4.11.2023 Arenys de Mar - Španělsko
Koukám, že jsem poněkud zanedbala cestopis, ale když toho času je tak málo.
Projeli jsme nádhernou, zážitkovou cestu podél pobřeží až do Arenis de Mar. Jedeme klikaticí po silnici GI 682.
Už jen číslo silnice naznačuje, že se jedná o opravdu vedlejší silnici, kde jednak je provoz minimální a pak, je to o věčných zatáčkách.
Zčásti vede silnice po vrstevnici. Hluboko pod námi jsou útesy a moře.
Je to taková divočina. Jediný, kdo si s námi cestu užívá jsou skupinky motorkářů, pro které je to tady asi opravdu adrenalin, ale když je potkáme, je to adrenalin i pro nás. Vždycky mám strach, aby se udrželi ve svém pruhu a v zatáčce nevylítli do protisměru. Tento úsek je opravdu krásný, zajímavý a pokud je dost času, tak bych jízdu jen doporučila. V Artenis de Mar je jedno místo, kde se dá stát s obytkami, ale musí se přijet včas.
Artenis je malé letovisko hned u velmi dlouhé pláže a místa na stání je poskrovnu. Dvě veliká parkoviště mají zábrany ve výšce a v tuto dobu zejí prázdnotou. Brána by šla otevřít, minimálně by šla sundat tyč nahoře, ale tady se rozhodli to takto řešit a naše místo je už plné. Auta stojí na okraji pláže do půlkruhu a my už se nevejdeme. Opět, samý Němci. Je neuvěřitelné, kolik je tady německých obytek, kolik je Němců na zimu v pohybu, kolik jich je ve Španělsku. Stačí přijet na jakékoliv parkoviště pro nás, tak převaha německých obytek je skoro vždy. Nicméně, je zajímavé sledovat, pozorovat, jak se německý kolegové chovají.
Za roky cestování máme vysledováno, že pokud se ocitneme na parkovišti, kde je převaha Němců, tak mají problém odpovědět na pozdrav, ale jakmile jsou ne parkovišti sami mezi dalšími národy, nebo jsme jen dvě auta, my a Němci, tak to jsou hned komunikativní, to by se bavili a zdraví pomalu na dálku.
A samozřejmě vše ještě souvisí se vzdáleností od domova. Čím jsou dál, tak jsou srdečnější. Když jsme jedno léto strávili u Bodamského jezera, které jsme poctivě objížděli na kolech a celé to tam na kolech prošmejdili, tak jsem tenkrát prohlásila a v cestopise o tom několikrát psala, že bych polovinu Němců poslala aspoň na půl roku do Španělska, aby se přiučili troše srdečnosti. Nicméně, kdyby se jen na parkovišti trochu uskromnili, trochu postavili víc k sobě, tak by se nás sem vešlo mnohem víc. I s tím už máme zkušenosti, s marností.
Nakonec jsme odjeli na veliké a úplně prázdné parkoviště ve městě, kde jsme tolerovaný. Tak sláva.
Dnešní trasa je:
