4.3. 2023 Cala Panizo - Andalusia - Španělsko

Stále stojíme na Playa Cala Panizo, ale zítra už odjedeme zpět na Arroz a pak se posuneme ještě o kousek dál směrem na Cartagenu, kde máme zase několik cyklotras, která si chceme projet. Snad už budu zase v pořádku a budu moci na kolo.

Jak říkám, jak jsem stará, tak jsem hloupá, nebo lépe blbá. Regulérně jsem si strhla nějaké úpony nebo namohla svaly v oblasti kolena. Nutno podotknout, že naprosto rovnoměrně u obou dvou. Zkrátka, před měsícem jsem usoudila, že je nejvyšší čas se sebou něco dělat, a tak jsem začala cvičit. Každé ráno dojdu, škobrtavým popobíháním se doštrachám na nějaké skryté místo, abych náhodného diváka nevyděsila svojí úpornou snahou ze sebe něco málo vydolovat a tam se snažím rozpohybovat ztuhlé tělo a samozřejmě, maličko zaposilovat. Hlavně nohy, abych měla sílu do šlapek, ruce, aby mě nebolely z řídítek a něco málo v oblasti břicha by se taky hodilo trochu shodit.

No a pomaličku, polehoučku se mi daří zvyšovat tu trochu posilovacích cviků, až předevčírem, druhý den po velkém výletě jsem s překvapením ráno vstala a nic mě nebolelo. Což považuji za velký zázrak. Čekala jsem do odpoledne, jestli se nějaká část těla klasicky neozve, neozvala, bylo mi děsně fajn a tak jsem si šla znovu zacvičit a z euforie, že je mi tak dobře jsem cvičení přehnala. No a dopadlo to tak, že už se dva dny belhám, mažu si kolena Koňskou mastí, baštím prášky na bolest a tiše úpím. Vydolovala jsem z útrob auta kolagen, který mi prozřetelně už v létě koupila dcera, ale protože je chuťově příšerně ošklivý, zůstal téměř netknutý, ale teď by mi mohl pomoci. Takže žádná sláva, ale už se blýská na lepší časy. Namožení se začíná vstřebávat, ale na plánovanou cestu do Agilasu na trh jsem si dneska ještě netroufla. Naordinovala jsem si odpočinek, klid a žádnou zátěž.

Holt, zapomínat na věk se nevyplácí. Zkrátka, už nám není ani třicet ani padesát a přepínat síly se rozhodně nemá. Když někdy je tak těžké konečně si věk přiznat. Aspoň u mě to občas drhne.