1.3.2023 Cala Panizo - Andalusia - Španělsko

Včera to na ujeté kilometry byla slabota, pouho pouhých 40 km, zato dnešek stál za to. Ale vše popořádku.

Vyjíždíme hned po desáté, máme před sebou slušný okruh, který si můžeme buď prodloužit, nebo naopak maličko zkrátit, tak uvidíme, jak na tom budeme.

 

Hned na začátku, po pár kilometrech nás překvapila značka na silnici hlásající, že je to slepá silnice.

Přitom všichni máme na mapách, že by měla po vrstevnici vést slušná silnice. Po chvilce už je jasné, že silnice je opravdu slepá, respektive uzavřená, a to docela hodně.

Máme tu plot, který je nainstalovaný od kraje do kraje. U skály kola nemáme šanci protáhnout a u kraje dolů do rokle taky ne. Jediná možnost je kola dostat vrchem přes plot.

Rozdělili jsme se do družstev, kluci se domluvili na stylu přehozu a jdeme na to. Když si to tak uvědomuji, utvořili jsme vlastně smíšená družstva a podáváme si kola přes plot. Zdenda s Álou kola podávají a my si je opatrně na druhé straně odebíráme.

Mám to doma siláka. 

Beru kolo za přední vidlice, Zdenda S za tu těžší část a už máme kola u sebe.

Nejhůře šlo Zdendovo kolo, protože jeho kilowattová baterka je hrozně těžká.

A už máme silnici jen pro sebe. Je to úžasný pocit, že si můžeme jet klidně a pohodlně, můžeme zastavit na silnici kde chceme a kochat se krajinou.  

Tak krajinu tu mají úžasnou. Kdo zná trochu Španělsko tak ví, jak je různorodé. Jak se dokáže krajina měnit.

Strašně se mi líbí kopce, které začínají pár kilometrů od moře. Je to paráda a jak říkám, kouzlo, pohádka.

Tady opravdu nehrozí, že za zatáčkou vystřelí nějaké auto. Je nádherný den a ten kousek krajiny máme jen a jen pro sebe. Jasně, silnice je občas plná kamenů, občas je někde veliký kámen. Tady se zkrátka rozhodli, že silnici z bezpečnostních důvodů uzavřou. Ostatně, všude kolem je silnic dost a dost, tak není problém některou takto vyřadit z provozu.

Pár kilometrů a čeká nás dostat kola přes plot na druhou, legální stranu.

Zase musíme kola přenést, ale tohle pletivo je mnohem vyšší a minimálně zprohýbané.

Takže dostat kola přes plot je mnohem náročnější. Naštěstí má s sebou Zdenda gumycuk a pletivo jsme maličko ohnuly a připevnili.

Ale bylo to hezké.

Za dřinu s koly jsme byli bohatě odměněni.

 

A už jedeme dál.

Před námi je vyhlídka a Zóna de acampada, což je speciální grilovací a odpočinkové místo. Zóna de acampada je taková španělská specialita.

Většinou se buduje v chráněných oblastech nebo na zcela výjimečných místech, kam by se lidé stejně dostali anebo jeli kouknout, a tak jim tady španěláci rovnou vybudují místo,

kde si mohou návštěvníci dát svačinu, nebo, což bývá mnohem častěji, kam mohou přijet rodiny a zagrilovat.

V celém Španělsku je velmi přísný zákaz rozdělávání ohně, a tak jsou tato místa vyhledávaná. Většinou jsou na takovýchto odpočinkových místech vybudované kamenné nebo cihlové grily, obvykle rovnou s roštem, že stačí si jen přinést dřevěné uhlí.  

V týdnu jsou takovéto acampady většinou prázdné, ale o víkendu se zaplní. Na většinu takových to odpočinkových míst se dá dojet autem, ale jsou i Zóny de acampady jen pro pěší turisty, kde se dá přespat ve stanu.

Tato zóna de acampada je na krásném místě. Další ohromující výhledy. Dali jsme si tady oběd, trochu odpočinuli a jedeme dál.

Měli jsme to sem lehkou zajížďku z naší trasy. Tři a půl kilometru jedna cesta, tak se nám dnešní trasa maličko prodlužuje.

 

Zastavili jsme se ještě v maličkým městečku na náměstí a vymýšlíme, jestli už pojedeme rovnou domů nebo si trasu ještě maličko prodloužíme.

A protože jsme všichni v pohodě, tak jsme se rozhodli nejet průsmykem, ale objet celé pohoří kolem dokola. Je to celkově docela dost dlouhá trasa a posledních deset kilometrů podél pobřeží jsem už přestala mluvit.

Je to hodně dlouhé a zadek mám dřevěný. Už před pár kilometry mě přestal bolet, už ho necítím vůbec a jen šlapu a šlapu, abychom už byli doma. Ujet 60 km je hodně.

 Večer jsem padla za vlast. Je půl osmé a já jdu do hajan. Vypadá to, že jsem nejslabší člen týmu, a tak i s tím ranním cvičením a posilováním to není žádná sláva.

Už měsíc každé ráno chodím, popobíhám a snažím se posilovat nohy a ruce. Ale je to zatím velmi krátká doba s ohledem na roky nicnedělání. Občasné výlety na kolech, výšlapy do měst anebo někam do přírody se snad ani nedají počítat. Jsem slabá jako čajíček. Spala jsem 12 hodin v kuse. Jsem zvědavá, jestli se mi zítra ráno podaří aspoň vylézt z auta.

 Dnešní trasa je: úžasných 60 km.