8.1.2024 Cala Reona - Artézské studně - Španělsko
Cala Reona je naše oblíbené stání a rádi se sem vracíme.
Tady jsou dvě stání, jedno je výše položené a jedno je vlastně u pláže, chráněné rákosím. Pokud teda fouká vítr z vnitrozemí.
Protože pokud fouká od moře, tak bychom měli smůlu, a i v opačném případě, vrchní stání není žádnou výhrou. Zvednutý prach je veskrze nepříjemný a není kam se před ním skovat.
Vloni jsme těžce záviděli kolegům, kteří se vešli dolů a my máme letos kliku, že dole není nikdo a nahoře jen hrstka aut. Jasně, hned jedeme dolů a ráno se za námi přestěhoval Jirka s Lubošem. Je tady moc pěkně a myslím, že několik dnů tady v pohodě vydržíme.
Nad námi je hora, kde jsou ukryté artézské studně. Pozůstatky studní, které se už dávno nepoužívají. Nicméně, kolem nich a po skalách vede moc hezká stezka, kterou už jsme samozřejmě prošli, ale není důvod si výlet dát ještě jednou. Bereme s sebou Luboše a jdeme na výlet.
Každá studně je v podstatě více či méně hluboká šachtovitá jáma vykopaná nebo vyvrtaná k jímání vody. Aby se mohla pyšnit přívlastkem artéská, musela by být situována v místě, kde se vyskytuje tzv. artéská voda. Ta byla poprvé popsána v historickém kraji Artua v severní Francii, odkud pochází i její název. Studny s artéskou vodou byly ale známy už ve starověkém Egyptě a vyskytují se téměř po celém světě.
Trošku jsem zapátrala a zde je něco málo o artézských
Od jiných podzemních vod se artéská voda neliší ani svým chemickým složením, ani barvou nebo chutí, ale výhradně geologickým uložením. Je totiž obsažena ve vrstvě propustné horniny, která je shora uzavřena nepropustnou vrstvou.
V mísovitých pánevních oblastech je její podzemní hladina tedy napjatá a zespodu tlačí voda na nepropustnou vrstvu, tj. na tzv. artéský strop.
Jestliže onu nepropustnou vrstvu navrtáme, voda působením přirozeného vztlaku vytryskne nebo vystoupí až na tzv. piezometrické nivó, výtlačnou úroveň, kde se tlaky v celé zvodněné vrstvě vyrovnají. Tato úroveň může být buď ještě pod povrchem země (taková je naprostá většina artéských studní u nás i ve světě), anebo za určitých geologických podmínek vystoupí až nad zemský povrch a jednorázově nebo opakovaně vystříkne.
Tolik k artézským studním a my jsme si udělali překrásný výlet a jsme zpět. V jednu chvíli jsme tady byly jen tři obytná auta. Všichni odjeli a odpoledne, zase nějaká auta najela. Paráda.
Je docela slušný pohyb aut, ale jak máme informace, čím blíže k jihu, tím jsou známá parkoviště mnohem plnější. Na některých se nedá zaparkovat vůbec, což tady zatím nehrozí. Ještě nějaký den zde vydržíme, než se zkazí počasí anebo zaúřaduje rameno spravedlnosti.
