Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
V plánu je další Vía Verde, kterou jsme ještě neměli tu čest projet. Vede z Girona do Olot, ale problém je, že mezi námi a cyklostezkou je říčka.
Tak nejdříve musíme nalézt vhodné parkování a zítra pojedeme na výlet. Klasické stání v Girona, které už snad všichni znají, je zabrané cirkusákama, kteří tu mají odpojené obrovské karavany a nástavby, které tahají kamionem.
Místa poskrovnu a hlavně, tady nikdo nijak dlouho nevydrží, spíše je to zastávka na přespání a pokračování dál. Ať už na sever domů, nebo na jih do tepla. Zdenda má ještě jedno místo kousíček za Girona, ale právě zase jsme na druhé straně, přes řeku. Nevadí, nějak to do zítra vymyslíme.
Parkovací místo přímo určené pro nás má avizovanou wifi zdarma od města a vodu taky zdarma. Nic víc vlastně nepotřebujeme. Hlavně ta wifi nám vytrhla trn z paty. Ale když mluvíme o trnu v patě, stalo se mi teď něco podobného.
Docela slušně jsem se zranila a kde? V kuchyni. Večer při vaření jsem šlápla vnější stranou chodidla na párátko. Blbý párátko se nějak dostalo na zem, zapíchlo se do koberce a následně mě do nohy. Šlapku jsem si propíchla a říkám si, až dovařím, tak si ránu vydesinfikuji. To jsem taky udělala, nicméně, rána se už zatáhla a desinfekce už jen po šlapce stekla.
Druhý den noha bolela, další den jsem už na ní hodně špatně došlapovala. No a další den už proběhla operace. Rána už byla zanícená a žila si svým životem. Opálila jsem jehlu, nůžky, Zdenda svítil čelovkou, statečně asistoval a operace začala.
Nakonec jsem vydolovala ulomenou špičku párátka odkudsi z útrob chodidla, ránu vydezinfikovala a je klid. Jak dokáže přehlédnuté, zapomenuté, pitomé párátko pozlobit.