13.1.2023 Girona - Španělsko

Včera večer převezl Romana odtah hned kousek, na malé parkoviště, hned u hlavní silnice.

Celkem slušně jsme se vyspali a ráno, v půl deváté jdou kluci do montérek, teda Zdenda a jde se na věc. Roman je nesmírně šikovné automechanik i když jeho hlavní práce je programování, tak k autům a motorkám má stále blízko, ale pochopitelně, sám by se do toho nepustil.

Přeci jenom, ve dvou se to lépe táhne a Zdenda se na opravu těší. Roman by nejraději zahodil klíčky od auta do dáli, ale Zdenda řekl, dáme tomu den a ono to nějak dopadne.

Buď pro Romana přijede odtah a odveze ho do Čech anebo to kluci spraví. Kousek od nás je servis a prodejna náhradních dílů pro Ford, tak tam Roman sjel na kole a dokoupil něco málo, co bylo potřeba.

Vlastně, v servisu, kde stál skoro dva dny neudělali téměř nic, jen objednali a namontovali jakousi trubičku a jinak? Tři mechanici koukali do motoru jako bych do něj koukala já, občas zanořili ruku kamsi do útrob, postávali, odcházeli a přicházeli, radili se, pak si dali polední siestu a finále bylo, že když Roman zaplatí tři tisíce eur, tak to opraví.

Což samozřejmě odmítl s tím, že má připojištění na odtah do Čech a rozhodně 75 tis za opravu dávat nebude. Jednalo se o to, že u Fordíka a jsou zalomené šrouby na čerpadle. Museli odstrojit motor, aby mohli ulomené šrouby vytočili.  Víc podrobností sem bohužel nedávám, protože problematice nerozumím.

Hlavně se ještě jednalo o potkání čehosi v motoru a tak podobně. Zdenda dával zprávy na FB a tam se kolegové chytali za hlavu, že není možné takovou opravu dělat bez jednak správného nářadí, a hlavně na ulici se to dělat nedá. 

No, dá. Kluci si dali akorát v poledne oběd a pilně pracovali. Pochopila jsem, že největší problém byl s něčím, co držely ve správné poloze vrtáky zapíchnuté v motoru.

Laik se diví a odborník žasne a odborník pochopí, že můj popis celé akce je hodně na vodě.

Důležité je, že v 16:34 je hotovo. Pavla měla tu čest prvního nastartování a přejetí z pozice za námi do pozice před nás.

První fotka byla pořízená přesně 8:37. Kdo chce, tak ať si to spočítá, ale musí odečíst půl hodiny na oběd. Káva se podávala až po skončené práci.

Fordík je nastartovaný, spokojeně si přede, vše je zase na svých místech a můžeme jet směr Španělsko. Z Montpellier jede Roman za námi, protože Zdenda ví kudy na dálnici a pak už jedeme celou cestu za ním.

Řekli jsme, že když bude nejhůř, tak ho do toho Španělska holt dotlačíme. Je už tma, a tak najíždíme kousek za Montpellier na dálnici.

Na prstech jedné ruky bych spočítala, kolikrát jsme v zahraničí platili za dálnici. Vlastně je to velmi jednoduché. Platili jsme před pár dny ve Španělsku 1,23 eur, ale dneska to bylo a 30 eur. Než abychom se plácali po vedlejších silnicích, kde je několik měst a samá 30km rychlost, tak jsme holt využili dálnici.

Do Girony jsme dojeli až skoro v osm večer. Utahaný, unavený, ale spokojený. Fordík se chová přímo vzorně. Šlape jako hodinky a Roman s Pavlou jsou konečně ve Španělsku. Tak sláva, dobrá věc se podařila a my jsme přešťastný, že jsme pro změnu mohli my Romanovi a Pavle pomoct, teda hlavně Zdenda.