2.10.2022 Soissons - Francie

Pršelo celou noc a i ráno, když vyjíždíme stále prší. Ráno, vlastně dopoledne. Nechala jsem Zdendu trochu přeležet, ale ne moc.

Zdenda je noční sůva, nedělá mu potíže jít spát kolem jedné, druhé hodiny noční ale pak by dokázal v pohodě spát do jedenácti, ale to už jsme si vyzkoušeli, celý den je pak posunutý. Snídáme v jedenáct, oběd je až kolem třetí hodiny, a to je špatně. Když jsme vyjeli, tak jsem se snažila Zdendu moc z postele nehonit. Vím, ja těžkou měl práci a spánek řízený tachografem anebo, když se to zrovna hodilo, čekal na nakládku nebo vykládku, a tak pak dokázal prospat den. Únava byla veliká a spánek byl potřeba, ale teď už nepracujeme, ale celý den je nabouraný.

Museli jsme se velmi brzy dohodnout a nastavit pravidla. Každý den je budíček v osm hodin a hned snídáme. Pak je svačina, nějaké ovoce, pomeranč, jablíčko nebo jen oškrábu mrkev. V poledne obědváme. To se snažíme dodržet i když máme delší, celodenní přejezdy a pak kolem třetí zastavíme někde na kávičku a koláček, nebo jen dva kousky sušenky a kolem šesté, půl sedmé je večeře na stole.

Tak nějak se nám tento rytmus osvědčil a myslím, že bych ho i s klidným srdcem mohla doporučit všem, kteří cestují déle. Samozřejmě, když je den odpočinku, prší a my zůstáváme stát na místě, tak nechám Zdendu v pelíšku, jak jen chce, jak je mu libo, protože stejně v dešti nikam nechodíme a jestli vstane až k obědu, nevadí.

Takže tak to máme s ranním vstáváním. Já vstávám tradičně kolem šesté. Budím se skoro na minutu, což mě hodně štve, je zbytečné být vzhůru už v šest, ale mám to za spoustu pracovních let zažité a jen občas se mi stane, že se vzbudím později. Ale na druhou stranu, chodím spát už v půl desáté. Nejhorší to bylo v Norsku. V létě v Norsku je celou noc světlo a Zdenda rybařil. V Norsku se v moři může chytat bez povolenky. Zdenda byl v ráji. Tolik ryb, tresek a makrel jsem v životě nesnědla. Vynikající čerstvé makrely, velké, žádná miminka a lahodné tresky, to byla pohádka.

Jenže, Zdenda chytal klidně do tří hodin do rána, přišel i ve čtyři, blažený s porcí ryb na den a já nespala a čekala na něj i se strachem, jestli si někde na útesu nezlomí nohu nebo se rovnou neutopí. Jakmile přišel a lehl si vedle mne, okamžitě, během sekundy jsem usnula. Ale v šest mám budíček. Po 14 dnech jsem byla úplně vyřízená a za jízdy jsem regulérně usínala.

Tenkrát jsme se poprvé setkali se Zdendou a Alenkou a když jsem si Alence stěžovala na Zdendovo noční rybaření, tak mi Alenka řekla, ty snad na ty ryby žárlíš, ale já ne, nežárlím, jen nespím. Alenku tenkrát napadlo, že když ona nemůže spát, protože její Zdenda taky ponocuje, že si zatáhne u postele závěs a pak spí, tak ať si zavřu dveře, které máme mezi ložnicí a obývací částí, třeba to taky bude fungovat.

Fungovalo to! Konečně jsem spala! Konečně jsem se vyspala. Je to zajímavé, ale skutečně to skvěle funguje, jen mě to nenapadlo. Nenapadla mě taková blbost, zavřít dveře, a přitom je tady máme. Někdy stačí tak málo aby zavládl klid na palubě. Ale to jsem jen maličko odbočila.

V Belgii jak tak koukám jsou na tom s cenou nafty hůř než v Německu. Tady se ani nesnaží spadnout o pár centíků pod dvě aura, jen aby to vypadalo lépe. Všechny benzínky, které jsme dneska potkali měli cenu nad dvě eura. To Francie se tentokrát vytáhla. Kousek za hranicemi je cena 1.72 kterou bereme, musíme už natankovat, ale podle aplikace se dá natankovat i za 1.64. Tak alespoň něco, když už je tak ošklivo.

Dojíždíme do městečka Soissons, které bychom si rádi prohlédli, ale ne v dešti, přeci jenom potřebujeme nějaký pohyb a najednou přestalo pršet a občas vykukuje sluníčko. Paráda. Hned se oblékáme a jdeme, není na co čekat. Je neděle odpoledne a ulice jsou skoro prázdné.

Už z dálky je vidět torzo kostela, které dříve patřilo ke klášteru, ten byl vypálen, kostel vypleněn, a nakonec prodán na kámen místním.

I tak končí osud krásné stavby, ale ve městě se postavila další katedrála a další kostely.

Maličké město, a přesto je tu hned několik velkých kostelů a katedrála skoro vedle sebe. Městečko Soisson bývalo v dřívějších dobách hodně známé a důležité. Ale spousta válek a nájezdů dala městu hodně zabrat. Zkrátka, tady se to mydlilo hlava nehlava.

Katedrála jako jedna z mála budov přestála bombardování za první světové války vcelku bez úhony, což je s podivem, protože 2/3 města lehly popelem a zůstaly v troskách. Katedrála samozřejmě nějaké šrámy utrpěla, ale jak se uvádí nic zásadního a šla opravit.

Udělali jsme si takový lehký okruh po místních kostelech, prošli jsme se městem a jdeme zpět.

Máme to akorát, večer začalo opět pršet, ale předpověď na zítřek je už slibnější.

Mělo by se už ukázat sluníčko a jestli nám to půjde dobře, tak bychom zítra měli dojet až k Atlantiku.

Video pro dnešní den:     https://youtu.be/tA5Fi06e3WM

 Dnešní trasa je: dodám později