18.11.2024 Rabat - Maroko
Přejeli jsme do Rabatu. Je to další město na naší cestě, první velké město a rovnou královské město.
Veliké 2,5 milionové město se dá poměrně slušně projet až k historické části města, kde bychom rádi přespali.
Nás zajímá hlavně starobylá medina, což je v arabštině staré město a pak zajímavá Hassanova věž.
Několik parkovišť hned vedle starého města by nás rádo zaparkovalo, ale ne na noc. Všichni nás posílají na parkoviště k hradbám do starého města, ale to je děsně malé!
Pán u závory na nás mává ať jedeme dál, domlouváme se na parkování přes noc, platíme začít a jsme docela zvědavý, kam nás chce uhnízdit. Drobné překvapení, parkoviště ještě vede jakoby dolů k pláži, ale od silnice není vidět. Tak tam parkujeme. Pán ještě běží před námi a zastavuje auta, která by ráda vyjela, ale nemohou, musíme uhnout na volnější místo, abychom mohli projet. Jsme drobet z kopce, teda dost z kopce, klíny pomohly trochu, ale jsme tu jen na jednu noc, tak to moc neřešíme.
Bereme pejska a jdeme se ještě na chvíli projít. Večerní uličky mediny v Rabatu jsou úžasné.
Vlastně, medina je kousek od nás, teď jsme v kasbě Oudaïa, což je vlastně pevnost, kde je několik uliček a malých původních domků.
Kasba – pevnost je vlastně první oficiální památkou v Maroku, která byla vyhlášena za francouzského protektorátu.
Všude je spousta mládeže a lidí, kteří si vyšli jen na večerní procházku.
Obešli jsme kasbu pod kterou parkujeme a jdeme domů. Ještě stáhnout a projít dnešní fotky, udělat večeři, umýt nádobí a pomalu je čas do hajan.
Dneska jsme také konečně nakoukli do Carrefouru, který byl veliký a měl iz boku oddělení s alkoholem. Poměrně velká prodejna, kde je úplně všechno alkohol, na jaký si vzpomeneme. V Maroku se vyrábí tři druhy piva, tak jsem všechny Zdendovi koupila a sobě marocké víno, na ochutnání. Piva jsou od Haineken po výběr španělských piv a vín je také velký výběr. Samozřejmě i tvrdý alkohol. Jen se musí dbát na to, aby se alkohol nenensl v ruce volně. Všichni mají tašky nebo kartonové krabice, ale že by muži kupovali nějaké větší množství, to ne. V celém obchodě jsem byla jediná žena. Nakupování alkoholu je tady zřejmě výsada mužů.
Cestou jsme ještě koupili pomeranče. Zdenda chtěl umýt auto, ale nakonec jsme zastavili u benzínky s myčkou, kde nám pán ručně umyl auto za 40 Dir, což je stovka. Dlouho nebyl náš Flíček tak pěkně umytý a pán si s námi dal opravdu velkou práci. Vypadá to, že u myček nemají automaty, ale jsou tam zaměstnanci, kteří auto umyjí ručně.
Pravda je, že ani ve Španělsku, bychom za myčku nedali méně a to by si to ještě musel Zdenda umýt sám a další člověk má práci. No a při té příležitosti hned u benzínky s myčkou starší pán prodává pomeranče a další ovoce.
Já bych ráda mandarinky, ale pomeranči nepohrdneme. Deset kilo je moc, kupuji pět kilo za 6 Dir za kilo a pomeranče jsou slaďoučké jako med.
Cena je velmi příjemná, respektive stejná jako ve velkém kamenném obchodě. Ale raději ovoce koupíme tady, je čerstvé a pánovi dáme vydělat.
Drobné doporučení pro hospodyňky, větší množství citrusového ovoce je dobré uchovávat takto pověšené v síti. Krásně dozraje a nekazí se. To je rada od Alenky, lety ověřená.
Dnešní trasa je:
