29.3.2024 Valence d' Agen - Francie
Už jsme pár dnů ve Francii a máme za sebou kousek cesty.
Z malého města Boulogne sur Gesse do Mauvezin, je to nádherných 56 kilometrů zase po silničkách, kde skoro nikdo nejezdí.
Opět jedeme těmi nejodlehlejšími silnicemi. Je to úžasné poznávání toho nejryzejšího venkova.
Projeli a prohlédli jsme si několik malých měst, která pro nás připravila stání, a tak jsme si je rovnou prošli.
Jsme v oblasti, které se rozhodně nechlubí okázalostí, vlastně naopak.
Neskutečně ošklivé hlavní silnice skrz město, u kterých by člověk předpokládal trochu zájmu o vzhled domů. Někdy je to až k nepochopení, před domem je zaparkované velmi drahé auto a v okapu by se dali sázet brambory.
Chybějící části okapů jsou vůbec udivující. Půlka baráku je vyloženě mokrá a všechny to nechává klidnými. Je vidět, jak se vylidňují malá města, asi kvůli chybějící práci, ale množství domů je prázdných, vybydlených, opuštěných.
Zrovna tak prodejny. Řekla bych, že když v jedné ulici zůstaly otevřené dva obchody z deseti, tak je to úspěch. Někdy to působí hodně smutně. Vlastně nic, o co by jeden stál.
Pokud si vezmu vyhlášená města, která se pyšní nějakou památkou nebo zajímavostí a pak města, která nemají nic, tak je to propastný rozdíl.
Náhodně jsme potkali trh. To je vůbec zážitek. Ovoce a zelenina je podle mého soudu ve Francii hodně drahá. Domnívám se, že stále nejlevnější je Lidl, který má ovšem klasicky omezený sortiment, ale na druhou stranu poněkud levnější zboží.
Le Clerck nebo InterMarché jsou veliké obchody, kde je výběr potravin obrovský, ale na druhou stranu, ceny jsou také vyšší. Potřebovala jsem dokoupit mrkev, 2.1 eur, cibule 2.3 a nejlevnější brambory v 5kg balení 1.9 eur.
Nejlevnější jablka 2.45 eur a tím se dostávám k francouzské tržnici. Tady mají skoro vše v biokvalitě a mnohem dražší. Nevím, jestli je to opravdu BIO, ale všude to uvádějí.
Koukala jsem na místní, jak nakupují a taky to není žádná sláva. Francouzky chodí na trh s takovou velikou proutěnou taškou přes rameno a skladba nákupu je asi takováto.
Tu dvě rajčata přes 4 eura, nebo pár mrkviček také skoro za 4 eura kilo, kousek chleba kilo za 8 eur a tak podobně. Neviděla jsem, že by někdo koupil větší množství čehokoliv. Ale téměř všechny mají koupený jeden pórek, který hrdě trčí z tašky. To asi aby bylo na první pohled patrné, že jdu z trhu a kolik toho v té obrovské proutěné tašce mám, to už vidět není, ale ten pórek vidí každý.
Vesnice, to je také kapitola sama o sobě. Některé statky jsou naprosto v příšerném stavu a většinou tomu odpovídá i nejbližší vesnice.
Projeli jsme jich za těch pár dnů opravdu hodně a vůbec se nedá říct, nebo rozklíčovat proč je jedna vesnice vyloženě krásná,
jako ze škatulky, domy opečovávané a hned vedle je vesnice, kde se člověk pomalu bojí projet, aby na něj náhodou nějaký dům nespadl. To platí i o městech. Tak jak se střídají, tak se střídá i chuť a nálada místního obyvatelstva investovat peníze, úsilí a čas do svých domovů.
Ale i to patří k Francii. Francie není jen Azurové pobřeží, krásná Normandie, Paříž a úžasná historická města mnohdy zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO, ale i vylidněný venkov, prázdné a opuštěné prodejny a polorozpadlé domy.
Ale pokud bychom se zajímali jen o to hezké, tak bychom přišli i o takovou zajímavou zkušenost jako teď my.
Město Valence d´Agen je jedno z těch pěkných. Bohužel, není moc hezké počasí, ale i tak si jdeme protáhnout nohy a okouknout jaké to tu mají pěkné. Tohle je zajímavé.
Stará prádelna. Tak tady se kdysi pralo prádlo. Ženy se zde sešly z celého města a společně praly prádlo.
Prádelna fungovala od roku 1820 až do čtyřicátých let 20. století. Námeěstí je moc hezké, ale vedlejší ulice už žádná velká sláva nejsou. Opět, spousta zavřených obchodů a opuštěných domů.
Nicméně, abych byla spravedlivá, spousta domů je krásných, pokud jsou nové, tak je to jaksi očekávané, ale potkáváme i spoustu starých domů s láskou opečovávaných.
Takže, není vše ošklivé, jsou tu krásné domy a není jich málo. Někdy nevíme, který dříve vyfotit.
No a pak tu máme ještě jednu zajímavost, cedule s názvy měst vzhůru nohama. Pátrali jsme a pátrali proč to tak je. Je zajímavé, že obrácená cedule je jen na příjezdu do města, ale na výjezdu už je název správně.
Bylo nám řečeno, že je to pro to, že „svět je vzhůru nohama“, tak na to i tak reagují vesnice a města. Zdenda se dočetl na Google. Tento jev není náhodný, ale má historické a kulturní kořeny.
Je to forma protestu nebo odporu vůči centralizované moci státu. Tato praxe je spojena s obdobím Velké francouzské revoluce a revolučními myšlenkami, které se šířily v 18. století.
Umístění cedule vzhůru nohama bylo symbolem nesouhlasu s autoritou a snahou o zachování lokální identity a autonomie. Tato tradice se zde udržela jako forma kulturního a historického nesouhlasu se státní mocí.
Takže možná i kamarád Zdenda má trochu pravdy. Dneska už to možná není o historii, ale o současnosti a s ohledem na Francouzský zvyk protestovat proti všemu a všem bych se ani nedivila.
Trasa cesty: 25.3.2024
26.3.2024
27.3.2023
28.3.2024
29.3.2024