4.1.2023 Cala Reona - Murcie - Španělsko

Přejeli jsme na Cala Reona, což je místo, kde už jsme byli a tady budeme čekat, jak to celé s tou naší Trumou dopadne.

Hlavně, přejeli jsme sem, abychom byli v teple. Přes den je krásných 25 °C a více a v noci teplota klesne k nějakým 12–15 °C, což už se dá vydržet. Pokud zavřeme včas dveře, zatáhneme všechny rolety krásně se nám uvnitř udrží teplo.

Akce Truma pokračuje.

Jarek volá, že už je v Čechách, ale že to do Zlína do 16 h nestihne. Voláme panu Matoušovi z MAT servis a ten se nabídl, že počká na Jarka do 18 hodiny, což je úžasné a jsme mu velice zavázaný. Samozřejmě ví, jak krkolomně dopravujeme Trumu do Zlína. Ví, jak Jarek ujíždí, aby měli na opravu čtvrtek a samozřejmě, my zase víme, že pan Matouš určitě musel odsunout spoustu práce kvůli nám, za což velice děkujeme. Máme to celé na knop, protože bude sem za námi odjíždět Roman, známý nekonečný internet, ale i on už měl být na cestě do Španělska.  Jenže, jak jsme večer zjistili, všichni jsme se chystali Jarkovi zavolat, že může Trumu odevzdat až do šesti večer, až jsme na to zapomněli, nevím, jak se to mohlo stát, ale to je tak vždy, kdy si jeden myslí, že to udělá druhý, a nakonec to neudělá nikdo. Nicméně, to až tak nevadí. Jarek předá Trumu do MAT servisu zítra ráno a jen tiše doufáme, že to za čtvrtek stihnou opravit. Protože, co čert nechtěl, v servisu mají v pátek dlouho plánované volno a kdyby se zítra oprava z nějakého důvodu nezdařila, tak by se nám vše posunulo až na pondělí. Což by zkomplikovalo život Romanovi, který už se samo sebou vidí na sluníčku u moře. Ale pan Matouš je specialista na Trumu a náhradních dílů, jak nám řekl má na skladě víc než dost a nic by ho nemělo překvapit. Jak se říká „kostky jsou vrženy“ a my už s tím víc nenaděláme.

Zdenda odchází na ryby a my na výlet. Ryby, další kapitola sama o sobě. Mořské ryby nejsou ledajaké ryby a hned tak něco nebaští. Už jsme jim tady ve Španělsku kupovala kalamáry, protože španělští rybáři na ně zrovna lovili, tak Zdenda zavelel, musíme koupit kalamáry, tady na nic jiného nechytají.

Tak jsem hned v Merkadona nakoupila čerstvé kalamáry, ale to musí být ta správná velikost. Takže, než jsem přinesla tu správnou velikost, měli jsme kalamárové hody. Na dalším, jiném místě místní rybáři chytali na krevety. Hurá do Merkadony pro krevety. Jenže, jedny jsem přinesla moc malé, další větší už obstály. Někde chytají na bagety, ale to zase musejí být zcela speciální bagety, které se rychle nerozmočí. To jsou takové až chlebové bagety, samozřejmě ty nejdražší.

Takže, než jsem přinesla tu správnou kvalitu baget, měli jsme běžně bagety na denním jídelníčku. Jestli znáte Ottu Pavla, to když tatínek koupil rybník s jediným kaprem tak prohlásila, že za ty peníze by měli čerstvé lososy dovážené přímo z Kanady, tak u nás je to něco podobného. Tím samozřejmě, nechci nijak snižovat Zdendovi rybářské kvality.

Máme slíbenou večerní grilovačku ryb a na můj dotaz, co mám uvařit k večeři mě bylo velmi důrazně vysvětleno, že se přeci budou grilovat čerstvé ryby! Ale pro jistotu jsem uvařila slepici na paprice a kolínka. Jistota je jistota.

Nakonec, slepice na paprice byla výborná.  Zdejším rybám nechutnali ani čerstvé rybičky a ani speciální veka koupená za hříšné peníze.

No a my, Zdenda, Hela a já jdeme na procházku po skalách nad námi.

Geominera Path of Regional Park Calblanque začíná v  Cala reona pláží Calblanque, u které stojíme s auty. Pro geology je to vysloveně ráj, a pro nás ostatní naučná stezka, která je velice zajímavá.

Celá trasa je maličko delší, než kam jsme došli my, vede až za kopec, ale my jsme šli skoro do Punta Negra, což je pouho pouhých 2.3 km jedna cesta, ale časově je potřeba počítat s dobrou hodinou na cestu tam a hodinku zpět.

Faktem je, že jsme i s odpočinky celou cestu šli skoro 3 hodiny, ale nakonec jsme v docela náročném terénu ušli necelých 5 km. Pod námi jsou útesy a překrásné scenerie. Pokud se k tomu vydaří počasí, tak je to neskutečná paráda. Zase něco trochu jiného.

Na cestičce je pár lidí, ale všichni si navzájem uhýbají. Jenže, jsme ve Španělsku a tady se běžně za uhnutí protichodcům děkuje, všichni se zdraví tradičním „olá“, usmějí se a jdou dál. Miluji tento způsob komunikace a řekla bych, že ze všech zemí, které jsme projeli jsou Španělé nejsrdečnější.

Lidi se zdraví na ulici a čím menší městečko nebo vesnice, tím zdravení nabývá na intenzitě a vůbec není výjimkou, že nás někdo zastaví a jednoduše se s námi pustí do řeči. Španělsky samozřejmě neumíme, a tak hovor velmi rychle končí. Tazatel se dozví akorát odkud jsme, pokývá hlavou, usměje se a jde se dál. To samozřejmě spíše starší ročníky, ale i tak je to ohromně příjemné. Ve Španělsku se moc hezky žije. Líbí se mi také permanentní policejní kontroly, což někomu může připadat divné a přes čáru, přeci nechceme, aby nás policie dozorovala, ale pro nás osobně je to příjemné, protože víme, že někdo kontroluje pořádek. Jen jeden takový příklad.

Stáli jsme kousek odtud na poměrně velkém parkovišti, kde stáli i další kolegové. Večer přijela parta mladíků v několika autech a samozřejmě spustili velmi hlasitou hudbu, takovéto stereotypní duc duc. Tiše jsme úpěli, protože to jejich duc duc jsou schopný poslouchat klidně do čtyř do rána.

Připravovali jsme se na bezesnou noc a najednou přijížděli policisté, modře nasvícené policejní auto je vidět už z dálky, mladíci na nic nečekali, naskákali do aut a byli pryč i s tím jejich duc, duc a my měli klidnou noc. Policisté krokem projeli parkoviště a hned odjeli. Takto přijeli ještě jednou a ráno kolem sedmé znova. Stálo nás na parkovišti do rána pět obytek, spořádaně stojíme na straně parkoviště, abychom nepřekáželi, hezky vedle sebe, a to je v pořádku.

Přišli jsme krásně unavený, plný dojmů a je nám dobře.

 Pochlubím se, dostali jsme od kolegyně Jitky z Beskyd dva krásné vánoční perníčky. Zdenda rybičku a já hvězdičku. Už zaujaly čestné místo. Moc děkujeme a vzpomínáme. Snad se zase někde na cestách setkáme.