21.11.2024 El Jadida - Maroko
Míříme na další UNESCO památku. Jednu už máme za sebou, Rabat a jeho hradbou obehnanou medínu. Teď nás čeká Al – Džadída neboli Al – Jadida, Portugalské město s bludištěm uliček a Portugalskou cisternou, zásobárnou vody.
V Maroku je celkem devět UNESCO památek, které bychom rádi navštívili.
- Rabat – hradbou obehnaná medina
- Al – Džadída – Portugalské město za hradbami a Portugalská cisterna
- Savíra – opevnění s medinou
- Tetuán – bělostná tetuánská medína
- Fez – medína Fes el Jdid z 13. století
- Meknes – královské město – medina
- Volubilis – zříceniny římského města
- Marakéš – medina obklopená hradbami, královský palác, pozlacené hrobky, královské zahrady.
- Aït Benhaddou – kasba – pevnost, citadela- pod ochranou UNESCO
Za námi je první památka, Rabat, před námi Al – Džadída, kde parkujeme na noc těsně u hradeb.
Jedeme opět ryzím venkovem. Kousek od nás vede dálnice, ale byla by škoda, neprojet kouskem území, které se většinou míjí. Všichni jedou po dálnici jižněji do kempů a na zimní stání.
To jsou většinou Francouzi, Holanďané, kteří tu jsou třeba po páté a Maroko už mají projeté, asi, nevím. Mohu si o jakékoliv zemi myslet cokoliv, ale důležité je vidět nejen nablýskanou část,
ale i tu velmi chudou, zanedbanou a na okraji společnosti.
Tady jsou ty rozdíly opravdu hodně veliké.
Další zajímavostí je ohromné množství pojízdných prodejen kávy. Malá dodávka, něco jako Berlingo a vzadu má klasický velký presovač jako v restauraci.
Nic malého a všude okolo jsou vystavené kelímky a nabídka čajů.
Prodavač sedí u auta a čeká na zákazníky. Na silnici jsou klidně tři jen pár metrů od sebe, ale viděli jsme, jak si lidé opravdu kávu kupují.
Zastaví auto a za chvíli odjíždí s kávou v kelímku.
Dojeli jsme do Al – Džadídy, Zdenda se byl projít s Dykem a já pak jdu sama na trh. Jsem jen v sukni ke kolenům a svetříku. Už cestou jsem zalitovala, že jsem si pod sukni nevzala aspoň krátké legíny, tak příště. Nicméně, z trhu mám velmi příjemný pocit. Chci koupit mandarinky, avokádo a granátová jablka. Mandarinky se mi podařilo koupit až u pátého prodavače, nelíbila se mi cena. Na prstech ruky si ukazujeme za kolik a já zkouším smlouvat, ale moc to nefunguje. Ale nikomu nevadí, že zrovna u nich nenakupuji.
U granátových jablk jsem měla krásnou příhodu. Stojím vedle starší paní, která je zrovna nakoupila a já se ptám prodavače, kolik stojí kilo. On mi ukazuje 10 Dir a paní se do prodavače pustila, velice rychle ukázal na prstech 7. Paní se na mě usmála, já si vybrala dvě obrovská jablka, skoro přesně kilo, platím a odcházím. Paní čekala až si vyberu a zaplatím. Hezky s úsměvem jsem jí poděkovala „šukram“, což jí velmi potěšilo. Z trhu jsem se vrátila nadšená a hodně spokojená is mandarinkami, avokádem a granátovými jablky.
Včera jsem napsala, „že se mi tady začíná pomalu líbit“ a je to pravda. Ty první dny byly pro mě maličko, no spíše, nemohla jsem si srovnat v hlavě rozdílnost kultury a hlavně mě velký šok hodně vadilo vlastně úplně všechno.
Postupem času, vlastně po týdnu, se pomalu srovnávám. Hlavně něco už zmizelo, jako natažené ruce mužů, začínám maličko chápat místní zvyky, začínám si na ně zvykat.
Stále mě udivuje spoustu věcí, která je tu běžná, ale určitě mě to po pár týdnech udivuje přestane a nechá klidnou. Čas vše ukáže.
Dnešní trasa je:
