16.11.2024 Larache - Maroko

Na dnešek jsme spali ve velmi příjemném kempu.

Před Assilach jsou hned dva vedle sebe za téměř totožnou cenu. 80 D, ale máme to včetně vody, výpustě, sprch a toalet.

Za elektřinu se připlácí. Majitel nám jde vše ukázat, vypíše návštěvnický lístek, zaplatíme a jsme v klidu. V Assilach je ještě placené parkoviště za 60 D, ale na asfaltu a bez ničeho. Takže jasně, jdeme do kempu.

Assilach máme kousek pěknou procházkou podél pobřeží.

Ráno odjíždíme dál do městečka Larache, kde je několik parkovišť, kde můžeme stát. Na Park4night píší o našem parkovišti, že je zdarma.

Paráda, konečně bychom měli parkování bez placení, protože pokud bychom měli platit za parkování tempem jako doposud, no nevím.

Takže, parkujeme kousek pod starým městem, medinou, a chystáme se na výlet do města. Starý pán, který se stará o toalety na parkovišti potvrzuje, že je parkoviště zdarma.

Jdeme tedy do města, které je o třídu horší než Assilach, ale je to pravé, tak to má být.

Touláme se uličkami a kolikrát se nestačíme divit. Kupodivu, tady opadlo žebrání, nikdo po nás už druhý den nic nechce, a to je samozřejmě příjemné.

Jen ty kočky nám dávají zabrat. Jediný problém zatím vidím v tom, že všude je ohromná spousta koček a Dick je z nich úplně hotový. Věřím tomu, že se mu o těch kočkách musí zdát. Zkrátka, jakmile je někde kočka, okamžitě to poznám podle natažené šňůry na vodítky a náš norník se změní v těžkého psa. Jen za něj zapřáhnout sáně. Ruce máme vytahaný, protože Dick je neúnavný a kočky jsou na každém rohu. Marné je naše přesvědčování, že kočka je tady milion a nemá cenu se z nich nechat vytáčet. Ale kočky jsou pěkné, všichni je krmí a podle toho, někdy jsou to opravdu kolosy.

Když se postavím, nahrbí, tak mám občas pocit, že by Dicka sluply k večeři. Pokud je koček velká přesila, beru Dicka do náruče. Dneska za námi šel jeden vypasený kocour a já se ho normálně začal bát. Dicka v náručí a kocour, kolos, mrskající ocasem stále za námi. Zdenda se mi smál, že to není tygr, ale nevím, co by mohl takový naštvaný kocour udělat.

Každopádně Dicka chráníme před střetem. Nemáme zájem shánět tady veterinu nebo mít psa s vyseknutým okem. A ten náš hrdina by určitě z boje vítězně nevyšel. Přeci jenom, pouliční kočky mají v boji větší praxi

. A hlavně, vůbec se nebojí, neutečou, ale hned jdou do střehu, nahrbí se a jakoby hrdelně vrčí. Bojovné kočky. Psy máme taky v hledáčku. Když nejsou kočky, tak je jasné, že je někde pes.

Prohlédli jsme si město a objevili trh. Ten je takový pouliční, ale ráda bych zase nějaké mandarinky. Objevili jsme hromadu mandarinek a po domluvě, ruka noha zjišťuji cenu. 3D za kilo, neuvěřitelné.

Počítejme 3x2,5. Super, chci 2 kg. Vyberu si je do taštičky a chci jen vědět, kolik ještě, pán je dá na váhu a podává s tím, že jsou to dvě kila.

Nezdá se mi, že jsou mandarinky 2 kg a tak mu naznačuji, aby je dal na váhu, že se podívám, že se mi to nezdá. většinou se, že mu váha nefunguje a že váhu jen odhaduje.

Nakonec ji bušením a všelijakým postrkováním přivedl k životu a mandarinek je jen kilo a půl. Jistě, cena je úplně směšná, ale přece jenom, platím dvě kila, tak bych si z dovolením ráda odnesla ty dvě kila.

Vše vyřešíme smírem, pán přihodil nějakou mandarinku, já zaplatila domluvenou cenu a všichni jsme spokojeni.

Odpolední káva na terase je luxusní. Výborná káva, která by slabšímu jedinci urvala srdce. Musíme si jí zředit trochou vody, jinak je opravdu i pro mě, kávomila, hodně silná.

Sedíme na terase a klábosíme. Dick po chvíli totálně utahaný usnul na židli.

Pro ty útlocitnější, na podprdelnících leží normálně kočky. Jedna paní nám totiž napsala, „že lidi si pořídí cokla a myslím si, že si mohou vše dovolit“.

No a takto jsou tady kočky a psi krmeni.

Všude možná jsou nasypané granule a většinou někde poblíž je miska vody, nebo jen voda. Tady na molu jsou v kamenech ukryté kočky a někdo jim přinesl misku s rybičkami a vodu.

Ty rybičky někdo musel na trhu koupit! Žádné zbytky. A pokud je někde mísa se zbytky, tak kolem se povaluje několik koček, které zcela evidentně a na první pohled hlady rozhodně netrpí.

A pomalu se dostávám k dalšímu dnešnímu konfliktu. Vrátili jsme se odpoledne na a ejhle, najednou je parkoviště tu pán v oranžové vestě a vybírá za pozdě parkování.

Což nás udivilo, protože tady je to klasické parkoviště bez zmínky, že by zde bylo nějaké omezení. Pán přišel k nám, ptá se posunky, jestli tady budeme spát a chce zaplatit. Naznačili jsme mu, že budeme asi spát, že je to tady zdarma a on chce opět dost agresivně 40 D. Domluvili jsme se, že mu nabídnu 10 D, ale pán je neoblomný a stále dokola chce 40 D s tím, že zavolá policii. Tak mu říkám super, ať jí zavolá, nezavolal, ale povolal si dalšího chlapa a oba dva se do mě pustili, a mají rukama jako větrný mlýn. Máme odjet nebo zaplatit. Nakonec vše balíme a odjíždíme.

Naproti přes zátoku je další veliké parkoviště, kam přejíždíme a tady chceme za noc 10D.

Začínáme chápat, že s odpolednem se každé parkoviště mění na placené parkoviště, kde pobíhají samovolní výběrčí a velmi neoblomně požadují platbu za parkování. Šéf parkoviště má obvykle pomocníka, který vbíhá do silnice a snaží se zaujmout řidiče, aby zaparkoval zrovna u nich.

Je otázka, kolik požadují od místních, ale domnívám se, že to budou vyloženy drobné, protože tady to zcela evidentně patří k místnímu koloritu. U nás je to něco jiného, ​​my jsme cizinci, tedy ke škubu vhodný. Jak odjíždíme, nevidíme jediné takto neobsazené i sebemenší parkoviště nebo jen trochu vhodnější místo na zaparkování.

 

Takže jsme tady. Uvidíme, jak to bude ráno. Začínám mít pocit, že do rána se z večera domluvená cena úplně klidně změní. Tady nic není jistého. 

 Dnešní trasa je: