25.2.2022 Mazagon - Andalusie - Španělsko
Odjíždíme z Matalascaňas, které nám dobře posloužilo, ale už je zase na čase odjet. Matalascaňas by se dalo také pojmenovat,
město kruhových objezdů, protože je tu kolem města série kruhových okruhů a jeden hezčí než druhý. Tady si s kruháči opravdu vyhráli.
Městečko je maličké, má krásné čtvrtě s uličkami, ale spíše je to rezidenční výstavba. Aby se auta nemuseli protahovat městem, je na okraji vybudovaná silnice a ta má právě tyto úžasné kruhové objezdy.
Trošičku mi uniká, proč tu jsou, protože po pravé straně máme národní park, který je celý oplocený a po levé ruce je město. Takže defacto lze pouze odbočit do města, nebo jet rovně.
Když vezmu v potaz velikost města, tak mi nepřijde až tak nemožné vjet z městečka na hlavní silnici, která vede kolem.
Tady to vyhodnotili asi tak, že vůbec nezáleží na tom, kolik tu projede aut, ale aby auta, která tu už projedou, tak abychom se měli na co koukat. Takže tu máme krásně natřenou rybářskou kocábku, menhiry, zeměkouli a tak podobně.
Od přátel jsme dostali tip na pěkné místo kousek od nás, a tak tam jedeme a zastavíme na dva dny. Má být poněkud ošklivo s občasným deštěm. Máme v plánu jet kousek nad Huelvu a projet si dvě Via Verde, které tu máme.
Takže jsme na malém parkovišti přímo u pláže a oceánu a užíváme si poklidu.
Zdenda byl na rybách, ale nechytl nic, jen jsme přišli o další sépii. Něco mu jí kompletně sežralo, ale tak šikovně, že jen veliký trojhák zůstal.
Rybářů je tu hodně, ale jak jsem tak koukala, nikdo nic nechytl. Začínám mít dojem, že to rybaření tady není vůbec o snaze chytit rybu, ale spíše o tom, pobýt na břehu Atlantiku. Občas jen zíráme, jak jsou místní rybáři vybavený.
I takto si tady lidi vydělávají. Kilo mušlí je za 12 eur, ale je to pekelná dřina. Muž má jakési hrábě, které vláčí po dně ve vlnách a do kaslíku s mřížkou loví mušle. Tou mřížkou mu vytéká voda s pískem a v mřížce se uchytí jen mušle.
Oceán musí být správně rozbouřený, aby spodní vlny vynesly mušle na písečné dno. Chlapík je až po pás ve vodě a ty hrábě s kaslíkem vláčí za sebou. Kdo byl ve vlnách Atlantiku tak ví, jak je náročné v těch vlnách jen chvíli stát.
Někteří už mají speciální vozíky, kam naskládají stolek, židličku, slunečník a samozřejmě chladící tašku s jídlem a pitím, další velký box s návnadami a několik boxíků s rybářskými proprietami. Takže jsou pěkně napakovaný, a to se jen v rukách už odnést nedá. Vozíček je ideálním řešením.
No a pak to vypadá, jako by rybář si na břeh přijel vyloženě zakempovat a je napakovaný na několikadenní pobyt. Omyl, večer to zase vše zabalí, naskládá do vozítka, odtáhne vše k autu, naskládá do auta a odjíždí. Je hezké to pozorovat. Zdenda zase zapojil do rybaření droníka a protože jsme sami, bylo na mě, abych zahákla pod droníka návnadu. Zjistila jsem, že na to nemám nervy.
Droník letí poměrně nízko nad mořem a já jsem strachy celá bez sebe. Samozřejmě, aby nám nespadl do vody, aby ho nenapadl nějaký racek, zkrátka, čím letí dál, tím mám oči navrch hlavy a přemlouvám Zdendu, aby se s droníkem vrátil. Jsem tak plná obav, že ani nezvládám fotit. Až když je droník zpět a spokojeně sedí na podložce, mohu si oddechnout a nervozita ze mě padá.
Několikrát za den sem přijede nejrůznější složka policie, vše okoukne a jede dál. Nás si vůbec nevšímají. V průběhu dvou dnů nás tady bylo vždy několik obytných aut, ale strašně rychle se to mění. Někdo přijede jen na večer, přespí a ráno odjíždí. My jsme tu jediní, kteří jsme tady déle jak jeden den. Ale nad námi je veliké parkoviště, kde je několik obytných aut a ty tu jsou zcela evidentně déle.
Chvílema pršelo, i když to je silné slovo, spíše krápalo, chvílema svítilo sluníčko, ale jinak je vcelku teplo. Jen je otrava, že se musím pořád svlékat a oblékat. Jakmile zasvítí slunce, teplota okamžitě vyskočí nad 20 °C, což je signál, kdy jdu do lehoučkého letního oblečení, protože teplota je najednou 25°C a to už se zase skovávám do stínu, protože sluníčko pálí jako o život. Přižene se mrak, slunce zajde, a je najednou 17°C. Takže všechno zpět a jdu se oblékat. A tak je to celý den. Zdenda se mi akorát směje.
Zítra dopoledne pojedeme už do Huelvy, kde si dokoupíme něco málo v potravinách a pojedeme rovnou na začátek naší cyklotrasy.
Opět přikládám odkaz na stránky Via Verde ve Španělsku a hodně podrobně jsem vše popsala v článku Via Verde – cyklotrasy v kategorii RPC – Rady porady na cestu – Jedeme na kolech – Španělsko a nebo je pěkný článek v kategorii Zajímavé.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Přeji pěkný den.
Mapa cest:
