22.11.2023 Xerta - Španělsko
Další výlet na kolech je před námi a jak jinak, jedeme opět a znova naší oblíbenou Vía Verde z Xerty do Botu, jen na kávu nebo malý pivko.
Řekla bych, že je to skutečně jedna z nejhezčích Vía Verde, kterou z bývalé železnice Španělská vláda zrekonstruovala. Dneska se zaměřím na perfektní odpočinková místa na trase. Jak už jsem se zmiňovala někdy dříve, není důležité něco vybudovat, ale i to je samozřejmě důležité, ale pak o to následně pečovat.
Několikrát jsme viděli na Vía Verde projíždět servisní auto, které možná jednou za týden, to nevím, ale možná jednou za týden projede celou trasu, vysype odpadkové koše, opraví rozbitou lavičku, nebo co já vím a jedou dál. Klidně si dovedu představit, že třicetikilometrovou trasu mají na starost zaměstnanci, kteří se starají o úklid města.
Vía Verde vždy spadají pod nějaké město, které trasu vybudovalo s pomocí státních peněz a pak jí má na starost. Docela by mi dávalo smysl, že i takto by to mohlo fungovat. Každopádně, všechny odpadkové koše jsou prázdné, jen někde je něco málo na dně. Jakmile se někde na trase objeví lavička, tak hned je u ní odpadkový koš, který je zase vyprázdněný.
Co si budeme povídat, lidi jsou nepořádný všude na světě, ale pak je otázkou, jak je země bohatá a jak se dokáže postarat o následný úklid. Pak je pro zachován čistoty a pořádku nejdůležitější, aby na odpočinkovém místě byl právě ten odpadkový koš a aby se včas někdo postaral o vyvezení odpadků. Právě ta včasnost je klíčová. Pokud budou lidé pořádkumilovní a budou se snažit odpadky poctivě strkat do koše a když ten bude přeplněný, pak stačí vítr a najednou je všude bordel. Viděli jsme, co dokážou kavky s odpadky v odpadkovém koši v parku. V očekávání snadné potravy, umí během chvilky systematicky vyházet obsah odpadkového koše. Kavka nebyla už v odpadkovém koši ani vidět, a přesto dál ven vyhazovala odpadky, papíry.
Během chvilky byl okolo koše neskutečný nepořádek. Kdybychom neviděli kavky v akci, tak si jednoduše řekneme, tady jsou lidi neskutečný bordeláři, ale nejsou, jen odpadků bylo v koši hodně. To je problém třeba jižní Itálie. Hodně cestovatelů řekne že je to tam jedno velký smetiště.
Jistě, je to pravda, ale také jsme viděli, jak se na parkovišti, na vyhlídce, na pobřeží zkrátka jak se lidé snaží odpadky hodit do koše nebo alespoň když je plný, což většinou býval, tak aspoň k němu na zem. Jenže, přijde poryv větru a veškerá snaha je v háji, protože odpadky jsou v tu chvíli všude. Vítr je zanese na první trochu kryté místo, kde se kupí a kupí a už není nikdo, kdo by odpadky odtamtud uklidil. Stát není asi tak bohatý, aby zaplatil víc zaměstnanců, kteří by častěji objížděli koše a vysypávali je.
Myslím, že tady to zvládli perfektně. Ptáci nemají šanci, vítr nemá šanci a všude je pořádek. Skutečně, nikde není vidět papírek, plechovka a vše je v naprosté čistotě. I proto jsou Vía verde tak oblíbené, a tak hezké. O víkendu jsou plné cyklistů, rodin s dětmi a pěšáků.
Všichni jedou nějakou trasu, kratší nebo delší, všichni se zdraví a kupodivu, při pozdravu se usmějí. Neuvěřitelné. Tato Vía Verde má tu zvláštnost, že se na ní dá naskočit z několika míst.
Některé staré železniční stanice bohužel potkal smutný osud, ale některé byly znova zrekonstruované, mnohdy přeměněné na restaurace, nebo jen taková víkendová bistra a u těch je téměř vždy parkoviště.
Takže, lze sem přijet i s obytným autem, zaparkovat, klidně i přespat a aspoň kousek trasy si projít. Zřizovatel se vždy hodně stará o to, aby trasa byla přístupná i pro vozíčky a lidi se špatnou chůzí. Což je vždy na stránkách u konkrétní trasy uvedeno.
Dojeli jsme do Botu, dáváme si výborné příjemně studené točené pivko do vychlazeného půllitru, já do třetinky.
Půllitr a třetinka za necelé 4 eura. Slušná cena. A jedeme zpět. Dneska jsme zase ujeli krásných 43 km.