19.11.2024 Rabat - Maroko

Dopoledne odcházíme na prohlídku Rabatu. Rabat je staré město, dneska už děsně veliké,

rozrostlo se na 2,5 milionu obyvatel, ale zajímá nás jen starobylá medína a hlavně nedostavěná Hassanova věž.

Nejdříve jdeme k Hassanově věži. Je to monumentální stavba, i když nedokončená. Ve 12. století se pustil sultán Mansúr do stavby, ale než stavbu dokončil, tak zemřel.

Dodnes je stavba vysoká jen 45 metrů, ale původně měla být vysoká 60 metrů.

Každopádně je to krásná stavba i když se jí říká „nedokončená mešita“. Spousta sloupů, je jich 200, mají být provedeny, co se sultánovi podařilo dokončit.

K Hassanově věži vedou dva vchody a každý z nich má svoji stráž na koních. Je to úžasná podívaná, kterou si samozřejmě všichni fotí.

Po nějaké chvíli stráž popojde pár kroků po písku dopředu a hned se kůň vrátí zpět a zase stojí. Písek, který se dostane na chodník je okamžitě zameten a vrácen zpět.

Všude je armáda zametačů, zahradníků a uklízečů, kteří i nejnepatrnější smítko okamžitě uklidí. Zahradníci se činí na té troše zeleni, která je kolem.

Je to maličko úsměvné vzhledem k ohromnému nepořádku za branami města. V areálu mešity je mauzoleum Mohameda V.

To je mnohem mladší, postavené až v roce 1961. Nádherná stavba.

Mě se osobně nejvíce líbili krásné pozlacené snad mísy nebo jak to říct.

Osvětlení to nebylo, ale spíš mi to připadalo jako město, loď s mešitami. Nevím, ale na ochozech jich bylo několik.

 

Trhy jsou snad a asi tomu tak bude v každém městě, malém i velkém. A samozřejmě se všude nabízí Tajin. Co to vlastně ten tážín je?

Tažín (tajine, tagine, tajin) je pokrm, který spadá do severní Afriky a připravuje se v  hliněných keramických nádobách. Obdobu, známou jako  tavvas , má  kyperská  kuchyně.

Nádoba tažín bývá upravena  glazováním , někdy s dekorativními motivy. Skládá se z kruhové spodní části s rovným dnem jako okrajem az horní části, kterou představuje velká poklice většinou  kónického  tvaru. Ta zajišťuje, že se  kondenzovaná  pára, vznikající při ohřevu pokrmu, vrací na dno tažínu.

Tradiční způsob přípravy je  dušení , tedy pomalé ohřívání nádoby nad  dřevěným uhlím  v přenosných vařičích, vyrobených rovněž z jílu, které nemají žádné kovové rošty. Vybírají se kusy dřevěného uhlí, které vydrží dlouho hořet.

Mezi dnem nádoby a žhavými uhlíky ve vařiči je vždy prostor, který chrání nádobu před přehřátím a možným prasknutím. V nabídce je tajin s krůtím masem, hovězím as rybou. Nikdy jsme tajin neochutnali, a tak si napoprvé dáváme mix krůtí a hovězí na půl. Jak bych to popsala. Kuličky hovězího mletého masa s kousky krůtího masa, zeleninou, a hlavně v kořeněné rajčatové omáčce.

Výborné. Taková naše rajská, ale úplně jinak ochucená, výborně, se spoustou masa a rozvařenou zeleninou. Kuličky hovězího jsou výborně okořeněné a vše je moc dobré.

Košíček jejich chleba, khobz, což je nadýchaná placka z bílé mouky a vymazává se jím omáčka. Placky chleba se také používají místo příborů, jídlo si chlebem nabíráme. Jak jsem se dále dočetla, kouzlo tajine tkví v koření. „Podstatnou částí tajine v Maroku je koření  Ras el Hanout , jde o směs několika druhů koření (kardamom,  hřebíček , skořice, římský kmín,  kurkuma  a další koření“.

 

Pomalu se vracíme zpět. Nakonec jsme po městě nachodili skoro deset kilometrů a jsem řádně ucaprtaný. Dick si stále nemůže srovnat v hlavě, že kočky tu vládnou a je jich tolik, že nemá cenu se jimi rozčilovat.

 

Ještě pro zajímavost. Rabat není jen historické město a nové město, ale má i několik naprosto úžasných staveb.

Bělostná budova divadla je něco neskutečného.

A samozřejmě vysoká štíhlá budova, která vévodí Rabatu, obchodní a administrativní centrum.

 

Na okraji Rabatu je velké parkoviště, kde zastavujeme na kávu. Potřebujeme si odpočinout před další cestou a hlavně užít si chvilku oceán, nikam nechodit a jen si zalenošit tak jako lidi kolem nás.

Je to příjemné.

 Dnešní trasa je: