15.11.2024 Assilah - Maroko
Tři dny v Maroku mi dávají pěkně zabrat, ale pěkně popořádku, jinak v tom bude zmatek.
Parkovali jsme na dnešní den na velkém parkovišti, kde si za noční stání řekli 60 Dir počítej x 2.5 až 2.6 podle toho, jak vyměníme, což nám přišlo jako docela slušná cena. Dalo se zaplatit buď za hodinu stání anebo za stání přes noc.
Usoudili jsme, že si raději v klidu prohlídneme staré město a přespíme než hledat zase nějaké jiné stání na noc. Zdenda se několikrát ujišťoval u obsluhy parkoviště, jestli cena 60 Dir je pro nás a přes noc. Ujištění o ceně je zcela jasné a přesvědčivé.
Krásně jsme se vyspali a odjíždíme. Ovšem, jaké bylo naše překvapení, když jsme u výjezdu najednou měli zaplatit 88 Dir. Slečna nám vyjela z počítače účet a bylo to. Marné bylo naše rozčilování, že na ceduli mají napsáno 60 a kolega řekl a vůbec. Zkrátka, zaplatili jsme 88 a odjeli.
Kousek od nás jsou Herkulovy jeskyně, kde údajně žil bájný Herkules. Kousek jsme se vrátili a jdeme na procházku a prohlídku jeskyní.
Tak ono je to spíše o jeskynním systému, který má být moc hezký. Dohodli jsme se, že Zdenda zůstae venku s Dickem a já půjdu dovnitř a nafotím to. Jenže ouha, pán v pokladně mi prodává vstupenku za 80 a vstupné je jen 60 DIR. Těch 80 je s i průvodcem, ale marně mu vysvětluji, že průvodce nechci. Mezitím prodává vstupenku za 60! nějakému pánovi. Tak se domáhám totožné vstupenky, ale bez úspěchu. Asi nabyl přesvědčení, že jako žena bych se v těch 3 jeskyních ztratila, jsou samozřejmě osvětlené a po chodníčkách anebo, je to pro to, že nejsem místní. Nevím. Odmítla jsem to.
Nakonec hned vedle je děsně kýčovitá další jeskyně plná soch Herkula za 5 Dir, kam nás pustí i s Dickem, tak jsme je zaplatili a můžeme si Herkulovi jeskyně odškrtnout a jet dál.
Parkujeme u silnice pomalu v příkopu a kde se vzal tu se vzal chlapík v oranžové vestě a domáhá se zaplacení za stání v pangejtu.
Parkoviště tady žádné není a všichni kdož přijedou stojí podél silnice. Chlapík je dost agresivní. Docela mě to překvapilo velké množství mužů, kteří žebrají o peníze. Ne děti, ale dospělý muži, zdravý, plný síly a stále někdo natahuje ruku, euro, euro.
Nejdříve jsme vybrali z bankomatu peníze. Jak se ukázalo, skoro všude nám je bankomat vydá, pokud zrušíme příkaz „bez konverze“. Zatím jsme zkrátka neměli kliku na bankomat, který by nám dal DIR za oficiální kurz. Ten je 2,45 plus minus za jeden dirham. My jsme měnili nakonec za 2.75, bohužel. Ale s tím nic nenaděláme, aspoň prozatím.
Cestou zastavujeme u velkého supermarketu, jen abych se podívala na ceny potravin. Zatím máme všeho dost, ale jako správná hospodyňka jsem zvědavá, co mě čeká a nemine a jsem mírně rozčarovaná.
Vegetariáni by si tady přišlina své, ale my masožravci, nic moc. Tak se na to podívejme. Hovězí maso je za poměrně vysokou cenu.
Když to vše přepočteme průměrně x 2.60.- Kč tak mi i při nejlepší vůli kilo hovězího na polívku vychází 108 Dir = 280.- Kč, což mi připadá poněkud hodně.
Trošku lepší kousek hovězího už je samozřejmě dražší, ale už ne o tolik.
Vyjde mírně nad 300.- Kč. Vepřové samozřejmě nehledám, ale mají tu celé kuře.
Mírně řečeno kilový neduživý chcípák tak do polívky nebo na omáčku 44 Dir což je 114,- Kč.
Krůtí prsa velké balení je už za slušnou cenu 54 DIR což nám dává 140.- Kč.
Rozsekané krůtí stehno vyjde o maličko laciněji než celé kuře, ale i jen kuřecí čtvrtky. Zato ovoce a zelenina je cenově někde jinde.
Koupila jsem mandarinky za neuvěřitelnou cenu, 3.50 Dir. Byly tak dobré, že jsme je snědli na posezení a okamžitě jsem litovala, že jsem jich nekoupila aspoň 3 kg.
Ale plně spoléhám na trhy, které by měli být skoro v každém městě. Brambory, cibule to vše je za příjemné ceny. Obrovské granátové jablko za 10 kč a tak podobně.
Kupodivu, banány a jablka jsou drahé podobně jako u nás. neli dražší.
Koupila jsem kuskus, který jsme si už včera večer uvařili k večeři. Je nádherně žlutý, ale nevím, jestli chutnější.
Každopádně cena je velmi příjemná. Zrovna tak těstoviny.
Olej je za totožnou cenu jako u nás, ale dražší jak ve Španělsku.
Dražší je mléko a obyčejné jogurty bez příchutě, které máme rádi a s mysli je snídáme každý den. Obchod byl ve stylu Makro.
Velké balení maličko levnější než malé. Vše v ohromných regálech a v totožném množství asi jako u nás. Výběr kromě masa a zeleniny ohromný.
Takže to je k potravinám. Určitě se k nim ještě v průběhu cesty vrátím.
Druhým městem na cestě byl Assilah, ale samozřejmě staré město, které se tady nazývá Medina.
V průvodci píší, že Assilah není nijak zajímavý právě až na to staré město, které je přímo úžasné.
Touláme se uličkami a samozřejmě jsme se v nich poněkud ztratili, ale žádná hrůza, protože zhruba tak víme, kam máme jít, kudy vede cesta k autu.
V Tangeru jsme si vyměnili nějaké peníze právě jak jsem psala výš v bankomatu Pošty. Tu jsme našli, ale bohužel. Výběr nešel bez konverze, a to jsme zkusili několik bankomatů před tím.
Tak uvidíme jak uspějeme příště. Městečko Assilah je úžasné. Jedna uzoučká ulička vedle druhé. Moc se nám tady líbí.
Samozřejmě jsme narazili na místní trh. Pán má na autě, takový malý náklaďáček hromadu mandarinek. Hned jdu k němu a hned se ptám, kolik stojí kilo?
Chvíli přemýšlí, je vidět jak mu to v hlavě šrotuje a pak ukáže na prstech cenu, 6,5 Dir za kilo. Samozřejmě, není to žádná cena, ale oproti kamenné prodejně je jednou tak vyšší. Ne, nekupuji, nepřistoupila jsem na cenu.
Dnešní trasa je:
