11.4.2023 Andorra - Mirepoix - Francie
Obyvatelé Španělska a Francie využívají možnosti nákupu zboží bez daní. Andorra patří k tzv. daňovým rájům. Neplatí se tu žádné přímé daně, pouze 4% daň z přidané hodnoty od 1. ledna 2006.
Dříve se v Andoře platilo jak španělskými pesetami, tak francouzskými franky. Od roku 2002 se zde platí eury. Andorra od roku 2014 razí vlastní euromince.
Tolik praví strýček Google. Tak se půjdu podívat, jak je to tady s cenami potravin. Říkám si, jestli jsem neměla udělat velký nákup domů až tady, ale jsem lehce překvapená.
Stojíme na velkém parkovišti hned pod nákupním centrem, který je dvoupodlažní a řekla bych, že je ten z obyčejnějších.
Pak jsme viděli supermarkety, které byly mnohem honosnější, ale problém v celé Andoře je, že není kde zaparkovat. Osobní auto bez problémů, ale my nemáme kde se postavit, abych mohla okouknout ty lepší prodejny. Takže, jdeme se na to podívat. Těstoviny, ty hodně baštíme, a tak vím, kolik zhruba tak ve Španělsku stojí. Běžně je kupuji kolem 70 centů půl kila.
Tady nejlevnější jsou za 1,5 eura Fusilli. Sice se honosí italskou proveniencí, ale co naplat, jsou drahé a levnější tak jako v Mercadoně tu nemají. Vajíčka mi vysloveně vyrazila dech. 24ks jsem kupovala za něco málo přes 4 eura velikost L za 24 ks.
Pravda, od loňska i ve Španělsku mírně podražily, byly kolem 3,5 eur, ale tady jsou 6,55 eur. Když ještě chvilku počkám, tak je to jednou tolik.
Olej, slunečnicový tak ten taky rozdýchávám. Ten nejobyčejnější, skoro bílý slunečnicový za 5 eur, což je cena šílená.
A tak bych mohla pokračovat dál. Zajímavá je cena cibule, 2,49 eur za kilo. Tu jsem zrovna potřebovala dokoupit, ale za takovou cenu jí kupovat teda nebudu.
Nejsem blázen abych dala za kilo cibule 62,- Kč. Brambory jsou trošku slušnější, ale naprosto běžná cena ve Španělsku je 80–90 centů,
což mě přijde ještě přijatelný. Papriky a rajčata i ve Španělsku citelně podražily,
ale rozhodně nedosahují ceny jako mají zde. Maso je kapitola sama o sobě. Kuřata neměli žádné, jen hodně drahá prsa, ale zde je pult s vepřovým masem.
Možná jsem už odtržená od reality, ale ve Španělsku jsem běžně kupovala vepřovou krkovici v kuse, vakuovanou pod 4 eura.
Poměrně drahý je olivový olej v 5 l kanystru, ale pozor, cena 5 eur za litr je zavádějící. Jedná se o olej REFINADOS, což je olej vyráběný za velmi vysokých teplot ze zbytků, z nahnilých plodů a z oliv, které se svojí kvalitou nehodí na výrobu extra panenského oleje, který je vyráběný naopak, za studena.
Tento Refinados je olej dobarvovaný, dochucovaný a dál všelijak upravovaný, aby byl aspoň trochu k užitku. Absolutně postrádá všechny vynikající vlastnosti klasického olivového oleje Virgen Extra lisovaného za studena a který musí splňovat všechny velmi přísná kritéria. Koho by zajímalo něco málo o olivovém oleji, jak si při nákupu nenaběhnout, odkazuji na článek v kapitole Zajímavé – Je tam někde povídání o olivovém oleji.
Tady je cena kvalitního olivového oleje, který používám COOSUR mírně dražší, ale není to nijak dramatické, zhruba o 1,5 eura, ale pětilitrové balení je hodně drahé v kvalitě, kterou zde prodávají. Na druhou stranu, slunečnicový olej zde prodávají za totožnou cenu, ale podle mého, je slunečnicový v tomto případě mnohem kvalitnější než rafinados olivový olej.
No a tím bych asi ukončila povídání o cenovém ráji Andorry.
Rozhodně, potravin se to netýká. Levnější tu mají naftu, kupovali jsme za 1.49, ale za tuto cenu se dala koupit i ve Španělsku s tím rozdílem, že ve Španělsku jsme za levnou naftou museli cestovat, vyhledat tu správnou čerpací stanici a tady mají všechny čerpací stanice cenu plus minus stejnou. Liší se o zanedbatelné frfníky kdesi na konci.
Projíždíme Andorrou tak, abychom z ní viděli co nejvíce. Je to krásná země zasazená mezi ohromnými skalami a vše, absolutně vše je podřízeno turistům.
V zimě lyžařům a v létě trekařům a tak podobně. Zkrátka výletníkům, kteří si chtějí užít nádherné scenérie. Zdenda se jak jinak pustil cestou, která nás měla dovést do vedlejšího údolí.
Jenže, cestou jsme viděli jakési varovné cedule, kterým jsme vůbec nerozuměli, ale tak nějak jsem pochopili, že za sněhu a náledí je cesta uzavřena.
Není sníh, ani náledí tak proč nejet. Že ano? Šplháme snad až do nebe. Za námi, ani proti nám nejede jediné auto, což je dost podezřelé.
Jasně, skoro až na vrcholu je závora přes silnici a my můžeme otočit a vrátit se zpátky.
Naštěstí jsme couvali jen pár metrů na velké parkoviště, které je taky prázdné. Taky, kdo by tu co hledal, kromě nás. Vracíme se a projíždíme, pokorně, jedinou hlavní silnicí, která vede skrz Andorru do Francie.
Všude kolem nás jsou překrásné vysoké hory a spousta, spousta, spousta hotelů, penzionů a apartmánů v naprosto krásných, luxusních domech.
Většinou dřevěných, kamenných anebo jen kamením obložených, což taky není vůbec špatné.
Dnešní trasa je:
