3.11.2023 Llangostera - Via Verde
Poslední úsek Vía Verde je před námi, sluníčko nad námi, není co víc si přát.
Pomalu a jistě zdoláváme další úseky Vía Verde, které jsou rozeseté po celém Španělsku a řekla bych, s ohledem na to, kolik jsme jich už projeli, že začínáme mít pomalu a jistě docela slušný přehled. Které jsou hezké, které jsou vyloženě krásné a které nás maličko zklamaly. Zatím co budu opět povídat něco málo o Vía Verde, tak se podíváme na pár foteček z dnešního výletu.
Problém je, že železniční trati, na kterých jsou Vía Verde primárně budovaný, tak ty tratě jsou už hodně dlouho uzavřené, zrušené a některé úseky padly na budování silnic, domů a zahrad.
Zkrátka zmizely, proto některé úseky musí vést jinudy, než byla původní trať a někde je to až tak, že napojení stávající a chybějící vede vedle poměrně rušné silnice.
Základem je, nedostat se do provozu, maximálně se silnice, ale spíše velmi malé silnice musí jen přejet. Ale zpět k historii budování Vía Verde.
Některé tratě se nedočkali ani zprovoznění, na některých se vlaky sice daly do pohybu, ale velmi krátce.
Některé tratě měli poněkud delší životnost, ale taky si neužily nijak závratné doby provozu.
Bavíme se o začátku budování železnic kolem konce 19. století a veskrze poslední byly rušené v 50 letech.
Některé tratě měli ohromujících 30 tunelů a když si vezmeme, že to vše byla tvrdá ruční práce, mechanizace bylo poskromnu a pak trať sloužila nějakých 20 let, docela slušná dřina na pár let provozu.
Pravda, hodně tratí padlo za oběť občanské válce, kdy byly velké úseky zničeny, mosty pobourány a tunely zasypány a pak už nebylo síly tratě obnovovat.
Sice nějakou chvíli trvaly rekonstrukční práce, ale nakonec se v mnoha případech usoudilo, že vybudovat silnici je mnohem méně nákladnější. Nechci zde rozebírat hospodářskou politiku Španělska, ale ten, kdo aspoň jednou zavítá do Španělska na delší dobu, než je 14denní dovolená v hotelu, tak si musí všimnout naprosto úžasné sítě dálnic ať už placených nebo dálnic které jsou zdarma a obyčejně vedou hned vedle dálnice placené.
Neskutečné množství perfektně upravených parků, pěších zón, dětských hřišť, sportovišť, rozsáhlých odpočinkový zón přičemž vše je stále upravováno, sekáno, čištěno a tak podobně.
Maličké vesnice mají parádní hřiště, parčíky a obvykle i stání pro obytná auta. Těch je po celém Španělsku spousta, a tak bych mohla pokračovat dál. Na každém kroku je patrné, že se stát stará o to, aby se tu lidem dobře žilo, a to je strašně důležité.
Na stránkách Vía Verde se můžeme dočíst, kolik stát v daném roce investoval anebo bude investovat v příštím roce do dalšího budování nových cyklostezek po bývalých železnicích.
Jsou to ohromné prostředky, které se stále sunou do tak zanedbatelné věci jako je „zdravý životní styl venkova“.
Ve Španělsku bylo v roce 1993 více než 7 600 kilometrů tratí, které již neměly vlakovou dopravu, nebo které ji nikdy neměly, protože stavební práce nebyly dokončené.
„Toto dědictví velké historické a kulturní hodnoty je zachráněno před zapomněním a úplným zmizením, protože nabízí obrovský potenciál pro rozvoj iniciativ pro opětovné využití pro účely ekoturistiky a udržitelné mobility v souladu s novými společenskými požadavky.“
„Lidé se sníženou pohyblivostí (zejména zdravotně postižení, senioři a děti) mají největší prospěch z těchto bezpečných a snadno dostupných infrastruktur.“ Hezky řečeno, kéž by to platilo i u nás a vůbec se nemusí jednat o bývalé železnice, stačily by slušné cyklostezky k hezkým místům ať už přírodním nebo kulturním. A takových míst je v naší zemi spousta. Ale dost hudrání.
My jsme si projeli poslední úsek Vía Verde del Carrilet (II)-Girona-Sant Feliu de Guixols a jednoznačně, byl to nejhezčí úsek z této Vía Verde, která protažená až k moři bude měřit 135 km.
