2.3.2024 Bédar - Španělsko

Dneska jsme se od Zdendy a Alenky odpojili a s přáteli jedeme do dalšího běloskvoucího městečka Bédar.

Krásné, samozřejmě opět na kopci, ale nic co bychom nezvládli. Všechno je čisťounké, pečlivě upravené a krásné. Samozřejmě, hodně se tu počítá s turismem, jsme kousek od moře a Bédar je hojně navštěvované místo.

Už jsme se s tím několikrát setkali, že město jako zvláštnost připravuje pro návštěvníky trasu, která nás zavede do spleti uliček a na maličká náměstí, která bychom jinak možná minuli.

Takto projdeme celé běloskvoucí město tou nejhezčí trasou.

Stačí jen sledovat šipky trasy a někde ještě dlažbu na zemi, kde je moc hezky keramicky ztvárněný záměr města.

A opět, jsou to turisté, kteří do města přinesou spoustu peněz, tak proč pro ně neudělat něco zajímavého. Fotek je spousta a dneska jsou moc pěkné. Jen kterou vybrat.

Nakoukli jsme do keramické dílny. Tak takhle se vytváří keramický obraz čehokoliv.

Kytky na domě, obraz města, nebo jen jméno vily, ulice.

Mnohdy vidíme velkou keramickou upoutávku při příjezdu a nebo jen krásně zpracované jméno vesnice do které zrovna přijíždíme.

Na závěr našeho putování městečkem Bédar jsme si s Jaruškou a Karlem dali kávičku

a jedeme za Zdendou a Alenkou pod přehradu Almanzora.

Už jsme tady byli na kolech a objevii jsme naproti velké parkoviště, kde by se docela určitě dalo stát, zvlášť, když jsou hlášené velké větry.

Pod přehradou budeme pěkně skovaný a jelikož má být slunečno, tak alespoň budeme moci sedět venku.

Stání je opravdu přepychové a je tu dokonce pitná voda, což je slušný bonus. Ohromná skála přímo před námi je ve večerním slunci luxusní. Pozdě večer skoro až nahoře vykukovalo pár kamzíků nebo koz, či co to bylo. Byly hodně daleko a hodně vysoko.

Jen občas uvolnily kamínek a ten s odrazy padal dolů. Ale skála je hodně daleko a leda blázen by si stoupl pod ní. Opět, další nádherný den je za námi a my jsme šťastný, že se výlet líbil i našim španělským nováčkům.