22.10.2022 Saint Malo - Bretaň - Francie
Včerejší den byl víceméně odpočinkový, i když jsme si udělali velkou procházku po pobřeží v malé vesnici Cherrueix, kde jsme zůstali jen na přespání. V této oblasti je hrozně málo míst na noc.
Parkoviště jsou většinou pro nás nedostupné díky zábranám ve výšce anebo, zákazy parkování. Tato oblast není zrovna vhodná pro parkování bez placení. Ale na druhou stranu, kdo chce, může si vybrat z několika placených stání. Cena není nijak závratná, většinou kolem 10–15 eur, ale voda je tady vždy ještě zvlášť placená. Už více jak týden jsme nenašli vodu zdarma a jak to tak vypadá, budeme si ji muset za chvíli na nějakém stání koupit.
Cena vody se také dost liší. Buď je to cena za čas, který máme vodu puštěnou nebo je to na litry. Osobně mám raději cenu za litry, protože pak přesně vím, kolik kupujeme vody. Je znát, že se pohybujeme podél pobřeží. Ve vnitrozemí Francie jsme potkávali jeden stojan s vodou za druhým a rozmařile jsme už ani vodu netankovali, i když nám nějaké litry chyběli. Tady je situace zcela opačná. Pokud náhodou padneme na vodu, tak tankujeme do všeho, co máme a zároveň se přepínáme na úsporný režim.
Vzácná návštěva, kolegyně Marika z Irska.
Dneska nám s definitivní platností odešel náš báječný fotoaparát Olympus, který nám bezchybně mnoho let sloužil. Však jsem toho našeho broučka tady mnohokrát chválila, ale bohužel, rozbil se objektiv. Nechce se mu najednou při přiblížení ostřit, vše je rozmazané a neustále mi aparát hlásí, abych zkontrolovala stav objektivu, jako kdybych neviděla, že není vše v pořádku. Ostatně nelze nevidět rozmazanou fotku.
Tak jsme museli z útrob vydolovat našeho prcka, taky Olympuse, kterého jsme si koupili hned na začátku a stále ho máme jako rezervní aparát. Nechci tvrdit, že naše fotky měly kdovíjakou kvalitu, přeci jenom, jsme amatéři a dodneška lituji, že jsme do příprav na cestu nezahrnuli několik kurzů focení, ale prcek je o třídu horší aparát, a tak fotky už nebudou tak pěkné.
Teď stojíme před rozhodnutím, co dál. Koupit nový aparát podobných kvalit anebo jen koupit nový objektiv. Přeci jenom našemu Olympusu je víc jak 8 let a dennodenní práce, ho jistě dost poznamenala. Každý den nafotíme skoro 200 fotek, dřív jsme ještě točili spoustu videí, a to vše krát 8 let.
Řekla bych, že to je úctyhodná porce, kterou musel náš fotoaparát za ty leta zvládnout. A jsme zase u těch financí a kumulovaných úspor.
St-Malo je poměrně velké město, ale nás opět zajímá jen jeho stará, historická část. St-Malo je také "Kamenná koruna na vlnách" anebo "žulová citadela", tak označili St-Malo spisovatelé, ale jeto taky město bukanýrů, korzárů a mořských lupičů. Bylo to velmi bohaté město plné různých rejdařských společností, bohatých rybářských rodin, a ještě bohatších obchodníků.
Opevněné město ("Ville close") bylo původně ostrovem, dnes je spojené s pevninou dvěma hrázemi. Procházka po jeho hradbách je moc hezká a příjemná. St-Malo se navíc může chlubit jedním z největších světových rozdílů mezi přílivem a odlivem (8 až 13 metrů).
Název města upomíná na velšského mnicha Maclowa, který sem v 6. století přinesl křesťanství a stal se biskupem. Izolované a snadno ubránitelné St-Malo si vždy zuřivě udržovalo nezávislost a v době náboženských válek 16. století tu dokonce čtyři roky fungovala samostatná republika. V 17. a 18. století šlo o klíčový francouzský přístav jak pro obchodní lodě, tak pro vládou tolerované piráty.
Později se zase místní obyvatelé vrhli na lov tresek až u břehů Kanady. Kanadu ostatně objevil v roce 1535 další místní rodák, Jaques Cartier.
Jediné, co nás maličko udivilo, jsou ohromné, vysoké domy v celém městě uvnitř hradeb. Čekali jsme malé příjemné kamenné domy, tak jak jsme zvyklí a tady je výstavba jako hrom.
Mysleli jsme, že je to nová výstavba po totálním zničení města za 2. světové války, ale jsou to opravdu původní domy za 17. a 18. století bohatých rejdařů a samozřejmě pirátů. Město bylo vybombardováno a znovu kámen po kameni postaveno. Tak to klobouk dolů.
Objevili jsme tři prastaré domky s kamennou bránou, a to jsme si mysleli, že je ta původní výstavba. Tak, je to možné a jediné tyto domky se zachovaly, ale to nevím.
Nicméně, nachodili jsme zase přes devět kilometrů a řádně ucaprtaný jsme došli zpět k autu. Stojíme vedle silnice kousek od přístavu a než jsme přišli, tak už je nás tu pět obytných aut, hezky v řádce za sebou.
Ale na noc jsme přeparkovali na klidnější místo.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
Včerejší trasa:
