16.10.2022 Barneville - Carteret - Normandie - Francie

Opět je několik dnů za námi a já zase píšu pár řádků do cestopisu.

Tak, ono není moc o čem psát, nic se neděje. Snad jen, že každý den nám prší. Když ne celé dopoledne, tak docela určitě proprší celý večer. Je to už protivné. Vlastně jsme teď poslední dobou neměli jediný den bez deště. Málem bych zapomněla na vítr, tak ten je taky slušný.

Hloupé je, že když svítí sluníčko, tak fouká vítr tak, že si nemůžeme sednout ven do křesílek. Museli bychom se postavit tak, abychom byli chráněný autem, ale to bohužel většinou nejde.

Pokud fouká od oceánu a my jsme na špatné straně pobřeží, tak za autem, kde nefouká jsme ve stínu. Zkrátka, i když svítí sluníčko, tak stejně je nám to k prdu, protože vítr je silný a nepříjemný. Tak je to takové prapodivné. Zatím jsem v pohodě, hodně jsem si odpočinula od cestování, a tak ústrky osudu, neřkuli počasí neberu tak špatně. Ještě pořád si říkám, bude lépe. Uvidím, jak mi to dlouho vydrží.

Ceny potravin a pohonné hmoty jsou kapitola sama o sobě. Kamarádka Irča mi posílala pár cen z Rakouska a Česka. Sestřenka Jitka mi líčila, jak šly ceny potravin u nás doma nahoru a já si stěžovala tady na stránkách, jak jsou ve Francii drahé potraviny. V kontextu našich cen to tady není až tak příšerné, ale musím hodně přemýšlet, co nakoupit, co budu vařit.

Faktem je, že když jsme vyjeli, musela jsem se hodně učit nakupovat. Přeci jenom, je to něco úplně jiného, když člověk chodí do práce a jede jen na dovolenou. Pak si dopřeje, po čem jeho srdéčko touží, stejně jako my, když jsme pracovali a jednou za čas, tak jak byla dovolená, vyjeli za hranice všedních dnů. Pak jsme se samozřejmě oddávali kulinářským radostem v podobě poznávání místní kuchyně, dát si lahvinku vína a nějaké to pivko v hezké restauraci s nějakým zobáním nebyl absolutně žádný problém.

Celý rok jsme pracovali, a tak jsme si plným právem užívali života. Což si myslím, že je absolutně správné. Nejhorší je, když člověk hromadí majetek, peníze a nic si za ně neužije, nic nevidí, nic nepozná. Na druhou stranu je špatně, když za sebou spálí mosty, prodá vše co má a vyrazí na cesty s tím, že se nějak na cestě uživí, že to nějak dopadne. Nedopadne, poznali jsme několik takových párů. Majetek se prodal, penízky rozkutálely, přivýdělek nebyl tak výnosný a nervozita z toho, co bude a jak bude, příliš vysoká, likvidační. Špatné rozhodnutí dokáže zničit plány i společný život.

Irča, jako cestovatelka, které my nesaháme ani po kotníky, mi napsala že „lidi neumí nakupovat, resp. nejsou zvyklí přizpůsobovat nákupy tomu, co je právě sezonní a levné“. Další kolegyně nám napsala, že je sice v důchodu, ale „nakupovat na cestách jen co je v akci nebo co opravdu nutně potřebuji, tak to by jí teda nebavilo, a že moje údaje v tabulce útraty jsou, musí být zkreslené, protože ona s manželem utratí při cestování mnohem, mnohem víc“.

To věřím a plně to chápu, ale vždy je něco za něco a každá mince má rub a líc a výše útraty v tabulkách je vždy přesná. Nemám jediný důvod si vymýšlet, něco zamlčovat.  Asi to co tady píšu může být možná i návod pro další cestovatele, kteří uvažují o nějakém delším cestování, jak na to. Základem je mít rozpočet. Hodit na jednu hromadu příjmy a pak na to pasovat výdaje. Samozřejmě, musím počítat s rezervou, která by podle mých zkušeností měla být minimálně polovina příjmů. Nelze procestovat a projíst dvě třetiny příjmu a jen třetinu nechat na rezervu, to je zkrátka hrozně málo. Musíme počítat s obměnou různých součástí auta jako je nová startovací baterka, nové nástavbové baterky, něco se rozbije, porouchá a náklady na opravu jsou vyšší, než je nám milo.

