20.1.2024 Mula - Španělsko
Maličko se nám zkazilo počasí, v Sieře Espuně máme vše, co bylo v plánu splněno a tak se můžeme přesunout do známé Muly.
Velké stání pro obytná auta nám na pár dnů poskytne domovské stání.
Je tady voda, velice pěkný plavecký bazén a hlavně, další možnost výletování.
Jen musíme počkat na počasí. Kupodivu, ač se to zdá nemožné, tak následující dny bude v Mule tepleji než u moře. Kontrolovali jsme to napříč všemi možnými meteorologickými aplikacemi a je to tak.
Takže jsme se stáhli do Muly, Zdenda se šel vycachtat do bazénu, který je hned vedle nás. Vstupné 4 eura a dva parádní bazény. Já jsem nešla, stále ještě nejsem úplně v pořádku, a tak si nechávám vodní radovánky na později.
Nicméně, sobotní výšlap do Muly jsem si nenechala ujít. Nám se jedná spíše o protažení nohou a abychom se taky maličko hýbali. Mula je zajímavé městečko, kde na úpatí hory jsou hned tři kostely a spousta maličkých domků a křivolakých uliček.
Mula má jednu velice zajímavou tradici, a to hru na bubny. V noci mezi Bílým úterým a Bílou středou se na náměstí před radnicí shromažďují tisíce lidí převlečených do černých tunik s obrovskými bubny na náměstí a kolem něj.
Několik minut předtím, než hodiny odbijí 12, pouliční osvětlení na náměstí zhasne a vše ztichne. Najednou všichni bubeníci zvednou ruce nad hlavu a boucháním klacky o sebe vytvářejí beat. Fanfáry trubek se připojují a dokončují konec úvodu.
Pak vše ztichne, uplyne několik sekund a země se začne třást. Všechny bubny najednou začnou hrát.
Muži, ženy a děti pochodují ulicemi celou noc a tlučou do bubnů v opakujícím se rytmu. Bubnování pokračuje celou noc dlouho do dalšího dne a často i potom.
Předpokládá se, že tato tradice hry na bubny pochází z počátku 14. století. Dříve bubny vyráběli kováři a byly potažené zvířecí kůží. Struny byly ze zvířecích střev. Dneska je samozřejmě výroba bubnů úplně jinde, nicméně prodejna hudebnin na náměstí je plná bubnů všech možných rozměrů.
Kdo si umí představit stovky a stovky lidí, kteří se v daný den a hodinu sejdou ve městě a všichni buší do bubnů hlava nehlava, no, to je dost děsivá představa.
Musí to být ohromné dunění a věřím, že spousta účastníků je několik následujících dnů na hraně hluchoty. Ale tak jak jsme už několikrát viděli a poznali, Španělé se umí bavit a každou takovou událost si umí náležitě užít.
Festival Dítěte Ježíše z Muly a Tamborada , byla prohlášena UNESCO za nehmotné kulturní dědictví lidstva.
Nad městem se tyčí hrad rodiny Valdéz, který měl v minulosti vyloženě obrannou úlohu. Nejdůležitější je pro celý kraj voda, a i hrad chránil cisterny s vodou. V této oblasti se historicky pěstovalo hroznové víno a olivy, ale kraj byl velice chudý.
Několik pohrom v podobě moru, války, hladomoru, různých epidemií to vše zdecimovalo počet obyvatel až se pozvolna znovu město začalo mátořit a přešlo na pěstování citrusů. Jenže, citrusy potřebují mnohem více vody než olivovník, a tak i přes výstavbu veliké hráze kousek za městem a stále zvyšující spotřebu vody ze strany domácností není možné výrazné zvětšování zemědělské plochy.
Zkrátka, tady je to tak, že nelze rozšiřovat citrusové sady, tak jak si kdo umane. Vše je závislé na vodě a pokud zemědělec nezíská povolení spojené s dodáváním většího objemu vody, tak zkrátka sad nemůže rozšířit, protože bez vody, bez umělé závlahy tady nic nevyroste.
Tolik bych asi řekla k městečku Mula. Zítra už zase pojedeme na velký výlet.