5.10.2022 Berville sur Mer - Normandie - Francie
onečně opouštíme Rouen a dneska snad už dosáhneme Le Havre a Atlantik. Už z toho začínám být nemocná.
Pořád mluvím o Le Havre, jak se sem musíme vrátit a dokončit naši cestu podél evropského pobřeží a stále je to kýžené město nějak moc daleko.
Jedeme podél Seiny, počasí není nic moc, neprší a mělo by se zlepšit. Téměř kopírujeme její tok až k ústí. Tam je právě ten Le Havre, tam jsme skončili a tam se také musíme napojit na Atlantik a pokračovat dál směrem ke Španělsku, až na španělskou hranici.
Dnešní den bych prohlásila dnem krásných domů. Jsme v oblasti Normandie, která musí být velmi bohatá, protože téměř všechny domy jsou vyloženě výstavní.
Je to jeden krásnější dům vedle druhého, docela určitě bych si vybrala. Většinou veliké domy perfektně udržované. Několikrát jsem si posteskla, jak jsou některé vnitrozemské oblasti Francie vyloženě zanedbané. Jak majitelé kašlou na stav svých domů.
Několikrát se také stalo, že jsme z procházky městem vyloženě prchali zpět a odjížděli. Některá města byla tak neskutečně ošklivá, vybydlená, špinavá, plná prázdných obchodů, polorozpadlých domů, že jsme tam ani nechtěli být. Nebyl jediný důvod se v městě zdržovat.
Ale pak jsou oblasti, jako je tato a my nevíme co dříve fotit a obdivovat. Boucles de la Seine Regionální přírodní park Normande je území, kterým také projíždíme a tady jsou vyloženě zatížený na střechy z rákosu.
Vůbec se nejedná o historicky cenné budovy, rákosovou střechu mají i novější stavby a co si budeme povídat, je to moc pěkné. S rákosovými střechami jsme se hodně potkali v Nizozemí, hlavně podél moře a v Německu. Pak jsou hodně časté na Slovensku a v některých oblastech Maďarska. Problém je, že střecha z rákosové krytiny je velmi drahá a pokud si přejeme mít takovou střechu, není to tak, že bychom si krytinu objednali, firma ji dodá a do zimy máme hotovo.
Mnohdy je rákos na objednání a mnohdy se teprve na základě naší zakázky rákos teprve začne pěstovat, nebo si stavitel pronajme vhodný mokřad a ten sklidí. Machři jsou v tomto oboru Nizozemci. Tam se skutečně až na základě objednávky rákos teprve začne sklízet na konkrétní střechu, což je až na podzim a v zimě, protože do mokřadů se nedá jinak vstoupit, pak se rákos vytřídí podle délky a tloušťky, nechá se vyschnout a pak teprve se může začít vázat do snopů.
Jednotlivé snopy se ručně k sobě prošívají. Jak je vidět na fotkách, tloušťka střechy je opravdu úctyhodná. Problém je životnost takové střechy.
Konečná tloušťka krytiny se pohybuje mezi 30–40 cm, což zaručuje jak dokonalou izolaci proti vodě a slunečním paprskům, tak i izolaci tepelnou.
K dosažení potřebné tloušťky střechy je nutno na 1 m2 plochy položit 12-14 rákosových snopů. Je ale potřeba počítat s tím, že nejvíce namáhané části střechy, kterými jsou především hřebeny, je nutno zhruba po 10 letech prohlédnout a eventuelně doplnit.
Záruční doba na materiál je 10 let, životnost střechy dosahuje 25 i více let. Ale většinou se uvádí 30 let a pak se už musí střecha kompletně za nemalý peníz vyměnit.
Zastavujeme na oběd a pokračujeme dál.
Dojeli jsme skutečně kousek od ústí Seiny a jsme na dohled Le Havre.
Parkujeme na velmi příjemném, klidném parkovišti a jdeme se projít. Jen si protáhnout nohy. Máme to tři kilometry, a to na zdravotní procházku stačí.
Tady je už Seina opravdu hodně široká, a protože je odliv, tak i příšerně kalná.
Žádná pěkná podívaná to teda není. Bahno je všude, řeka je hnědá a minimálně pět metrů pod stavem. Když je příliv, tak dosahu skoro až k hrazení, ale teď je hluboko pod námi.
Odliv samozřejmě zasahuje i boční potoky, kde lodě leží v bahně a čekají na příliv. Tady to mají hodně náročné. Když chtějí s lodičkou na výlet, tak to musí stihnout, dokud je příliv.
Odliv je dost silný. Ostatně, je to vidět na lodích, které se při přílivu ladně houpou na vodě, což není momentální případ.
Dneska jsem pekla, když už jsme v té Francii, tak něco tradičního a tím je croissant. Já dneska dělala s čokoládou uvnitř, ale z listového těsta.
Kdysi dávno, když jsme poprvé jeli Francií tak jsem si vyhrnula rukávy s tím, že se pustím do upečení pravého nadýchaného francouzského croissantu.
Ovšem, když jsem si přečetla recept, tak jsem si rychle rukávy shrnula a řekla jsem, že vše mít nemusíme a croissant z kupovaného listové těsta taky není špatný.
První, co mě šokovalo, byla informace, že si musím čas na zpracování těsta rozplánovat. To už jsem tušila zradu. Abych mohla večer croissanty upéct, musím začít pracovat na těstě hned po ránu. Rozpis vypadá asi takto.
Croissanty hotové večer: v 8:00 zadělám těsto a ve 20:20 mám hotovo
8:00 vypracuji těsto, 8:30 vypracuji máslovou placku, 9:15 těsto a máslovou placku spojím a vyválím, 10:30 2. válení, 11:45 3. válení, 13:00 4. válení, 19:00 tvarování croissantů (nyní je před kynutím můžete vložit do mrazničky a upéct kdykoliv si vzpomenete nebo pokračovat dále a upéct ještě dnes), 20:00 pečení croissantů, 20:20 hotovo.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
