24.3.2023 Penyrroya - Španělsko
Po silnici CV 110 míříme do maličkého městečka Penyrroya kde budeme dneska nocovat.
Mělo by tam být stání pro obytná auta a možný servis, tak uvidíme. Už jsme se odpoutali od moře a pomalu a jistě se začínáme vracet zpět do Čech.
Míříme do Horty, kde máme další část cyklostezky Vía Verde, kterou máme v plánu si projet. Španělsko je nádherné a pokud bych mohla nějakou zemi opravdu vřele doporučit, tak je to právě Španělsko.
Tady je zkrátka vše, co si člověk, cestovatel, obyvatel, návštěvník může přát. Nevím, co bych měla vyzdvihnout jako první, asi přátelskost, úsměvnost, věčné zdravení všude a všech.
Samozřejmě také příjemné počasí, kdy doma je stále pod mrakem, prší a je hnusně a tady je sluníčko a teplo. Cenově dostupná zelenina a ovoce, i když bych řekla, že od minulého roku poněkud zdražila.
Vynikající maso a potraviny jako celek. Samozřejmě koupit litr kvalitního olivového oleje za 5 eur je taky úžasné. Další, co se mi velmi líbí je snaha i těch nejmenších obcí a měst budovat odpočinkové zóny, parky a dětská hřiště. To je také něco, co nám velmi v Čechách chybí. I maličké městečko, vesnice má na okraji nebo přímo na náměstí pěkný parčík s několika prolézačkami a hrací plochou pro ty nejmenší.
Zkrátka, Španělsko je příjemné pro život. Samozřejmě, není to všude. Projeli jsme několika vesnicemi, které byli vyloženě smutné, zanedbané a z velké části vybydlené, opuštěné, ale těch zase tolik není, aby to mohlo ovlivnit náš názor na tuto zemi.
Jakmile se odpoutáme od moře a vjedeme do vnitrozemí vidíme ohromnou spoustu opuštěných stavení, malých domů, velkých statků. Tak jako všude po Evropě, i tady se venkov vylidňuje. Mladý odcházejí za prací do měst a staří tak jak vymírají, tak umírají i jejich kamenné domy. Nikdo už o ně nemá zájem. To co dříve lidem stačilo k životu je dneska už velmi málo a co si budeme povídat.
Doba, kdy rodina měla jednu krávu, kozu a pár oveček, několik políček s olivami a trochou zeleniny, domek o dvou místnostech a celý den se plahočili za trochou výpěstků je dávno, dávno pryč. Když se jen podíváme po kraji a vidíme to nekonečné množství kamenných teras, které musel někdo vybudovat, postavit, kámen po kameni vztyčit zdi, pak tam zase nanosit zem, která je neúrodná a samý kámen a pak tam pečovat o pár stromů oliv nebo mandloní, tak když to vše vidíme a uvědomíme si tu obrovskou dennodenní dřinu, tak se snad ani nemůžeme divit, že už to nechce nikdo dělat a že potomstvo, mladý lidé se snaží z venkova utéct do měst za snadnější obživou.
Přesto jsou téměř všechna políčka obhospodařené, zem uvláčená, čistá a olivy patřičně sestříhané, připravené na novou úrodu. V celé této neúrodné oblasti je ohromná spousta vepřínů, drůbežáren a kravínů. Většinou nové dlouhé nízké budovy jsou různě poházené po kraji, ale je zajímavé, že nepůsobí na nás nijak rušivě.
Dojeli jsme do malého městečka Penyarroya kde parkujeme hned pod městem.
Pravda, prokličkovat město byl docela oříšek. Museli jsme projet, abychom se dostali na naše parkoviště, ale na druhou stranu, projeli jsme si klasickou španělskou vesnici, kterých jsme cestou viděli spoustu, ale které jsme všelijak objížděli. Někdy není radno se s obytným autem pouštět do dobrodružství v podobě prozkoumání malého města. Maličká obec, vesnice s několika ulicemi, daleko od všeho turismu a světe div se, mají tu z bývalé váhy vybudované servisní místo pro obytné vozy. Parádní parkoviště, pravda, drobet z kopce, ale je tu výlevka, vypusť na šedou vodu a vody kolik hrdlo ráčí. Vysázené stromy se závlahou, spousta okrasných keřů a vůbec. Moc hezky upravené místo, na silnici namalované pruhy, jak se má stát. Paráda, není co vytknout. Zítra uděláme kompletní servis a budeme pokračovat dál směr Horta de Sant Joan.