, abychom nepřekáželi, i když tady není komu, ale přeci jen, nemá cenu místní zbytečně dráždit. Zdenda si dal večer k filmíku pivko, já vínko a máme pohodu. V půl desáté policejní auto, zaklepali na dveře a že tam jako stát nemůžeme a máme přejet na parkoviště ve městě.
Opět je škoda, že neumíme španělsky. Něco nám květnatě vysvětlovali, tak jsme to odkývali a stále nám ukazují do města, na velké parkoviště. Nechceme věřit, že nás posílají na parkoviště, kde je pro nás zákaz. Zdenda pro jistotu na počítači ukázal v navigaci, jestli je to to parkoviště, které mají na mysli. Tak ano. Ještě něco říkali v tom smyslu, že když kolegové cosi, tak jim máme říct cosi. Asi, že nás tam oni poslali, možná.
Poděkovali jsme s tím, že okamžitě odjíždíme. Nikdy, to podtrhuji, nikdy nemá cenu se s policisty dohadovat. Jediné, co má cenu omluvit se, hezky poděkovat za upozornění na naše špatné stání, posypat si hlavu popelem a odjet.
Přejeli jsme na parkoviště s krásnou zákazovou cedulí, na parkoviště, kde se nám mnohem více líbilo, protože zítra opět pojedeme na celý den na výlet a tady jsme přeci jenom více na očích.
Dnešní trasa je: