3.1.2023 Mazaron - Murcie - Španělsko

Naše trucovitá Truma je na cestě do Zlína, k báječnému panu Matoušovi neboli MAT servis, kterého nám hodně lidí doporučovalo, včetně kolegy, se kterým jsme se na cestě potkali, Zdeňka Brabce neboli KaravanyPro, a to je doporučení, které má velkou váhu vzhledem k jeho vlastním letitým zkušenostem se servisy obytných aut, že ani nemá cenu přemýšlet, kam s ní.

Zdenda Brabec přesně ví na koho se obrátit a kdo je v republice nejlepší na servis topení Truma, nebo lépe, kdo je solidní a dobře pracuje.

Servisů je určitě více, ale není nad dobré reference, doporučení. Už mnohokrát jsem se tu zmiňovala o synovi Zdeňka Tomášovi, kteří spolu už mnoho let mají firmu KaravanyPro, která má skvělé renomé mezi karavanisty.

Nám se Tomáš, který má servis KaravanyPro v Praze stará už od začátku o veškerou elektriku počínaje solárními panely, dobíjecím boostrem až po montáž markýzy a dalších a dalších věcí, které jsme v průběhu osmi let naší cesty potřebovali a vždy, k naprosté spokojenosti.

 

Hlavně, naposledy nám montoval novou baterii LiFePo za kterou bych dýchala a po více jak roce velmi silného a náročného provozu bych jí každému cestovateli jen doporučila.

S baterií od f. Liontron máme jen tu nejlepší zkušenost. Nikdy jsme neměli tolik proudu jako nyní, ale to je spíše na odborné vysvětlení, které velmi ochotně podá jak Zděněk z Kojetína tak Tomáš z Prahy. 

Zdeňka jsme poprvé a naposledy až do letošní zimy potkali, když jsme plánovali cestu a koupi auta na veletrhu. Sháněli jsme informace o solárních panelech. Když jsme tenkrát panu Brabcovi vylíčili, co vše bychom asi potřebovali, jen se lehce usmál a řekl, že bychom na solární panely potřebovali prostor menšího tenisového kurtu. Samozřejmě jsme nevěděli, jakou vlastně budeme mít spotřebu, ale na rychlovarnou konvici, topinkovač, tyčový mixér a další kuchyňské vymoženosti jsem mohla rovnou zapomenout.

Vše teď záleží na Jarkovi, jak rychle zvládne cestu do Čech.

 

A já se tak mohu vrátit k tématu Pradlenky na cestách, to je velké téma, které se mezi ženami, ale i muži cestovateli dost probírá.

Tak jen pár slov k tomuto tématu, pokud jsme delší dobu na cestách.

Estonsko

Je potřeba si uvědomit, že celá východní Evropa je pračkuprostá. Zkrátka, v zemích východního bloku, tak jak je pamatujeme se prádelny nevyskytují anebo jen ve velmi omezené míře a možná jen ve velkých městech a ojediněle. Když jsme naši cestu plánovali, jako hospodyňka jsem samozřejmě přemýšlela, jak budu prát na cestě. Šest, osm měsíců v autě by byla pořádná porce prádla, aniž bych ho musela vyprat.

Finsko

To je samozřejmě nesmysl. Není ani tak o tom, že bychom třeba na nějaký měsíc neměli dost oblečení, ručníků a ložního prádla, ale kam s tím našpiněným. Naše vůbec první cesta vedla do Turecka, kde jsme byli tři měsíce a trvala celkem 7 měsíců. Tam jsem se naučila, co s prádlem, protože v Turecku jsme za celou dobu nepotkali jedinou prádelnu a myslím, že nebudu daleko od pravdy, že v Turecku ani žádná veřejná prádelna není.

Turecko

Tam holt nastupuje tvrdá tuční práce. Na druhou stranu, v Turecku je všude spousta vody a natáhnout šňůru a mokré prádlo hezky na sluníčku nechat usušit není žádný problém. Řecko, další země na trase. Jednu jedinou prádelnu jsme objevili v Tessalonikách a to ještě uvnitř města, kde se nedalo zastavit a tak jsme opět prala v ruce. I ložní prádlo. Naučili jsme se využívat všechny možné nádoby na namáčení, praní a máchání. Mám s sebou dva velké modré kýble, pak Zdenda červenou lornu na maso, ve které má rybařinu a v té mácháme.

Pelopones

Základem je dostatek vody, což v těchto zemích není nejmenší problém. Podobně jsou na tom Pobaltské republiky, tam jsem taky žádnou prádelnu nenašla. Když říkám nenašla, to samozřejmě neznamená, že tam nejsou, ale byli jsme na hodně místech, strávili v této oblasti skoro 5 měsíců a nic.

Kanárské ostrovy

Polsko je na tom velmi podobně. Možná v kempech budou pračky, ale s ohledem na to, že do kempů nejezdíme, tak nevím. Ještě bych podotkla, že toto moje psaní je určené hlavně kolegyním a kolegům, kteří nevyužívají zázemí kempů.

Kréta

Základem je vézt si sebou trochu prášku na praní, šňůru, kolíčky a já na trička používám plastová ramínka s otočným zobáčkem, nebo jak popsat to za co věším ramínko na tyč ve skříni.

Norsko

Ramínka jsou dobrá na trička, kalhoty a tak, hezky se vyvěsí a nejsou zmačkané. Zrovna tak používám chobotnici z Ikea, která se rozloží a na ní pověsím spoustu ponožek.

Ohrid - Makedonie

Ramínka jsou dobrá i na to, že když nám něco včas neuschne, mohu je pověsit na tyč v koupelně a do rána mám vše suché.

 

Itálie

Konečně se dostávám k prádelnám. Ty jsou hodně oblíbené v celé západní Evropě. Itálie, tam jsme se setkali s tím, že lidi si tam hodně chodí jen sušit prádlo.

Hlavně, jak se přehoupneme k západu, stává se složitějším prádlo někde pověsit. To zkrátka jde na velmi málo místech.

 

Mnohdy bych raději usušila prádlo na sluníčku, ve větru, aby pak bylo krásně voňavé, použít prádelnu jen na vyprání, ale není kam ho následně pověsit.

 

Prádelen je ohromné množství druhů, zrovna tak praček a způsobů ovládání. Každopádně, není na tom nic složitého, chce to jen se nebát. Některé prádelny, je jich hrstka mají ovládací displej jeden pro všechny pračky a sušičky.

Zde si navolíme číslo naší pračky, naházíme mince, na pračce navolíme teplotu a zmáčkneme start. Většinou cena za vyprání je včetně prášku na praní, který už my nedodáváme. Ale, jsou prádelny, kde je šuplík na prací prášek a aviváž a tu musíme mít my dát. Většinou jsou v prádelně automaty na papírové bankovky, které nám rozmění na mince.

Může se stát, že měnič na mince není a my pak musíme oběhnout několik hospod s prosbou, aby nám vyměnili papírové peníze za kovové. Nebývá to často, ale stát se to může. Samozřejmě, nejlepší je, když je na panelu čtečka karet a my platíme kartou asi tak, jako když tankujeme na samoobslužné čerpací stanici.

Opět navolíme číslo pračky nebo sušičky, ukáže se nám cena, přiložíme kartu a už to jede. Doporučuji použít větší prádelnu, kde je praček a sušiček více, protože sušení je taky dost důležité. Větší veřejné prádelny mívají několik velikých sušiček na 18 kg prádla, a to pak je dobré, pračku rozdělit do dvou sušiček.

Pak máme prádlo nádherně suché, nadýchané a netrvá to dlouho. Někde mají cykly na 10 min, někde na 20 min. Není problém v průběhu sušení sušičku otevřít, prádlo zkontrolovat, případně už něco suchého odebrat. I sušičky mají regulaci teploty sušení. Jedná se o to, abychom si choulostivé oblečení jako jsou různá termo trika, prádlo nezničili.

Vždy je dobré, když už se nám podaří najít prádelnu kde můžeme pohodlně zastavit s autem prohlédnout, podívat se na čistotu uvnitř, i když ta bývá velice dobrá, a nikam nepospíchat a pečlivě si prohlédnout návody, které jsou vždy velice intuitivní, většinou je vyobrazený celý postup jak u praček, tak u sušiček. 

Ve většině prádelen jsou koše na vyndávání prádla a stoly, kde si prádlo rovnou složíme a nemusíme se s tím mordovat v autě.  Na přenášení prádla se mi velmi osvědčila velká modrá taška z Ikea, kterou mohu pěkně složit, převázat provázkem do maličké ruličky a kterou používám výhradně na přenos prádla do a z prádelny.