5.3.2024 Banos Zujar - Gazorla- Španělsko
Opět je krásný den. Domluvili jsme se, že se vykoupeme na střídačku. Divoké parkoviště nad jezírkem vypadá dobře, ale sjela se sem omladina, která je sice v pohodě, ale na klidu nepřidá.
Vedle nás stojí velká dodávka přebudovaná na obytnou a hospodářskou část, ale co je úžasné, vezou s sebou pět slepic, ale to není vše. Mají ještě velkého psa, který slepice hlídá a černou kočku.
Bohužel v autech s mládeží je i spousta jejich psů, kteří lítají volně a jsou dost otravný. A hlavně, jsou velký. Když jsem jednomu mládežníkovi naznačila, aby si psy přivázali, tak se na mě koukal, jako bych spadla z Měsíce.
A když jeden z psů málem roztrhal slepici, tak šly holt slepice do ohrádky.
Voda v termální voda v jezírku je úžasná. Má nějakých 38°C, což je paráda a vydržíme tam opravdu dlouho.
Bahno je tady prý léčivé, což Zdenda briskně vyzkoušel.Báječné je, že se v jezírku dá zaplavat, méně báječná je přítomnost psů a stříhání dredů ve vodě. Fuj. Neuvěřitelný. Bere nám to chuť na další kolo koupání a zvedáme kotvy.
Dnešním cílem cesty je další malé město Gazorla.
Ocitáme se už ve vnitrozemí, a to je ideální příležitost prozkoumat zase kousek nám neznámého Španělska.
Jsme rádi, že máme opět krásné počasí, a tak si to užije i Karel s Jarkou.
Samozřejmě, Zdendové vybírali krásnou oblast s co nejpostrannějšími silnicemi. Alenka trefně prohlásila, že už nám chybí jen polňačka.
Ale výhledy byly překrásné.
Občas sjedeme na širší silnici, která má aspoň pruh uprostřed a abychom překonali řeku Guardal, která nám stojí v cestě, musíme spadnout k přehradě Embalse del Negratín.
Přehrada je opět zasazené ve skalách a je, jak jinak, moc pěkná.
Nicméně, tady je vidět, kolik v ní chybí vody. Je to smutný pohled. Je jaro a v přehradě by po zimě mělo být vody víc, ale bohužel.
Je sucho a třeba ve veliké oblasti kolem Barcelony tři roky neviděli spadnout ani kapku vody. Tam už je to hodně dramatické. Tady ještě nějaká voda je, ale je jí málo. Uvidíme, jak na tom bude Ebro.
Uzoučká silnice a my na ní potkáme obrovské auto, kamion. Hrklo ve mě jako v pendlovkách.
Naštěstí sráz, který je pod námi je na straně kamionu, ale my se můžeme dostat do nebezpečné blízkosti skály. Naštěstí místní řidiči jsou machři a kamion se nám elegantně vyhnul.
Všude na silnicích po celém Španělsku a zvláště tam, kde jsou oblíbené cyklistické trasy je tato cedule, ale vždy jsme viděli jen vzdálenost mezi autem a cyklistou 1,5 metru. Ovšem tady nenechávají nic náhodě. Tady rovnou dali dva metry a je to.
Musím říct, že jízda na kole po silnici je úplně jiná než u nás. Tady skutečně auta dodržují bezpečné předjíždění a pokud nemohou přejet do vedlejšího protisměrného pruhu, když je silnice úzká, tak nás nepředjedou. Jedou za námi a čekají, až nás budou moci předjet.
Žádné troubení, žádná gestikulace, nic takového ve Španělsku nečekejme. Pomalu jedou za námi. Když jsem kdesi zahlédla nenávistné komentáře na adresu cyklistů na silnici, nestačila jsem se divit.
Je pravda, že u nás bych si nedovolila jet na nějaké hlavnější silnici, protože bezohlednost nezná mezí, ale tady je to opravdu pohodička.
Už jsem se kdysi zmiňovala o tom, jak mě překvapilo, že auta zastaví poměrně daleko před přechodem, aby byl chodec v bezpečí.
Udivilo mě to a když jsme ve městě šli přes přechod a auto zastavilo opravdu dál od přechodu tak jsem si říkala, my jsme snad prašivý či co, ale bezpečnost chodců a cyklistů je tu vnímána opravdu velmi silně.
Pak se nejen na kole, ale i ve městě na přechodu člověk cítí velmi bezpečně.
Dojeli jsme do malého města Gazorla, kde pro nás vystřihli takovéto krásné stání.
Jo, to, kdyby bylo i u nás. Malé městečko, spíš vesnice a mají tady stání pro nějakých 12 aut s plným servisem, a ještě s úžasným výhledem do dáli.
Jsme v oblasti olivovníků a kam oko dohlédne, jen a jen olivové sady.
Dnešní trasa je:
