6.4.2024 - Villerest - Francie
Den D nastal a my se opět po dlouhé době setkali s Petrou a Carstenem z Německa.
Takže, jak jinak, spousta povídání, plánování a vyprávění.
Hlavně, přípitek na setkání, jak jinak, šampaňské a hromada grilované zeleniny bramboráčků, klobásek a masa.
Byla to dobrota. Zkrátka, to je taková klasika. Jakmile se cestovatelé sejdou, okamžitě si vypráví, kde byli, co zažili, co se jim cestou přihodilo.
Tak, je to vždy pro všechny hodně prospěšné. Jednak je to hlavně o tom, že každého zajímá něco jiného a pokud třeba cestovatel jede do nějaké země poprvé, tak jsou mnohdy zkušenosti těch, kteří tam už byli k nezaplacení.
Ale tady bych byla velmi opatrná na rady zkušených, protože to, co líbí mě, se nemusí líbit druhému a naopak. Pak třeba na špatnou zkušenost kolegy reagujeme tak, že do té oblasti neřkuli zemi vůbec nejedeme.
Protože proč když to tam stojí za houby, je to tam nehezké, nebo je tam vykradli, nebo se tam nikde nedá natankovat voda, nebo jsou tam předražené kempy a příroda nestojí za nic. Není nic lepšího než si udělat vlastní názor, a i přes špatnou recenzi si kraj projet, prohlédnout a pak je jen na nás, jak se nám tam bude líbit nebo ne.
A pak si můžeme říct, vždyť je to tady tak krásné, co se jim tady nelíbilo? Anebo, pro boha, co tady viděli, vždyť to nestojí za nic.
Co je však příjemné, že si s kolegy můžeme vyměnit zajímavé aplikace, dozvíme se mnohdy hodně důležitých praktických informací, jako třeba, jen takovou drobnou a bezvýznamnou informaci, kde se dá vyprat prádlo.
Máme před sebou víc jak dva společné dny, kdy se nám naštěstí vyjasnilo, začalo svítit sluníčko, ale pro změnu, fouká silný vítr. V nárazech až 55 km/ h.
Což je na cykloturistiku docela hodně. Jenže, my jsme tak natěšený, teda spíše Petra s Carstenem, že na kola jedeme po oba dva dny.
Projeli jsme velké území kolem jezera, u kterého stojíme a pak jsme to vzali do vnitrozemí. To byl druhý výlet. Poněkud delší, ale moc hezký.
Petra sice toužila po lesních cestách, ale tady bohužel lesy zrovna moc nejsou, tak jsme je protáhli pravým, nefalšovaným francouzským venkovem.
A protože pohybu zas až tolik nebylo, trasy nebyly nijak náročné, tak jsme si s Petrou ještě maličko zacvičili.
Dva dny uběhly jako voda a my se loučíme. Přátelé jedou do Španělska a my jedeme dál Francií do Německa a už konečně domů.
Cesta do Villerest :