Musíme počítat i s obměnou naší garderoby. Přeci jenom věci stárnou, boty se rozpadají, a i když je náš šatník velmi omezený i díky úložnému prostoru, tak je potřeba s nějakou drobnou průběžnou investicí počítat. Musíme počítat s tím, že nám počítač nebo fotoaparát odejde do věčných lovišť, a to ještě nemluvím o vykradení auta, kdy se obvykle ztratí to nejdražší a nejcennější co máme. Fotoaparát, počítač, telefon, čtečka a my musíme vše co nejrychleji nahradit. Jistě, koupíme se foťák ta tři tisíce, bakelitový počítač za osm a nejlevnější čtečku za dva tisíce. Telefon můžeme mít z druhé ruky za pár korun, nebo ten nejlevnější, za pár tisíc.  Anebo také nemusíme kupovat nic a můžeme se obejít bez všeho co zde jen namátkou uvádím. To nemluvím ani o elektrokole, které jsme si vysnili.

Pak je jen na nás, jak na to vše našetříme, kde na to vezmeme. Alfou a omegou je, mít diář a do toho poctivě zapisovat, byť sebemenší výdaje. Aby se nám na konci měsíce nestalo, že jsme utratili spoustu peněz a jen se divíme, kam se poděly. Proto každý měsíc udělám sčot a sepíšu jednotlivé položky do jednoduché tabulky a máme přehled o výdajích. Samozřejmě, pokud máme jen důchod, bude naše cesta k trochu pohodlnému životu v obytném autě náročnější, bolavější a složitější, ale nebude nereálná. Ideální je mít k důchodu ještě nějaký příjem. Ať už z občasné práce pro bývalého zaměstnavatele, nebo z pronájmu bytu, kde celý rok nejsme, protože nám stačí být těch pár týdnů na chatě anebo jen se zbavíme obrovského baráku a pořídíme si něco menšího, co není tak náročné na permanentní investice. Vím, že je to bolavé rozhodnutí, prodat dům, který jsme před lety postavili a koupit si něco menšího. Ale děti vyrostly a z domu odešly a nám zůstal dům, který nám vyloženě stojí v cestě. Pak máme dvě možnosti, bud budeme naříkat, že ho prodat nemůžeme anebo budeme konat. Sama jsem s rodiči vyrostla v bytě 2+1 na 46 m2, tak vím, o čem mluvím. Mít domek o 50 m2 je pro dva lidi pohodlné bydlení.

Ale vrátím se k rozpočtu. Pokud vše vypadá dobře a před námi se otevírá možnost dlouhodobějšího cestování a nejsme vlastníky zlaté kreditní karty, nebo nám nepatří aspoň jeden dům na Václavském náměstí, tak musíme velmi vážit, kam pojedeme a kolik nás bude stát nafta na cestu tam a zpět. Stále je to jedna z nejvýraznějších položek a my musíme bedlivě zvážit, kolik nás ta cesta bude stát a jak dlouho budeme čerpat volné dny, abychom se dostali na částku v rozpočtu. My třeba máme vyhozeno na měsíc ujet maximálně 1000 km, což je zhruba 30 km denně, což nám dává jednu plnou nádrž, což bylo při normálních cenách zhruba 3000.- Kč. Dneska je to víc. Jenže, máme cestu tam a zpět. Pokud budeme chtít být v zimě v teple, což musíme, protože jinak protopíme majlant, tak téměř vždy za tím teplem ujedeme 2 – 3,5 tisíce kilometrů.

To znamená, že bychom správně měli dojet třeba do Španělska a tam tři měsíce stát na jednom místě anebo, musíme na to ušetřit jinde. A zde se dostává ke slovu návštěva restaurací, výběr drahých památek anebo jen a jsme u toho, nákup levnějších potravin, které jsou zrovna v akci. Pak je to o tom, že když už to kuře, které je zrovna v akci koupíme, tak ho zkrátka nemůžeme snít k obědu, což samozřejmě u kuřecího chcípáka, který má něco málo přes kilo není problém.

Umění je z toho pitomého kuřete vykouzlit několik chutných jídel a nebrat útrpně, že nemáme plný talíř masa. Takže je to o vaření a kouzlení dobrot. Jak se říkávala maminka „za málo peněz, hodně muziky“, nebo také jak říká kamarádka Petra „udělat z prdu kuličku“ anebo jak říká Irča „to my cestující holky máme v malíčku“.  

Tím bych pro dnešek ukončila malé zamyšlení, nad financemi na cestách.

Video pro den 14.10.2022, klikni na tento odkaz. 

Video pro den 15.10.2022, klikni na tento odkaz. 

Video pro den 16.10.2022, klikni na tento odkaz. 

Trasa 14.10.2022 

Trasa 15.10.2022

Trasa 16.10.2022