18.9.2022 Kárané - Praha - Česko

 Máme téměř za sebou klasické velké kolečko po lékařích a zvládli jsme ještě výlet s Timiškou a Andulkou do pražské ZOO. Měl to být takový velký výlet na rozloučenou, krásný společně strávený den.

V zoologické jsem byla naposledy s dětmi, když byly malé a pamatuji se, že to žádný zážitek nebyl. Pamatuji se na malé výběhy, jedinou restauraci u vchodu a pak maličký stánek s papírovými deštníky, pohlednicemi a opičkami na gumičce. Jinak nic moc.

Pražská zoologická na mě zapůsobila tak smutným dojmem, že jsem už nikdy neměla touhu jí navštívit. Dneska je zoologická prostě úžasná. Veliké moderní výběhy, kde je mnohdy několik druhů zvířat pohromadě, čisté a moderní pavilony.

U tučňáků je v bazénu tak čistá voda, že by se v ní dalo koupat. Velký výběh slonů, krásné výběhy pro kočkovité šelmy. Spousta pěkných stánků s občerstvením, kde si můžeme dát kávičku, několik restaurací, kde jsme si dali oběd za velmi příjemnou cenu. Pavilon šelem a opic, kde si pamatuji, jak to tam příšerně smrdělo a jít tam s dětmi bylo spíše za trest, tak dneska je to úplně jinak.

Čistá a nepoškrábaná skla, příjemný vzduch, žádný smrad, všude čisto, lavičky, kotce příjemně nasvícené a my jsme v pološeru. Zvířata máme pár centimetrů od sebe, ale protože je venku krásně, všechny zvířata jsou venku. Zkrátka, úžasný celodenní výlet a když se vydaří počasí, tak zoologická zahrada je skvělý jednodenní výlet a jak je známo, hned vedle zoologické jsou dokonce tři kempy, které jsou i pro obytná auta a karavany.

 Mnoho cestovatelů nedbá na preventivní kontroly, a přitom jsou tak důležité. Kdyby pro nic jiného, tak pro pojišťovnu. Opět mám zkušenost se zdravotní pojišťovnou, kdy jsem byla nucena vyhledat akutní ošetření a první co zajímalo mojí zdravotní pojišťovnu VZP bylo, kdy jsem byla na poslední preventivní kontrole. Musela jsem udat jméno ošetřujícího lékaře a datum prevence. Vše jsem naštěstí měla v pořádku a vlastně se ani nejednalo o nějak velké ošetření, ale vím, že pokud by to byl zákrok větší, nebylo by to banální ošetření, se kterým si jen nevíme rady, tak má pojišťovna velkou páku ošetření neproplatit. Známe kolegy, kteří měli s proplacením zahraničního ošetření ohromný problém, ale zde mluvím o částce několik stovek tisíc korun. Tam se pomalu zjišťuje, kdy jsme si naposledy čistili zuby. Každopádně, pokud to jenom trochu jde, měl by každý cestovatel dbát na preventivní kontroly a pokud uzná za vhodné a prevence je hrazená jednou za dva roky, rok mezi si zaplatit.  Tak to děláme my. Není to jen kvůli pojišťovně, ale když jsme na cestě déle, sedm, osm měsíců, pak je dobré nechat si tu naši tělesnou schránku proklepnout, prohlédnout. A co si budeme povídat, není nám dvacet, ani třicet a hříchy mládí se začínají pomalu projevovat. Ale na druhou stranu, nic se nemá přehánět a zase všeobecný názor, že jakmile půjdu k doktorovi, okamžitě mi něco najde zde není na místě.

Tak jsme objednaný ke všem lékařům, které potřebujeme zatím jednou ročně, tradičně v září, což je vždy měsíc našich preventivních kontrol. Kolem nás je ohromné množství koviďáků, kteří čerstvě nákazu chytli a ta je upoutala minimálně na týden na lůžko. Samozřejmě, bojím se, abychom něco v čekárně nebo jen na cestě nechytli, a proto jsme už 14 dnů za pitomce a všude kde jsou lidi chodíme v roušce. Říkám si, uděláme pro sebe aspoň něco málo, abychom se nenakazili a mohli v klidu odjet. No a jak to dopadlo? Samozřejmě, kovida jsme na poslední chvíli chytli a teď ležíme na chatě. V pondělí jsme ještě byli u zubařky, ale až v metru ve vagonu jsem si uvědomila, že roušky máme v ruce, a ne na nose a u lékařky zrovna tak. Ono je to svádivé, nikdo je nemá, nikdo roušky nenosí, a tak mě to netrkne. Ale fakt je, že už 14 dnů pobíháme různě po lékařích a v pohodě.

V úterý jsem zabalila chatu, Zdenda vše uklidil okolo, připravil auto k odjezdu. Ono se to nezdá, ale jen přestěhovat lednici a mrazák z chaty do auta, vše umýt, vytřít, zlikvidovat veškeré potraviny, které by se mohly zkazit, sundat povlečení, zkontrolovat, abychom tu nic nenechali. Vše co jsme postupně nanosili z auta do chaty, tak vše zpět a pokud možno, nic nezapomenout. Z úterý na středu jsme už spali v autě s tím, že ráno ještě Zdenda poseká trávu, já zakryji okna závěsy, vypustíme vodu z čerpadla a jedeme do Prahy. Poslední pravidelná kontrola byla u naší báječné oční lékařky na Vinohradech.

No a ráno jsme se sotva hýbali. Zdenda má horečku, potí se, kašle a vůbec. Sotva mluví, test je pozitivní. Koupili jsme si na cestu pár testů, abychom je měli při ruce. Takže vše zpět. Deky povléknout, lednici nahodit a opět přestěhovat z auta do chaty a už se léčíme. Zdenda má velký kašel a sotva mluví, spíše sípá, potí se a je mu celkově zle. Já ještě držím, ale hodně spím a polehávám. Zatopili jsme si, tak je nám teploučko, koukáme na televizi a válíme se. Takže nic moc. Uvidíme, jak dlouho se nás nemoc bude držet, ale doufám, že za týden bychom mohli být už zdravý, konečně si došli k oční lékařce, rozloučíme se s rodinou a pojedeme na další velkou zimní cestu.