27.2.2022 Gibraleon - Andalusie - Španělsko
Jsme zaparkovaný na okraji městečka Trigueros a odtud pojedeme na cyklostezku Via Verde de Molinos del Agua neboli Via Verde vodních mlýnů. Je nádherný den, jen ráno jsme si chvilku počkali, než se roztrhala mlha, ale pak už sluníčko svítilo a bylo nádherně.
Těžba Huelvy sahá až do velmi, velmi starých časů, od Tartesiánů po Římany. V 19. století je znovu objevily zahraniční firmy, které se do oblasti stěhovaly s novými technologiemi, techniky, manažery, kulturou... směřujícími k těžbě bohatých nalezišť celého pyritického pásu JZ poloostrova.
Relativní blízkost dolů k moři vedla k výstavbě husté železniční sítě, která by spojovala doly a pobřeží, jehož součástí tvořily Ferrocarril del Buitrón a San Juan del Puerto. Slavnostní otevření této železnice se uskutečnilo v roce 1868 a byla první důlní železnicí ve Španělsku a první v Andalusii s úzkým rozchodem.
Tato trať o celkové délce téměř 100 km spojovala říční přístav San Juan del Puerto na řece Tinto s dolem Castillo Buitrón, kromě dvou samostatných větví do dolů Tinto-Santa Rosa a Concepción. Existovaly však vazby na další doly, zvláště důležité bylo to, které se spojovalo s doly Riotinto.
Angličané opustili doly a železnice ve 40. letech 20. století a stali se veřejnou společností „Exploitation of Railways by the State“, která převzala využívání těchto tratí. Jakmile však byla ruda vyčerpána (nebo její těžba, úprava a doprava byly příliš nákladné), doprava zboží a cestujících začala upadat. Tím skončila již tak nízká ziskovost linky, její definitivní uzavření, již v rukou FEVE, v roce 1969 a její demontáž krátce po uzavření.
Vía Verde de los Molinos del Agua nás vede z břehů Tinto do roklí Serranía de Huelva.
Máme před sebou 33,2 km dlouhou trasu přes borové lesy, louky z korkových dubů a opětovné osídlení eukalypty, ale trasu jsme si maličko zkrátili.
Přeci jenom skoro 70 km je až moc, mě ke štěstí bohatě stačí trasa do 50 km, pak už to začíná hodně bolet a je to dle mého soudu docela zbytečné.
Vedle Buitrónské železnice byly mlýny, které jsou údajně nyní v obnově, které daly této zelené cestě jméno.
Nicméně, žádný vodní mlýn jsme na cestě neviděli a ani nějakou rekonstrukci starých mlýnů nezaznamenali. Obnovená bývala důlní železneice je moc hezky zrekonstruovaná a cesta je hodně příjemná. A zase, všichni se na kolech zdraví, všichni na pozdrav odpoví. To je to co se mi na Španělech ohromně líbí. Srdečnost, slušnost.
Odpoledne, hned jak jsme dojeli přejíždíme na stání pro obytná auto do městečka Gibraleon, kde je i servisní místo. Paráda a také, možná se tam setkáme s kolegáčky, kteří nás už nějaký pátek znají, ale my ne. Tak se poprvé uvidíme.
Kolegové na parkovišti nejsou ale co tu je, tak kousek od nás velká slavnost. Samozřejmě, jdeme se podívat. Na podiu hraje muzika, pije se pivo, prodávají se tu malé sendviče s teplým masem z grilu a všude je spousta lidí. Samozřejmě paní zpěvačka s hlasem jako zvon a nádherné španělské písně.
Krásně jsme si užili odpoledne. Koupili jsme si malé pivko, zbaštili bagetku a jakmile sluníčko zašlo, jdeme domů. Přeci jenom když jsme vyšli, pražilo sluníčko a když zajde, tak se celkem dost ochladí. Program pokračuje dál, lidi si oblékají bundy a my odcházíme.
Vedle nás už jsou zaparkovaný kolegáčkové a tak si do večera povídáme. Dušan s Ivou jsou velcí karavanisté a už toho také dost zcestovali a tak témata neberou konce. Nakonec to Dušan rozhodl, jde se spát.
Kolegové ráno odjíždí dál, ale protože jedou na Portugalsko, možná se ještě potkáme, což by bylo fajn a my zítra ráno jedeme na další cyklostezku, tentokrát na Vía verde del Litoral.
Dnešní trasa je:
