12.1.2023 Montpelier - Francie

Druhý den cesty za Trumou a máme tu opět Pyreneje. Dost neplánovaně, ale jsou nádherné. Dneska máme ujet nějakých 300 km a doufám, že kolem poledního budeme u Romana s Pavlou.

Ovšem noc byla divoká. Jednak, teplota klesla na 1 °C což jsem poznala podle příšerné zimy, která byla v autě. Vzbudila mě zima a já se vyděsila, jestli nám něco nemůže zmrznout. Protože v zimě nejezdíme, tak spíše jen co čtu, co komu zamrzlo, roztrhalo se a tak podobně. Problémů máme už dost a třeba by stačilo jen nastartovat auto a zatopit motorem. Budím Zdendu, jestli se nám nemůže vypustit voda a aby se nezničil jakýsi mrazový ventil. Jsem uklidněná, že jediné, co se může stát je cosi okolo mrazového ventilu v Trumě a s ohledem na to, že jí stejně nemáme tak nemám strašit a spát. Dobrý, jenže za pár hodin mě zase vzbudilo jakési vrzání, skřípání a děsný prapodivný lomoz. Kradou nám kola! Budím Zdendu, který už zase, bídák spí spánkem spravedlivých s tím, že nám kradou kola a tak jak jsem, v noční košili utíkám ke kolům. Bosa, ani boty jsem si nestihla nazout. Zdenda vyšel za mnou, v klidu, protože ví, že kola bych bránila do posledního dechu a když se rozzuřím, tak přestává sranda a lepší je, neplést se mi do cesty. Nikdo se našich kol ani nedotkl, ale vedle nás stojí velký německý přívěs a ve čtyři hodiny ráno se rozhodl, že zatáhne stabilizační nohy a pojede. Nevím, kolik těch nohou tam měl, ale jak je zatahoval, tak vydávaly, tak děsivý zvuk, že nás a určitě všechny okolo vzbudil. Mě teda určitě. Jediné, na co jsem se vzmohla bylo, že jsem mu příšerně vynadala, samozřejmě česky. Nejen, že jsem prochladla, ale mám špinavé nohy, studenou vodu a usnout se mi už nepodařilo. Vyjíždíme brzo ráno. Nálada je děsivá, u mě přímo příšerná. Už abychom dojeli do cíle.

Máme Romana s Pavlou a máme hlavně naši berušku Trumu. Holka moje zlatá. Zdenda se hned pustil do instalace Trumy na svoje místo, první žhavení, chvilka nervozity a najednou to udělalo puf a Truma jede jako nová. Konečně budeme mít po deseti dnech teplo jak v autě, tak na duši.

Veliký, převeliký dík patří dvěma firmám Karavany Pro a Mat servis, a samozřejmě veliký dík patří našemu kamarádovi Jarkovi, který Trumu dovezl během dvou dnů do Zlína a Romanovi, který byl ochoten posunout odjezd, než se Truma opraví. Předně je to pan Zdeněk Brabec a firma Karavany Pro, kterou má se svým synem Tomášem, o kterém jsem už tady mnohokrát psala. Tomáš se nám stará o vše kolem auta už víc jak osm let. Se Zdendou Brabcem jsme se viděli poprvé před 9 lety, kdy jsme hledali, zjišťovali informace o soběstačnosti ohledně elektřiny v autě a teď jsme se potkali podruhé. Zdenda s námi vše od začátku řešil a hned nám dojednal urgentní opravu Trumu zase u kolegy z firmy Mat servis Zlín u pana Matouše. Karavany Pro jsou odborníci s hlavním zaměřením na elektriku, elektrické přístroje jako jsou solární panely, satelity, a hlavně v posledních letech velmi kvalitní LiFePo baterie speciálně do obytných autech, kterou už druhým rokem taky máme a jsme velmi spokojený, ale to je jiná kapitola. Důležité je, že oba Brabcové jsou aktivní karavanisté, a tak přesně ví, co je na cestách potřeba. Mat servis, pan Matouš je zase přeborníkem na plyn. Také umí nainstalovat vše co si kdo vzpomene, ale pokud je to zapeklitá záležitost ohledně elektriky, tak zákazníky posílá k panu Brabcovi a naopak, pan Brabec s problémy okolo plynu posílá zákazníky za panem Matoušem do Zlína. Pro nás bylo nejdůležitější, že naše Truma cestovala k odborníkovi, kterého doprovázela spousta výborných recenzí a hlavně, pan Matouš byl ochoten nás vzít na opravu vlastně okamžitě, na počkání. Věděl sice, že se k němu naše Truma blíží, věděl, kdy asi Jarek dorazí do Čech, do Zlína, ale stejně, musel odsunout spoustu nasmlouvané práce a za to mu patří náš dík. Když jsem později s panem Matoušem mluvila a děkovala mu za rychlou a kvalitní práci, tak jen řekl, že je rád že to dobře dopadlo a urgentní oprava? Prý mu to bylo jasné, že na tu naši berušku nebudeme čekat do jara. Prostě to bylo samozřejmé a nebyli jsme ani první, ani poslední s potřebou rychlé práce, rychlé opravy.

Takže ano, máme teplo, máme teplou vodu. Nikdy bych neřekla, jak mi budou tyto výdobytky doby příjemné a jak mohou ztížit pobyt v obytném autě. To je i důvod, proč malé vestavby bez ničeho nejsou vidět v zimě na severu, ale výhradně na jihu Španělska, kde se dá zima i bez topení ustát. Ale pohodlně se vykoupat, osprchovat teplou vodou je neskutečná paráda. Správně se říká, že až když člověk o něco přijde, tak teprve pozná, jak moc mu to chybí.  

Roman, tak to je drobný problém. Smutně stojí v servisu, kolem se motají tři opraváři a podle mého, naprosto laického soudu dost nerozhodně koukají už půl dne do motoru. Občas některý z nich zanoří ruce kamsi a zase je vyndá. Zdenda jen naskakuje a je mi jasné, že se blíží chvíle, kdy se bude snažit pomoct. Trubka, která byla potřeba přišla, ale další problém je nějaký, jakýsi ulomený šroub a opraváři si řekli o 3 tisíce eur za opravu, pokud do toho mají jít. Zdenda je přesvědčený, že by to mohl spravit, nebo že by se o to mohl alespoň pokusit. Odtah Romana odvezl na blízké parkoviště, hlavně, poblíž je prodejna náhradních dílů a servis Ford. Zdenda i Roman motorům rozumí, ale opravovat na ulici tak to nebude legrace. Je mi jasné, že tady Romana nenecháme, že se budeme snažit pomoct a že se nám návrat o den posune. Co je to den? Nic ve srovnání s pomocí, kterou může Zdenda nabídnout. Jak jsem psala o pár řádků výš, přátelství je také o pomoci. Nám v minulých dnech pomohlo hodně přátel, kamarádů, kolegů a teď se můžeme pokusit pomoci my. Já pro všechny něco dobrého uvařím a Zdenda půjde do montérek a s Romanem zítra ráno motor opraví a společně pojedeme do Španělska. Tak jak bylo v plánu.