23.2.2022 Matalascaňas - Andalusie - Španělsko
Přespali jsme ještě jednou na předměstí Sevilly, hlavně, abychom byli u McDonalds a mohli vložit do stránek vše, co jsme ještě večer zpracovali a pozdě odpoledne jedeme kousek dál směrem na Huelvu.
Pokud jedeme v této oblasti podél pobřeží, postaví se nám do cesty Národní park Doňana, který je obrovský, ale neprůjezdný.
Proto jsme museli vyjet od moře až k Seville a rovnou si jí prohlédli. Jinak bychom Sevillu asi minuli a nechali si její prohlídku na jindy, ale takto se naskytla dobrá příležitost. Nicméně, Doňana je ohromný národní park, který je v mnoha ohledech naprosto výjimečný.
Je to 542 km2 neporušeného ekosystému, mokřadů, marismas, delty řeky Guadalquiviru a ohromné rozlohy lesních a křovinatých porostů, coto. Od července do října zaplaví téměř vyschlé marismas voda a přiláká statisíce přezimujících ptáků anebo jen ptáci tudy táhnou a zastaví se na odpočinek. Když začne voda na jaře opadat, přilétají další ptáci, plameňáci, čápi a další a mnozí zde i hnízdí. Dále je tu spousta zvěře a polodivocí koně, které jsme náhodu zahlédli. Koně mají k dispozici ohromné území. Celé území je naprosto hermeticky oploceno, aby se nikdo nedostal dovnitř.
Návštěva celého parku je možná jen s průvodci. My jsme dojeli na západní stranu národního parku do maličkého městečka Matalascaňas, které sousedí s národním parkem. Po jediné silnici projeli tři zelené autobusy plné turistů. To je vlastně jediná možnost, jak tento národní park navštívit. Ale je to docela otrava, protože celou cestu jedeme kolem plotů, kde je i spousta přechodů pro zvěř, pod silnicí vede mnoho tunelů pro zvěř a velmi pěkně udělaných průchodů, kdyby se zvěř dostala mimo území. Původně jsme si mysleli, že bychom si aspoň část projeli na kolech, ale nejde to. Všechny příjezdové cesty, které slouží správcům parku jsou uzavřené.
Matalascaňas je maličké přímořské městečko, kde je poměrně velké parkoviště i pro obytná auta a veliká zona akampada, odpočinková zóna. Měla by tu být i voda, ale bohužel, kohouty jsou zničené anebo zaslepené. Když jsme sem přijížděli, Zdenda se domníval, že tady bude prázdno, protože jsme už poměrně vysoko, kousek od Portugalských hranic, tak co by tady už kdo hledal. Ovšem, realita je jiná. Spousta obytných aut a zase hlavně Němci, pak Francouzi a něco málo Holanďani no a my. Už dlouho jsme nepotkali žádné Čechy.
Dohodli jsme se, že tu jeden den zůstaneme. Potřebujeme si odpočinout, potřebuji dát auto trochu do kupy, budu čistě povlékat postele, potřebuji vyluxovat, vytřít, umýt upatlané skříňky, udělat si pořádek v lednici, a tak vůbec.
Potřebujeme být alespoň jeden den na místě a relaxovat. Zdenda půjde na ryby a hlavně, můžeme si tady vyndat ven křesílka a posedět venku. Za námi je dřevěný chodník a za ním se můžeme rozložit.
Ostatně, takhle to dělají všichni. Před auty nesedí nikdo, všichni sedí za auty nebo mezi auty a samozřejmě, už několikrát projela policie, což je dobře.
Dnešní trasa je:
