26.2.2022 Trigueros - Andalusie - Španělsko
Via Verde de los Molinos del Aqua je další cyklostezka vybudovaná z bývalé železniční tratě.
Dneska jsme odjeli z velmi hezkého a příjemného místa, Mazagon, kde nám bylo veskrze dobře. Počasí se skutečně podle předpovědi zkazilo, ale nic, co by bylo nějak dramatické. Jen byla oblačnost a v noci pršelo. Nicméně, teplota je už stabilní kolem +- 18°C a to je paráda.
U parkoviště nad námi je veliká rarita a vzácnost. 400 let starý dub.
Jen nás tady zaprudil jeden děsně důležitý Němec, který stojí nahoře na parkovišti. Měl problémy s tím, kde stojíme, ale žádný zákaz tady není a marně jsme mu vysvětlovali, že už tady bylo několik policejních aut a obytek se tady taky vystřídalo několik, tak kde má problém. No, měl ho a jak Zdenda správně usoudil, tak měl možná jen vztek, protože se sem on nedostane, nebo se bojí anebo už je zaparkovaný nahoře a nechce se mu přeparkovávat. Každopádně nám jeho nepříjemné chování poněkud unikalo. Dopoledne jsme vyjeli na horní parkoviště a Zdenda si ještě potřeboval upravit v navigaci trasu. Zastavili jsme si uprostřed parkoviště a ejhle, náš Němec hned vyběhl samozřejmě z největšího obytného auta a ostřížím zrakem sledoval co tam uprostřed jako děláme, protože všechny, asi 4 auta stály na straně parkoviště kam by se pohodlně vešlo 200 aut. Vůbec se mu nelíbilo naše postavení a jen znechuceně kroutil hlavou, ale tak, abychom to, jeho viděli. Tak vedle takového člověka se postavit, to je vyloženě za trest. Ale i tací lidé se holt potkají. Odjíždíme a panu kolegovi určitě spadl kámen ze srdce, že mu tam nenarušujeme pořádek.
Včera se mi rozbil počítač, vylomil se mi jeden pant, a tak se Zdenda pustil do operace, kterou zrovna nedávno řešil u svého počítače. Je to děsný, ale počítač mám docela kvalitní a jen necelé tři roky starý a pant jsem při zavírání obrazovky vylomila. Jenže, kdyby aspoň šel ztuha, tak bych to Zdendovi řekla a pant se mohl promazat, ale při zavírání, když držíme v rukou horní část obrazovky vznikne poměrně velká páka, a tak to nebylo vůbec znát. No, mám to vylomené a bohužel, nedá se nic jiného dělat, než že mi Zdenda musel provrtat a přišroubovat víko a teď mi tam koukají dva šroubky. Vypadá to příšerně, ale byla to jediná možnost, jak pracovat dál na mém počítači. Naštěstí, se Zdendovi podařilo víko spravit, provrtat, veze s sebou spoustu všelijakých šroubků a matiček, a tak jsem za dvě hodiny měla počítač sice s malou vadou na kráse, ale funkční.
Zajeli jsme ještě k McDonalds, abychom vložili do stránek a Zdenda odeslal fotky na úložiště a zároveň si poslechli, co se děje nového, jak se vyvíjí situace na Ukrajině. Je to hrozné a snad se mocnosti domluví a Ukrajině pomohou víc a ne jen humanitární pomocí a posláním zbraní. My už jsme si okupaci v minulém století zažili dvakrát, takže víme, jak to bolí. Taky jsme měli na Václavském náměstí tanky a rusáky rozlezlé po celé republice. My jsme zažili samozřejmě jen okupaci v srpnu 1968, a to jsme měli jen 6 a 7 let, ale to co později následovalo, se nás v dospělosti také dotklo. Tak jen doufáme, že se Evropa spojí a jednou pro vždy dá agresorovi takovou lekci, že už nebude napadat okolní, svobodné země. Nebudu dělat nějaké melodramatické prohlášení, jako že nebudu dva dny psát na protest a ze solidarity s Ukrajinou. Politiku jsem do našeho cestopisu nikdy netahala, ale bohužel, stále se nějakým způsobem do cestování promítá.
Dnešní trasa je: