31.10.2022 Térénez - Bretaň - Francie
Dneska bylo od rána krásně,
škoda jen že opět foukal vítr a odpoledne se přihnaly mraky a pro změnu prší a prší. Takže jsme zase uvězněný v autě.
Zdenda se byl podívat na jedno stání kus od nás, přes zátoku a přišel pěkně mokrý. Na mě se už s procházkou nedostalo.
Odmítám v dešti objevovat kouzlo atlantského pobřeží. Mimochodem, pobřeží se s přejezdem do Bretaně dost změnilo.
Většinou je silnice vysoko na útesech a pokud chceme sjet do přístavu, tak 15% klesání není žádnou výjimkou.
Tak je to nahoru, dolů, ale je tady krásně. Stále jsme unešený z toho, jak tu žijí, bydlí a jak to tu mají hezké.
Sjeli jsme do malé vesnice, do přístavu, kde budeme stát na noc. Je tu malá firma na chov ústřic. Zdenda mě přesvědčuje, abych o chovu ústřic něco málo napsala, protože by to mohlo někoho zajímat, ale pokud člověk není vyloženě ústřicovým labužníkem, tak i chov ústřic jde poněkud mimo něj.
Ale tak, trocha informací ještě nikoho nezabila, tak se na ústřice podíváme maličko blíž, protože Bretaňské ústřice jsou údajně nejvyhledávanější, nejlahodnější a nejkvalitnější. No a jak nazvat článek o chovu ústřic? Snad jen
Pýchou Bretaně jsou světově známé a chutí a kvalitou proslulé ústřice.
Zvyšováním teploty vody a dalšími technikami přemluví chovatelé chovné ústřice k rozmnožování. V moři mají larvy jen velmi malou pravděpodobnost, že se dožijí dospělého věku, nicméně, ústřice jsou tak uzpůsobené, že larev mají ohromné množství.
Tyto larvy mohou plavat pouze svisle, a proto jsou rozptýleny proudy. V chovných farmách je tomu samozřejmě jinak. O larvy je okamžitě pečováno. Chovatelé ústřic sbírají larvy po položení pomocí sběračů, na které se připevňují: vápněné římské dlaždice, provázky, skládané trubky nebo plastové kelímky (méně než 6 měsíců).
Po 3 týdnech života planktonu se budou maličké larvy snažit usadit na podpoře a stát se z morfologického hlediska „skutečnými ústřicemi“. V tomto okamžiku se označují jako „plivat“.
Po 18 měsících chovatelé ústřic vyjmou mladé ústřice z podpěr a přepraví je do svých ústřicových člunů nebo za pomoci velkých člunů na hnízdiště.
Ústřice se přichycují velmi pevnými byssovými vlákny vylučovanými zvláštní žlázou na noze k pevnému podkladu, a to ve svislé poloze, při umělém chovu to je k nylonovému lanu. Ústřice pak vyloučí těsně u levé části lastury rychle tuhnoucí tmel. Po jeho zatuhnutí už ústřice není schopna změnit své stanoviště.
V Normandii dozrávají ústřice v parcích umístěných na vrcholu příbřežního pobřeží, kde je vliv přílivu a odlivu ještě důležitější: ústřice tak přijmou svou specifickou chuť a zvyknou si být vystaveny velmi silnému proudění.
Chov ústřic se praktikuje odlišně ve středomořských parcích. Chov je tam vertikální místo horizontální, je to kvůli přílivu a odlivu Středozemního moře, který je velmi nízký, ponoření je tedy trvalé. Chov ústřic se praktikuje na tzv chovných stolech.
Další metodou je upevnění malých ústřic na nylonových lanech dlouhých 3 nebo 4 metry trochou cementu. Takto chované ústřice jsou krásnější, kvalitnější, a tedy i dražší.
Dospělé ústřice jsou umístěny do takzvaných „čirých“ dozrávacích nádrží, aby se změnily organoleptické vlastnosti, velikost nebo barva ústřice nebo tvrdost skořápky. Získávají zelenou barvu díky stravě složené zejména z modrého pupíku, rozsivky (jednobuněčné mikro řasy produkující pigment zvaný marenin).
Zralý park je na moři, na pobřeží nebo na břehu v umělých nádrží nejblíže k pobřeží.
„Ústřice rostou tři roky, během té doby jsou několikrát vyjmuty z vody, zkontrolovány, velikostně roztřízeny a přemístěny do jiných klecí nebo pytlů, aby měly dost místa.
Aby se mohly volně otevírat a zavírat, jíst a růst. A Jednou za čas se musí ústřice pořádně protřepat, aby byly lastury pěkně zakulacené“.
Když už nastal čas, kdy jsou ústřice dostatečně velké, vyloví se pytle s ústřicemi a přenesou do usazovacích nádrží. A proč další práce s ústřicemi?
Farmáři musí nejprve ústřice vypustit do tzv. usazovacích nádrží, aby z ústřic vyhnali bahno a písek. Někde mají nainstalovaný kyslíkový injektor, který bojuje proti určitému planktonu a toxickým nebo patogenním bakteriím (které pak rostou v pěně, kterou lze snadno odstranit).
„V nádržích je mořská voda s malým množstvím dezinfekce. Každá ústřice se takto máčí nejméně 42 hodiny. Než se ústřice zabalí, každá se musíme zkontrolovat. „Když vyjmeme ústřici z vody, musí se sama zavřít. Ke každé se musí přičichnout, musí být cítit mořem, nic víc“. Pokud páchne, jde stranou.
Další zkouška čerstvosti, zdravosti a správné kvality je takováto. Na konci celého procesu pracovník vezme do ruky dvě ústřice a klepne jimi o sebe. Ústřice musí znít, jako by o sebe tloukli dva kameny. Pokud je zvuk dutý, je jasné, že s ústřicí není něco v pořádku a musí pryč.
Poté jsou ústřice vloženy do košů, které jsou po hygienické kontrole odeslány spotřebitelům.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je: 