30.11.2023 Tortosa - Španělsko

Přesouváme se do Tortosy i s kolegy. Hlavně, potřebuji už dokoupit kde co. Seznam potřebného už se povážlivě nevejde na lístek, a to je znamení, že nám už skoro vše dochází.

Loučíme se s Xertou, která nám připravila příjemné překvapení v podobě naprosto úžasných slavností sv. Martina.

V Xertě už také dozrávají naprosto úžasné pomeranče a mandarinky. Ohromné sady plné dozrávajícího ovoce.

Ale stačí trochu zafoukat a spousta plodů je na zemi. Minulý rok jsme tady byli maličko později, jen o pár dnů a začalo velmi silně foukat, což ve zimním Španělsku není žádná vzácnost a na zemi se ocitla skoro celá úroda.

To pak je velmi smutný pohled. Když si člověk představí tu celoroční práci, každý strom se musí zavlažovat, po sklizni stříhat, několikrát aplikovat postřiky na kdejaké škůdce a pak, těsně před sklizní přijde vítr a třetina, polovina všeho, co je na stromech je najednou na zemi, tak je nám to líto.

Citrony, tak ty se klasicky s dozráváním courají. 

Tortosa je, jak už jsem říkala rájem pro karavanisty. Stání pro obytná auta poskytuje vše, co si jen cestovatel může přát. Elektřinu zdarma, vodu a výlevku a jako třešnička na dortu, místní městská wifi síť, která je ještě ke všemu velmi silná.

Přesto, že je tady 12 míst a jen 8 přípojek na elektřinu, tak kolegialita funguje a my se připojujeme nejdříve na kolegu a pak když se místo uvolnilo jsme už napojený i my a na nás zase další. Jen je tu omezené stání na 72 hodin a jak jsme dvakrát viděli, večer chlapík obchází všechny auta a zapisuje si čísla. Aby skutečně všichni dodržovali stanovenou dobu stání. Nevím, jestli pak dopoledne, nebo ještě večer upozorní hříšníka, že by měl odjet.

No a my bereme kolegy na další kus Vía Verde do Tortosy a dál pojedeme kolem kanálů do Amposty na kávu. Je to příjemná cesta bez aut, jen po silnici kolem kanálu. Jedním tam a druhým kanálem zpět a hlavně, kde nikdo nejezdí.

V Ampostě jsme si dali dobrou kávičku. Já jsem zaběhla do blízké pekárny pro croissanty ke kávě a už nám nic nechybí. Martin s Ondrou na sedátku je už velmi zkušený řidič koloběžky, a tak nám cesta jen odsýpá. Jen Karla to má náročné.

Skládačka bez pohonu, ale je mladá a šlape statečně. Nakonec jsme ujeli krásných 35 km, jen kvůli Ondrovi jsme museli trasu maličko upravit, protože na konci cesty tam byl plot a vysoký obrubník a kola se museli přenášet. Jen v závěru nám silničáři připravili překvapení. Radlicí rovnali naši stranu silnice podél kanálu aby strhly vyjeté úseky, museli silnici nejprve řádně namočit, k čemuž ji posloužila ohromná cisterna a my v tu ránu jeli neskutečným blátem. I přes blatníky máme bláto všude po nohách o kolech ani nemluvím. Dojeli jsme totálně zablácený, přesto že už tady několik týdnů nespadla ani kapka. No, možná jedna, dvě.

A než kluci umyli kola, my jsme si s Karlou opět pěkně zacvičily. Mám s sebou rezervní gumy a konečně jsem ulovila další cvičenku a necvičím sama.

Už na Xertě jsme cvičily a teď tady. Paráda, mám radost.