Hledat
Toplist
Menu
Videa - A léta běží
Klikni na odkaz níže:
Vydejte se s námi na cestu
Hledej v kalendáři podle dnů měsíců a roků
-
Valencie - Španělsko
15.12.2021Jedeme do Valencie, na což se velmi těšíme.
Jeden den jsme si počkali na počasí a to se umoudřilo. Sluníčko slibuje krásný den, a tak hurá na cestu. Jedeme až kolem jedenácté, protože to už je pěkně teploučko.
Přeci jenom, na kolech to slušně profukuje. Máme to nějakých 10 km do města.
Zdenda s Alenkou připravili trasu po všech důležitých památkách a co musím valenciany pochválit, příjemná cyklostezka vede jak do města, tak skrze celé město.
Pravda, párkrát jsme se zamotali, ale to jen díky tomu, že je zima a ve Valencii se opravují a předělávají snad všechna hlavní náměstí.
Všude se pokládá nový bílý mramor, ale pak to bude opravdová paráda. Takže jsme přišli o pár hezkých náměstí, ale jinak se nám výlet vydařil.
Valencie je velice staré město, které založili Římané, pak se městem přehnaly různé armády, pět set let tu byly Arabové a tak dál. Moderní, nové město je veskrze nezajímavé. Vysoké domy, ulice a spousta aut, klasika, ale nás zajímá hlavně staré město, kam nás dovede jednak Zdenda a druhak velice slušná cyklostezka.
Střed Valencie leží v záhybu ramene řeky Turia. Vlastní tok řeky, respektive její koryto, bylo ve druhé polovině dvacátého století přeloženo na jih od města a v bývalém korytě, přes které stále vedou mosty,
je dnes přes 9 km dlouhý park Jardí del Túria, který je jedním z největších městských parků v Evropě. Je to ohromná překrásná odpočinková zóna pro tisíce lidí.
Park je perfektně udržovaný, spousta zeleně, množství vodní plochy a hlavně, všude je čisto a pořádek.
Armáda městských zřízenců, uklízečů se stará a čistotu, prázdné odpadkové koše a několik veřejných toalet, které jsme také využili a mohu jen říct, čisto, voňavo a zkrátka na to, že to jsou veřejné toalety, nemám jedinou výtku.
Množství altánů, laviček, dětských hřišť, paráda.
Jedeme dál do starého města, kde je katedrála Panny Marie ze třináctého století, postavená na místě někdejší mešity, které ale zase předcházela vizigótská katedrála. Katedrála má tři brány, jeden z hlavních vstupů je z náměstí Plaça de la Reina, druhý z Plaça de la Seu. Vedle katedrály stojí gotická věž s barokními prvky el Micalet (Michálek).
Na okraji historického centra jihozápadně od katedrály najdeme rozlehlou modernistickou budovu tržnice Mercat Central, Centrální tržnice z roku 1914.
Samozřejmě jsme se šli do tržnice podívat, jen hodit oko, ale, docela určitě bych tu nakoupila kde co. Od sušených šunek, po úžasné maso, zeleninu a ovoce.
Spousta ryb, kde se kupodivu nesmí fotit. Ryby nejsou nijak závratně drahé, ale zákaz focení nás udivil.
Obyčejně se rybáři chlubí svými úlovky, a naopak jsou rádi, že máme o jejich zboží zájem, že se nám líbí, ale tady ne.
Možná je to i tím, nebo proto, že se loví stále menší a menší ryby, které ještě ani nedosáhly dospělosti. Nevím, ale možné to je.
Naproti stojí jediná valencijská památka zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, gotická budova tzv. Hedvábné burzy La Llotja de la Seda.
Stavba je z let 1482 až 1548 a jedná se o jednu z mála dochovaných gotických památek ve městě. Bohužel, je to další náměstí, které je v rekonstrukci, ale to nevadí, aspoň to tu budou mít pěkné.
Projeli jsme si staré město a už jedeme na okraj k velkému přístavu, kde se skví nádherné bílé stavby, které jsme už viděli, když jsme jeli na stání.
Město umění a věd je něco neskutečného. Je to je reprezentativní národní muzeum, vybudované v letech 1991–2005.
Tento projekt je dílem architekta Santiaga Calatravy. Patří k jeho největším a nejsložitějším dílům a stalo se symbolem Valencie.
Velký komplex věnovaný kultuře a vědě je součástí urbanistického komplexu, který se začal tvořit ve Valencii po roce 1957.
Tehdy byla kvůli ničivé povodni odkloněna řeka Turia a v jejím původním korytě vznikl pás země dlouhý 8 km a široký 200 m a který odděluje staré město od přímořského letoviska Nazaret.
Městská zeleň, o které jsem se zmínila výše, Jardí del Túria byla nakonec doplněna o komplex budov, Palác hudby José Marie de Paredes, Vědecké muzeum prince Filipa a Mořský park, oceánografické muzeum.
Dominantní inspirací projektu byla příroda, jako matka a učitelka: čtveřice budov tohoto městečka, rozložené podél osy východ–západ, je založená na biologických tvarech, od kostry obrovského dinosaura, až po další ohromné stavby. V L'Hemisfèric je prostorové kino a bylo dokončeno v roce 1998.
Je to první z budov komplexu. Tvarem připomíná obrovskou lasturu vystupující z vodní plochy. Odrazem ve vodě a znásobenou velikostí se mění na lidské oko. Další je Vědecké muzeum, které je určené také k pozorování oblohy.
Vše je zasazeno a zobrazováno ve velikých rozlehlých bazénech, které jednotlivé stavby obklopují a při správném slunci, světle, znásobují jejich velikost. Tento jev je přirovnáván k indickému Tádž Mahalu.
Ale až když jsme k budovám přijeli, teprve pak jsme uviděli jejich obrovskou velikost a monumentální nádheru.
Když už odjíždíme z Valencie, nebo přijíždíme, to je jedno, tak vidíme z výšky tyto nádherné budovy, ale až když jsme u nich tak teprve oceníme ladnost a naprostou dokonalost kterou tady španěláci vytvořili, postavili.
Řekla bych, že takovýto komplex se hned tak někde nevidí. Naprosto úžasnou moderní architekturu můžeme obdivovat v Nizozemí, ale většinou jsou to stavby, které jsou spíše samostatné, ale tady je to celek několika ohromných staveb, které berou dech.
Celé jsme si to projeli, celé jsme to mohli jen obdivovat a už se vracíme domů.
Jiřík statečně hlídal, což je fajn, neměli jsme obavy o naše domovy, a to je důležité. Vrátili jsme se skoro v pět hodin odpoledne řádně unavený. Zítřejší den bude ve znamení přesunu a odpočinku. Potřebujeme zregenerovat, nabrat síly než pojedeme na další výlet, tentokrát kousek ve vnitrozemí vede další cyklostezka po bývalé železniční trati, tak uvidíme jak se jim povedla.