27.10.2022 Ploubazlanec - Bretaň - Francie
Další den, další krásné přístavní městečko, pár kamenných domů umocňuje malebnost krajiny, kterou projíždíme.
Bretaň je úplně něco jiného než centrální Francie. Pídili jsme se po tom, jak a proč najednou je tady vše tak hezké. Domy jsou jako ze škatulky, perfektně upravené zahrádky, všude čisto.
Ten, kdo aspoň občas čte moje popisování míst kde jsme neboli, Cestopis, tak si možná vzpomene na moje nářky, když jsme projížděli středem Francie, jak byly domy zdevastované, nehezké.
Několikrát jsme doslova a do písmene utekli z prohlídky města, protože se na ten nezájem o své domy nedalo koukat. Jsme v Bretani a jak nám bylo vysvětleno, tady už nejsou Francouzi, ale Keltové. A ti jsou úplně jiní než klasičtí Francouzi.
Bretaňci mají rádi vše hezké a svoje domovy opečovávají. Domnívala jsem se, že je to hlavně mořem a pronájmy domů na letní dovolené, zkrátka turisté sem vozí peníze, a proto je region tak hezký, ale jak vidíme, tak v domech se normálně žije.
Matoucí jsou zavřené okenice, mnohokrát jsme si mysleli, že stojíme u prázdného domu, vše zabedněno a ejhle, večer přijeli majitelé z práce a všude se svítilo. Obvykle opět za zavřenými okenicemi. Bylo nám vysvětleno, že tady rozhodně nejsou vyšší platy nebo důchody než v ostatních částech Francie, je tady stejný průmysl, možná jen rozšířený o rybolov a chov ústřic a mušlí to určitě, ale klíčem je, že Bretaňci jsou pečlivější a více dbají o své domovy.
Krásné kamenné domy jsou s láskou opečovávané a všude spousta ohromných hortenzií.
Ploubazlanec je další malé přístavní město, kde stojíme přímo na molu. Mají tady pro nás vyhrazených 6 míst. Místa jsou jen nakreslená na asfaltu, doplněná značkou a je to. Žádné zázemí, jen stání a víc vlastně nepotřebujeme.
K večeru, náhodou zrovna přivezli rybáři bedny, spíše jakési pytle s ústřicemi, které tu chovají v moři.
Chtěla jsem napsat článek o ústřicích, když už jsme v oblasti, která je chovem ústřic proslavená, ale jednak je chov ohromně složitý a za druhé, ústřice nám nechutnají a tak mě ani neláká studovat jak se tato pro mnohé mořská lahůdka chová.
Jo, to když jsem se začala ve Španělsku zajímat o druhy Jamónu to bylo jiný kafe. Jamón milujeme, toho bychom se pro změnu jak se říká užrali, ale ústřice nám nic neříkají.
Zdenda byl na rybách a přinesl velkou sépii. Tak si jí po bouřlivé diskusi nechal jako návnadu na ryby. Aspoň mu je nemusím kupovat. Ono rybařit na moři není žádná legrace. Ve Francii se může chytat v moři bez povolenky. Ale mořské ryby něco takového jako těstíčko a všelijaké normální návnady nepapají. To se jim kupují krevetky, ale samozřejmě ty větší, žádné laciné mrňky. Pak se kupují právě kalamáry, sépie, ale zase několik velikostí, protože se samozřejmě neví, na jakou tu velikost budou mít chuť. Občas si vzpomenu na Otu Pavla, jak si jeho maminka povzdechla, to když tatínek koupili rybník s jedním kaprem, že „za ty peníze by mohli mít čerstvé lososy dovážené přímo z Kanady“. Takže, tak nějak, ale nejdůležitější je, že se Zdenda vrátil v deset večer šťastný jako malý kluk, a i kolegové rybáři prý obdivně komentovali jeho úlovek a já si mohla číst.
Dneska jsem vařila novinku Francouzské luštěniny
Hrách + fazole + cibule + olej + klobása + několik mrkví + česnek + lžíce hořčice + sůl pepř. Vejce a kyselá okurka dle přání.
Hrách a fazole ráno namočím a před vařením vodu sleju, vše properu čerstvou vodou a dám vařit společně s mrví nakrájenou na plátky. Dvě velké cibule nakrájím na jemná půlkolečka a smažím na oleji.
Jakmile je cibule trochu osmahnutá přidám na tenko nakrájenou klobásu a na plátky česnek. Vše smažím, dokud se směs krásně neosmahne.
Mezi tím už mám fazole s hrachem uvařené do měkka, pokud mám ještě v luštěninách hodně vody, klidně jí sleju, aby výsledný produkt připomínal spíše salát, přidám velkou lžíci hořčice (kdo má rád ostřejší použije Dijonskou hořčici) zamíchám a nechám provařit. Nakonec přesunu vše z pánve do hrnce, promíchám, dochutím solí a pepřem a krátce povařím.
K luštěninám můžeme dát jako přílohu volské oko nebo jen vajíčka na tvrdo a kyselou okurku. Je to zase něco jiného a příjemná změna v jídelníčku. I když, je pravda, že Zdenda se netvářil zrovna jásavě. Slíbila jsem, že pokud vše pěkně sní a nebude protestovat, tak mu v dohledné době usmažím řízek, kterého se pořád dožaduje.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
