13.12.2023 Heradura - Španělsko

Na Ebru na přehradě Maqiunenza jsme zůstali čtyři dny u Pepy a Hanky. Snaha chytit nějakého candáta i přes veliké úsilí Zdendy nevyšla.

Zdenda se opravdu hodně snažil, u vody proseděl mnoho hodin ve snaze něco chytit, ale bohužel. Voda v přehradě stále stoupá a ryby zkrátka neberou.

Naštěstí je aspoň krásně, sluníčko svítí, nefouká, což je vzácnost ale ryby neberou. U Pepy je teď skupina rybářů, je jich pět a taky žádná sláva.

Odjíždějí na lodích v osm ráno, přijíždějí po páté a úlovky jsou vyloženě tristní. Taky to zabalili a odjíždějí. Včera přijeli vyloženě znechucený. Celý den ve třech na lodi s plnou výbavou na vyhledávání ryb a přivezli dva candáty.

Ve třech za devět hodin a pouho pouhé dvě ryby. Ryby zkrátka neberou, neberou, neberou! Na druhou stranu jsme objevili další parádní místo na přehradě Riba roja a tak se sem na jaře vrátíme. Tak teď máme dvě moc pěkná místa, kde se dá chytat ze břehu a stát, jak se říká na divoko přímo u vody.

Ale má to vše háček, jak jinak. Teď nemělo cenu kupovat povolenku na přehradu a coto, ale na jaře si jí už konečně koupíme, ale zase je tu problém, kde si jí koupíme. Zatím máme informace, že Riba roja je Katalánsko a Mequineza je Aragonie a každý má jinou povolenku.

Jedno naše vybrané místo je v Aragonii a druhé, jak jinak v Katalánsku.

Odjíždíme zpět směr Xerta. Zdenda se pokusí na Xertě ještě něco nachytat a také, už tam přijeli přátelé. V Caspe jsem ještě něco málo nakoupila do ledničky a tak, vzhůru na Xertu!