10.2.2023 Playa Vera - Andalusia - Španělsko
A protože se nic moc neděje, maličko jsem se odmlčela. No neděje, stále se něco děje, ale je to poněkud jiné, než když jsme byli skoro každý den někde jinde.
Teď jsme tempo zvolnili, už nikam nepospícháme a celé pobřeží Španělska máme už poctivě projeté pomalými přískoky, a tak se teď spíše zdržujeme pár dnů na jednom místě. I když, ve Španělsku by bylo stále co objevovat, ale jet do vnitrozemí by bylo dost náročné. Pár kilometrů ve vnitrozemí, myšleno od moře je děsná zima. Před pár dny jsme byli jen nějakých 20 km ve vnitrozemí a měli jsme už mínusové teploty. To pak topíme a topíme a plyn v lahvích mizí před očima. Faktem je, že i u pobřeží je chladněji, než by jeden čekal, ale to už známe. Minimálně netopíme přes den, ale večer a po ránu si stejně musíme aspoň trošku zavlažit. Zrovna nedávno jsem zachytila na FB diskusi, jestli dvě plynové lahve stačí na dva měsíce ve Španělsku, topení, vaření, lednice.
Spousta rad byla, že plyn tady na jihu Španělska vlastně není skoro potřeba a jeden kolega se tam dokonce chlubil, že mu stačila na dva měsíce jedna plynová láhev. Tak nějak si to nedovedu představit. Podle mě je to vyloženě hloupost a pokud někdo dá na takovéto rady, může se dostat do velkých problémů. Jedná se hlavně o to, že pokud nebude mít plnící alu lahve s vývodem, aby mohl plnit lahve u čerpací stanice jako auta, pokud nebude mít správný nástavce pro Španělsko a pokud opravdu vyjede na dva měsíce s dvěma klasickými lahvemi tak pak bude mít jedinou možnost, někde docela složitě koupit místní, španělské lahve. Zodpovědně mohu prohlásit, že ani na jihu Španělska cestovateli v obytném autě, který si topí, vaří a používá lednici na plyn, tak ty dvě lahve mu rozhodně stačit nebudou. Zapomněla jsem na pravidelnou očistu těla. Teplou vodu taky musíme nějak získat. Problém je, že dostat se na jih Španělska je při dnešních cenách poměrně drahá záležitost a pak, když nám plyn mizí před očima a my se rozhodujeme co dál, tak návrat je opět drahý a hlavně, zbytečný. Jsou samozřejmě kolegové, kteří se vydají na cestu bez přípravy, ale myslím si, že to není tak úplně dobré. Už dva dny stojíme kousek od velké pláže Vera. Na Veře jsme stáli skoro týden, v klidu a pohodě. Měli jsme moc hezké místo, zastrčené, chráněné před větrem. Dokonce několikrát jela kolem policie a vše se zdálo v pořádku. Pravda je, že na sice veliké pláži nás stálo požehnaně.
Ale na druhou stranu, spousta aut přijela jen na přespání a ráno jela dál. Nicméně ve čtvrtek přijela jakási sekurita a nemilosrdně nás všechny vyhnala. Tak jsme si doplnili vodu a jedeme hned kousek vedle na další známé parkoviště, kde jsme pro změnu skovaný mezi resorty, ale opět kousíček od moře. Stejně jsme chtěli přejet, protože se na nás hrne déšť a studená fronta. Je to děs, co se na celém jihu Evropy děje. V Athénách nasněžilo, ale žádný poprašek, auta mají čepice sněhu.
Na Sicílii napadla spousta sněhu. Ivo, zdovolením jsem si půjčila tvojí fotku, kterou jsem nazvala "snaha o pokoření Etny".
Západní pobřeží Itálie má omrzlé palmy pár metrů od moře, sněhový poprašek, a tak bych mohla pokračovat dál.
Ziminka je skoro všude a počasí je těžce nevyzpytatelné. Tak jak jsem si chválila leden, tak únor začíná stát vyloženě za prd. Už několik dnů čekáme, abychom mohli jet na další výlet na kolech, ale vane poměrně silný vítr, je chladno a často prší. Takže na výletování nic moc. Jsme opět v autech a čekáme, až se počasí drobet umravní.