Hledat

Toplist

Menu

Videa - A léta běží

Zaujalo nás...

NAŠE AKT. POZICE

Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků

• Salles-sur-l'Hers - Francie

  20.10.2023

  Pomalu se blížíme k Pyrenejím, ale tentokrát je budeme jen u jejich východního okraje. Pyrenee Orientale, ale než se tam dostaneme, ještě pár kilometrů je před námi. Pyreneje jsou úchvatné. Nejsou tak strmé, alespoň v těch oblastech, kterými jsme už projížděli, ale jsou takové malebné. Zkrátka, ohromně se mi líbí a když ještě Zdenda vybere nějakou zážitkovou trasu, tak to je pak teprve paráda.

  

  Nicméně my jedeme směrem na Toulouse, kterým jen projedeme a míříme na Perpignan. Toulouse je veliké město a ještě nenadešel čas si jeho historické staré město prohlédnout. Nicméně, určitě tudy několikrát pojedeme a tak není pozdě.

  

  Maličko jsme se zamotali a už jsme skoro v centru Toulouse, což jsme nechtěli, ale tak nějak nic moc se neděje. Kousek jedeme podél kanálu du Midi. Je to ohromné dílo. 241 km dlouhý kanál, který právě v Toulouse začíná a vede až ke Středozemnímu moři do města Sete.

  

  Dneska slouží kanál hlavně vodní turistice a jak je vidět i k bydlení, ale ve své době, mluvíme o roce 1682 kdy byl dokončen, to bylo průkopnické dílo. Technicky náročné vodní dílo, které muselo překonat výškové rozdíly 57 a téměř 190 m, spojilo Atlantský oceán se Středozemním mořem; odtud označení canal des Deux Mers, „Kanál dvou moří“.

  

  Na něj později navázal paralelní průplav podél řeky Garonny a další díla, která významně ovlivnila hospodářství celé oblasti. Roku 1776 byl vybudován spojovací průplav do Narbonne, roku 1810 bylo napojeno Carcassonne a v letech 1836–1857 byl vybudován paralelní průplav k řece Garonně z Toulouse do Bordeaux, který zajistil pravidelný provoz na celé trase.

  

  Lodě tenkrát tahali koně a muly. Canal du Midi byl v roce 1996 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

  

  Už několikrát jsme se napojili na nějakou část kanálu, ale pořád si slibujeme, že se jednou zastavíme a kus kolem kanálu projedeme na kolech.

   

  Dneska přináším tip na další velmi jednoduché jídlo, který každá kuchařinka zná, ale možná už dlouho nevařila, nepekla. Klasická žemlovka neboli „žemlobába“.

   

  Máme nasbíraný jablíčka, tak co s nimi. Žemlovka je v době, kdy je pod stromy spousta spadaných jablek ideální pokrm, který se hodí i do těch našich malých kuchyněk. Potřebujeme rohlíky, housky anebo ve Francii si vypomůžeme bagetou + jablíčka + cukr + vanilkový cukr + trochu skořice + rozinky + hrst vlašských ořechů + máslo + mléko + citronovou šťávu. Toť vše.

   

  Jablka nastrouháme na hrubém struhadle a v míse a smícháme se všemi ingrediencemi. Vmícháme lžíci citronové šťávy. Bagetu nakrájíme na plátky a už je pokládáme na pečící papír.

  

  Každou vrstvu bagety potřeme mašlovačkou mlékem. Navrstvíme jablka, a tak pokračujeme dál. Nakonec dáme vrstvu bagety, pomašlujeme mlékem a zhusta poklademe plátky másla a posypeme cukrem.

  

  Já jsem v remosce klasicky použila na 10 minut alobalovou pukličku a pak už peču na barvu. Asi tak 20 minut a dobrota je na světě. Pokud máme dobíjecí booster, pečeme za jízdy a než zastavíme na oběd, máme hotovo.

   

  Dojeli jsme do městečka Salles-sur-l'Hers, kde je stání pro obytná auta z říše snů a pohádek. Na okraji maličkého městečka je moc pěkné stání, kde je vše zadarmo!

  

  Dokonce i elektřina. Jsou tu sice jen dvě zásuvky, ale funguje připojení k sousedovi.

  

  Taky když jsme přijeli už tu dva kolegové stáli, a tak se Zdenda domluvil s kolegou a připojili jsme se na něj. Ráno doplníme vodu a pojedeme dál.

  

« Předchozí | Další »