13.11.2022 Carnac - Bretaň - Francie
Bretaň je poseta megalitickými stavbami. Nejvíce je menhirů, pak jsou tu dolmeny, kamenné mohyly a chodbové hroby.
Vše je vytesáno z tvrdé žuly a uspořádáno do tajemných uskupení tajemnou neolitickou civilizací. Jak nebo proč nikdo přesně neví. Menhiry a dolmeny jsou rozházené po celé Evropě, dokonce i v Čechách máme několik menhirů, ale největší uskupení je právě v Bretani v Carnacu. Carnac v keltštině znamená místo, kde je velké množství kamenů. Vzhledem k tomu, že byly postaveny někdy kolem 5000 let před naším letopočtem, jsou mnohem starší než Stonehenge.
Tak jen pár slov o megalitických stavbách dávné civilizace.
Nejdříve si ujasníme názvosloví, abychom věděli, o čem je řeč. Menhir, ten je nejčastější, je to na výšku postavený kámen.
Dolmen je to megalit ze dvou stojících kamenů zastřešený třetím kamenem. Některé dolmeny jsou i ze třech až čtyřech menhirů, ale ty jsou dost vzácné. Pravděpodobně to byla hrobka původně krytá zeminou.
Tumulus je hrobová mohyla, označující místo pohřbu navršenou zeminou případně zpevněnou kameny.
Menhiry byly vztyčeny v období neolitu v 5. až 2. tisíciletí př. n. l. Zdejší pravěké kmeny bydlely ve velkých dřevěných domech a zabývali se chovem a zemědělstvím. Vytvářely rozsáhlé kolektivní hrobky, obří stély, dolmeny a řady menhirů. Neolitičtí obyvatelé Bretaně zvládali manévrování s těžkými kameny pomocí kůlů a provazů, což prokázalo mnoho experimentů. Největší menhir u obce Locmariaquer váží 300 tun a tvoří ho 20metrový žulový kámen. Z místního kamene vytesali přes 3000 menhirů a rozestavili je poblíž Carnacu do různých uskupení.
K velkému poškození megalitických řad přispěl mimo jiné sv. Martin z Tours, který ve 4. stol n. l. v rámci svého horlivého christianizačního úsilí, jehož součástí bylo i ničení posvátných pohanských míst, nechal celé kilometry megalitických řad vykácet.
Nejstarší vysvětlení existence menhirů přináší množství starých pověr, mnohdy spojených s křesťanskými světci. Nejznámějším příběhem je legenda o sv. Kornéliovi, který byl jako papež vyhnán z Říma a pronásledován římskými legiemi přes celou Galii. Poté, co došel až do Bretaně a dál už bylo jen moře, proměnil své pronásledovatele v kameny, které tak zůstaly vyrovnány v řadách za sebou.
Spousta archeologů se snažila přijít na to, na co vlastně megalitické sloužily, komu sloužily a jaký měly význam.
Domněnky o původu na vědeckých základech pocházejí až od 2. poloviny 18. století. Amatérský archeolog a sběratel starožitností hrabě Anne Claude de Caylus v roce 1764 vyslovil myšlenku, že kameny pocházejí z doby galo-románské. Další archeolog Pommereul v roce 1790 předpokládal keltský původ megalitů a tato hypotéza dlouho převládala.
Ale na konci 19. století archeologové James Miln a Zacharie Le Rouzic na základě archeologických průzkumů přinesli novou interpretaci. Snažili se ověřit, zda se jedná o kultovní místo a prokázali, že stavby vznikly mnohem dříve, ještě před příchodem Keltů. Během německé okupace se nacistická archeologie zajímala o kamenné řady v Carnacu ohledně prokázání indo-germanizace regionu národy přišlými ze severu přes moře.
Výzkumu, který trval 30 let, se věnoval Pierre Méreaux. Odmítl teorii kultu mrtvých a argumentoval, že dolmeny sloužily pravděpodobně jako primitivní seismografy, neboť Bretaň byla seizmicky aktivní oblastí. Umístění a orientace menhirů mělo procházet seismickými zlomy.
Takže, tady je vidět, že i přes všechnu snahu stále nevíme téměř nic. Jsme schopný určit stáří, experimentálně to, jak menhiry vznikaly a jak je tehdejší lidé dokázali dopravit na místo, ale to je asi tak vše.
Spousta menhirů skončila v různých stavbách domů, kostelů. Spousta jich byla jednoduše zničena, jak jsem psala výš, ale velké množství menhirů nám zůstalo zachováno a my si je můžeme prohlédnout.
Některé lokality jsou vyloženě nepřístupné pro veřejnost, některé jako v Carnacu jsou sice přístupné, ale oplocené a některé jsou volně přístupné. Příjemné je velké parkoviště pro obytná auta.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz.
Dnešní trasa je:
