18.11.2023 Xerta - Španělsko

2023 Finance na cestách – díl 7 (doufám, že poslední)

 V posledním, 6 dílu Fince na cestách jsem se poněkud více zabývala pojištěním nás jako osob, ale máme ještě, a to docela důležité pojištění našeho auta, myšleno havarijní a pak pojištění povinné, Povinné ručení a s tím spojenou zelenou kartu.

 

Veliká otázka, která rezonuje snad na všech setkání kolegů je, jestli má cenu auto havarijně pojistit nebo ne a spoléhat se na náhodu. Opět, jak celou dobu říkám, je to každého věc, zda se připojistí anebo bude spoléhat na to, že unikne pozornosti zlodějů.

My jsme do připojištění šli a první naše havarijní pojistka byla bratru za 43 tisíc a to jsme nebyli tak dobře pojištěný, jako jsme dneska.

Vše i s povinným ručením za 15 tisíc s tím, že hodnota auta klesla jen o jednu čtvrtinu původní ceny. Zdenda stále říká, čímž mě dost štve, ale má pravdu „nezáleží na tom kolikrát nás vykradou, ale jak moc nás to bude bolet“.  Je to myšleno tak, co vše se zlodějům podaří za velmi krátký časový úsek odnést a s ohledem na to, že jsou zloději stále zkušenější, kteří přesně ví, kam šáhnout, kde jsou standartně drahé věci ukryté. Když si to vezmeme kol a kol, tak těch možností, kam ukrýt počítač, čtečku, trezor, peníze, rezervní telefon a podobně, tak těch míst až tolik není a zloději většinou o takových místech vědí. Spíše se jedná třeba o úhradu rozbitého okna, což bývá v součtu zanedbatelná částka, ale nám se primárně jednalo o krádež celého auta. I z toho důvodu jsme si nechali za další peníz namontovat bezpečnostní zařízení, které nám sms zprávou sdělí, že máme nezvaného hosta, že je naše auto v pohybu a kde se auto nachází, můžeme ho na dálku zablokovat, ale i to se dá perfektně obejít slušnější rušičkou.

Zkrátka, je na každém pro co se rozhodne. Někdo usoudí, že za svůj život už pojišťovnám nacpal dost peněz a dál ty vydřiduchy podporovat nebude, prosím je to názor, se kterým se dá taky cestovat. Někdo naopak vrazí do pojištění svého vysněného auta hromadu peněz a pak zjistí, že v pojistné smlouvě je, že se pojistka nevztahuje na dobu od 22h do tuším 6 ráno, jak jsme to měli u Kooperativy. Zkrátka, pokud by nám auto ukradli v době naší noční procházky pěkně nasvíceným městem, měli bychom smůlu, protože po desáté se nemáme, co kde courat.

Máme už pěkně chrupat v peřinách a hlídat si auto sami. Na zváženou je, hlavně u starších aut, pojištění odtahu do republiky. Existuje několik možností a s ohledem na to, že náš Flíček v příštím roce oslaví krásných 10 let, určitě si takové pojištění uděláme. Takže, když to shrnu tak máme Havarijní pojištění, Cestovní pojištění a příští rok budeme mít pojištění odtahu. Když to sečtu a podtrhnu, je to dalších zhruba 30 tisíc, se kterými musíme v ročním rozpočtu počítat a které bychom v našich plánech měli promítnout. Samozřejmě, pokud se pro nějaké pojištění rozhodneme. Každý cestovatel má na pojištění svůj názor, ale v žádném případě nelze říct, co je správné a už vůbec se nedá říct, co je nejlepší.

 

Konečně se dostávám k asi už posledním výdajům, které musíme do svých propočtů zahrnout a tím je jednak opotřebování kde čeho, rozvedu, a hlavně nás čekají velké investice do vybavení. Pokud vezmu za modelový příklad naše auto, tak jsme sice koupili auto nové, ale je to holátko.

Máme auto, které nemá solární panely, které má pouze vedení na plynovou láhev, které nemá měnič zkrátka, auto nemá nic co budeme potřebovat, nebo auto kupujeme starší a buď není nijak vybaveno, protože původní majitel jezdil jen do kempů, nebo zařízení je nedostatečné a staré a stejně ho budeme muset vyměnit. Tady musíme být velmi obezřetný a volit jednotlivé doplňky s rozumem v hrsti. Musíme si promyslet, co vše bychom asi tak mohli potřebovat, co určitě mít musíme, bez čeho se obejdeme a hlavně, musíme si nechat dostatečnou rezervu na případné dovybavení. Zkrátka, musíme uvážit, co chceme, co potřebujeme a bez čeho se obejdeme.

Bohužel, většinou se jedná o velmi drahá zařízení. Když vezmu jen úplný základ plnící hliníkové láhve s vývodem na bok auta, silný měnič napětí, dobíjecí booster, kvalitní solární panely, kvalitní baterie do nástavby a nové celoroční kvalitní pneu a jsme tam hned za 200 tisíc, klidně i víc. Je možné, že na první cestě stejně zjistíme, že jeden solární panel, o kterém jsme si mysleli že bude bohatě stačit tak nestačí, měnič napětí je tak slabý, že nepřipojíme skoro žádný spotřebič, zjistíme, že obyčejná železná flaška na plyn je děs a že nám jí nikde nechtějí vyměnit neřkuli naplnit a že satelit je nám úplně k prdu, protože stejně tam nic nedávají, a ještě ke všemu, má malý dosah.

Nádobí si vezmu z domova, nepotřebuji žádnou hitovku, ale sednout si do kvalitního pohodlného skládacího křesla je fajn, ale zrovna tak nám poslouží skládací křesílka z Decatlonu za úplně jinou cenu. Zkrátka, jsou věci, které jsou nutné, nezbytné a pak jsou věci, bez kterých se pohodlně obejdeme. Opět strašně záleží na tom, jakou máme startovní pozici, ale pokud se neveze na velkém finančním polštáři nebo pravidelném příjmu na víc, tak bych asi byla pro řešení, dokoupit to nejdůležitější a zbytek nechat na později. Čas ukáže, co vše ještě potřebujeme dokoupit, vyměnit anebo rovnou vyhodit. Ale co je opravdu důležité, myslet na případné dovybavení ve svých propočtech.

 

A tím se dostávám k předposlední velké položce a tou je pravidelný servis auta a výměna opotřebeného. Když jsme plánovali, tak Zdendův velmi důležitý úkol byl, sepsat všechno co je potřeba s naším autem udělat jednou za rok a co je potřeba jednou za dva roky a tak podobně.

V plánu jsme měli třeba jednou za dva roky výměnu baterií pro nástavbu. Jsou dvě a měli nám vydržet dva roky celoročního provozu. Ani jednou se tak nestalo. Vždy nám odešly dříve. Žádná se nedožila dvou let, jednoduše jsme ji vytrakovali. Problémy na cestě se sháněním nových, které musí pasovat pod sedačku asi nemá cenu zmiňovat, až po třetí výměně jsme usoudili, že tudy cesta nevede a konečně jsme se rozhoupali a od Tomáše Brabce koupili kvalitní baterii Lion Tron, na kterou nenechám dopustit a máme klid. Jednak máme na baterii záruku 5 let, je přesně vyvinutá pro obytná auta, je to Německá firma a pan Brabec je pro nás zárukou kvality a serioznosti.

 

Jen jsem chtěla říct, že i v doplňkách se dá volit v různých cenových hladinách. Mohli jsme mít baterii od konkurence z Ostravy za třetinovou cenu, ale vždy bychom měli mít na paměti, jestli nám úspora za to stojí, jestli až bude problém, bude taky náš dodavatel ještě na světě, jaké má jednání se zákazníky, reference a tak dál. Zkrátka, je to vždy na zvážení každého. Jenže, když jsme začínali, než jsme vyjeli, tyto baterie byly teprve v plenkách, stáli skoro sto tisíc a nikdo moc nevěděl, jak dlouho opravdu vydrží.

 

Další slušnou položkou jsou nové pneumatiky. My je měníme jednou za dva roky. Někomu se to může zdát brzo, ale podotýkám, jsme hodně naložený, lehce nad 4 tuny a pak strašně záleží na tom, kolik máme najeto a jakým terénem. Je to velice individuální, jestli jsme ochotný jezdit na gumách se vzorkem až do hraniční hodnoty anebo pláště měníme dříve, abychom byli klidný.

 

Pak je to otázka pravidelné údržby a jestli jsme schopný si vše udělat sami anebo musíme do servisu což v každém případě je další nemalá položka pro naše propočty.

Každý není schopný si sám vyměnit třeba brzdové destičky, olej, filtry. Takže ano, je potřeba mít ve svém finančním plánu vyhrazenu určitou částku, která bude sloužit na úhradu pravidelné údržby, která je nutná a nezbytná.

Tady bych doporučila Zdendovu část na stránkách a tou je Opravy a úpravy, Flíček – opravy + úpravy. Důležité je si uvědomit, že pokud budeme v autě déle, neřkuli téměř celý rok, tak vše daleko rychleji odchází. Vše je nesmírně namáháno, opotřebováváno a zkrátka to, co klasickým cestovatelům, víkendy + dovolená vydrží mnoho let a s některými závadami, které Zdenda popisuje se vůbec nesetkají, tak my holt s tím počítat musíme.

Viz naše pružinka ve dveřním zámku. Oprava v Dethleffsu stála kolegyni z Německa 600 eur. Nikdo se totiž nezabývá opravou, ale rovnou se mění celý zámkový systém. A takových drobných závad je víc a projeví se právě nadměrným používáním a pokud nejsme manuálně zručný a leccos si opravit zkrátka neumíme, tak holt musíme počítat, že opravu zaplatíme.

A jedna z posledních částek v našem plánování by měla být částka na případný servis, protože nejen my stárneme i naše auto stárne. Měnili jsme spojkové ložisko, rozvodový řetěz v motoru, porouchala se nám Truma, a to jsou všechno položky, se kterými musí být počítáno a na které musíme být připravený.

A dostávám se asi k úplně poslední položce a tou je dostatečná provozní rezerva o které jsem mluvila hned na začátku a myslím, že jsem už otázku rezervy dost podrobně probrala.

 

Tím bych asi uzavřela trošičku delší povídání o tom, jak se připravit, co vše mít na paměti, než se pustíme do přesunu majetku, než koupíme auto, než vyrazíme na cestu a zkrátka, než se od plánů přesuneme k realizaci našeho snu, být v zimě v teple na jihu a v létě procestovat severní země. Všem, úplně všem bych přála, aby si své sny plnili a splnili. Sedět doma na hromadě peněz, majetku a jen nadávat na hnusné počasí, drahotu kolem nás, hloupou sousedku, politiky a tak dál, tak je opravdu mnohem lepší se třeba jen uskromnit, plány upravit, jet třeba jen na celou zimu a v létě něco přišetřit doma, zkrátka, udělat vše pro to, abychom mohli vyjet, být v teple a být spokojený. A pokud ty moje řádky někomu pomohou v rozhodování, budu moc ráda. I kdyby to byl jen jeden jediný budoucí cestovatel, tak to moje psaní mělo smysl.

 

Dovolím si na závěr použít krásnou větu z mé oblíbené knížky spisovatele Paolo Coelho Alchymista, „když člověk něco strašně moc chce a udělá pro to tolik, že už víc udělat nemůže, pak se celý vesmír spojí a ono to dobře dopadne“.

 18.11.2023 Bobeška a Zdenda Janáčkovi