15.12.2022 Klášter Valldigna - Xátiva - Valencie - Španělsko
Dnes jsme zas trošku popojeli ale ještě před odjezdem jsme si prohlédli místní klášter, který byl založen v roce 1297 Jakubem II. Aragonským.
Máme ho jen kousek od stání a tak si jdeme jednak protáhnout nohy a nasát trochu historie.
Od počátku byl jedním z nejvýznamnějších klášterů cisterciáckého řádu. Byl založen mnichy ze Santes Creus v provincii Tarragona . Celé údolí Valldigna patřilo podle královského řádu těmto mnichům.
Když Jakub II. Spravedlivý, král aragonský a valencijský, putoval údolím, jemuž se tehdy říkalo Alfàndec, okouzlen jeho půvaby upozornil svého kaplana, jinak opata cisterciáckého kláštera Santes Creus: „Důstojné údolí pro založení kláštera naší víry.“ Opat naprosto souhlasil: „Vall digna, důstojné údolí.“ A kdo ví, možná zrovna v té chvíli krále napadlo, že by opatova stručná odpověď mohla dát tomuto úrodnému kraji mnohem příhodnější pojmenování než to dosavadní arabského původu, odkazující na močály, které tu kdysi existovaly.
Tolik legenda. Jisté je, že 15. března 1298 Jakub II. vyhlásil v údolí Valldigna na pozemcích darovaných cisterciákům založení Královského kláštera Panny Marie (Reial Monestir de Santa Maria de la Valldigna).
Opatovi současně udělil prakticky neomezené pravomoci týkající se správních, hospodářských a církevních záležitostí v celém údolí.
Kromě toho mu svěřil i správu mořského pásma do pětimílové vzdálenosti od pobřeží, což nebylo tenkrát až tak běžné.
Král ale nekonal zcela ze své libovůle, budování klášterů měli tehdejší vládci takříkajíc v popisu práce, neboť během znovudobývání Pyrenejského poloostrova bylo třeba mnoho oblastí mocensky ovládnout a dosídlit křesťanským obyvatelstvem.
A pak nastala pout staletími. Zemětřesení, útoky maourských povstalců, další zemětřesení, následná obnova v barokním duchu a nakonec politické rozhodnutí o zrušení všech klášterů.
Tento se přeměnil na soukromou farmu s tím, že majitel zboural, co se dalo. Nakonec to, co zbylo z kláštera, odkoupila vláda a zvolna dává klášter do aspoň trochu původního stavu.
Ještě před obědem jsme vyrazili na další cestu po okolních kopcích do města Xativa. To je město ve východním Španělsku, v provincii Valencie , na pravém (západním) břehu řeky Albaida.
Během islámské éry Al-Andalus přinesli Arabové technologii výroby papíru do Xàtivy. Ve 12. století byla Xàtiva známá školami, vzděláváním a vzdělávacími kroužky.
Příjmení islámského učence Abu Ishaq al-Shatibiho odkazuje na Xàtivu, kde žil a zemřel. Město bylo v římských dobách známé svými lněnými látkami, o nichž se zmiňují latinští básníci Ovidius a Catullus.
Xativa je také rodištěm dvou papežů, Callixta III, Alexandra VI a také malíře José Ribery. Město je postaveno na okraji úrodné roviny na severních svazích Monte Vernissa, kopce se dvěma vrcholy korunovanými hradem Xativa .
Mezi hlavní památky patří kolegiátní bazilika z roku 1414, ale přestavěná asi o století později v renesančním stylu, dříve byla katedrálou. Bohužel, v době naší návštěvy, byl kostel uzavřen.
Radnice a kostel jsou částečně postaveny z římského zdiva a několik domů pochází z maurského období.
Město jsme si krásně prohlédli, patří k těm menším, ale o to hezčím, vše je vměstnáno do malého prostoru.
Uličky a domy jsou nádherně upravené a i nyní v zimě vše působí velmi krásně.
Odpoledne jedeme už do vesničky Benissuera k přehradě na parkoviště pro obytná auta, je až s podivem, že takto malá vesnice tu má tak nádherné místo pro naše bydlíky.
Veliké parkoviště pro obytná auta s výlevkou, vodou a všude je čisto. Paráda.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je: