8.11.2022 Point du Raz - Bretaň - Francie
Koukám, jak ten čas šíleně letí. Mám pocit, že jsem psala cestopis, když ne včera tak určitě předevčírem a oni jsou to zase 4 dni, vlastně pět a když chvíli počkám, tak to bude pomalu týden.
Ale vážně, čas je neúprosný, sice se říká, že měří všem stejně, všichni máme stejně času, nikdo ho nemá víc anebo méně, ale někomu utíká rychleji a někomu se vyloženě courá. Jasně, pokud sedím doma v křesle a koukám na televizi, tak se mi zdá, že se ten čas vleče, ale pokud mám něco před sebou a nedej bože jsem někde na cestě, tak ten čas ulítne, ani nevím jak a už je večer.
Proto je důležité čas, který máme řádně využít. Když jsme byli mladý, tak jsme čas využili pro sebe, pak pro děti a teď, když už jsou děti velké a žijí si svými životy, tak je přímo naše povinnost využít ten náš čas, který nám zbývá zase pro sebe a co nejsmysluplněji.
Někdo má zahrádku, někdo opečovává dům, někdo chodí po výstavách, někdo chodí jen na procházky, ale strašně důležité je, nesedět doma a neutápět se v naštvání na okolní svět. Máme obrovskou kliku, štěstí, že jsme se Zdendou oba dva takový tuláčkové a že jsme se odhodlali, rozhodli a dotáhli naše plány do finále a realizovali to, co jsme si přáli.
Pravda, malá Timiška nám v tom trochu udělala zmatek, ale zase a stále dokola, ten čas tak rychle letí, že se ani nenadějeme a budou Vánoce, za chvíli se přehoupne únor a my se budeme pomalu vracet zpět.
Zdenda si udělal výlet na Pointe du Raz. Je to jedno z nejúžasnějšího pobřeží Bretaně Poloostrov Crozon je posetý skalnatými výběžky, do kterých se opírá rozbouřený oceán. Jedeme velmi těsně podél pobřeží, blíž už žádná silnice nevede, a tak se zatajeným dechem pozorujeme tu neskutečně divokou podívanou.
Pointe du Raz je nejzápadnějším místem Francie, a tak si ho samozřejmě nenecháme ujít. Jen já jsem poněkud zbaběle zůstala doma. Dneska byl opravdu velmi silný vítr a nechtělo se mi bojovat s větrem, který samozřejmě šel od moře.
Celou noc s námi házely poryvy větru a neustálý déšť bušil do auta. Naštěstí se dopoledne obloha maličkou zjasnila, déšť ustal, ale vítr nijak nepolevil.
Tak se Zdenda k majáku vydal sám a já jsem hlídala pevnost. Bretaň, to je 1100 km pobřeží, kde je stále co obdivovat. Vysoké masivy skal a nejednou se ukáže překrásná pláž chráněná před bouřícími živly.
Nebo malebné přístavy. Co městečko, to rybářský přístav. Bretaň, to jsou Keltové, ne Francouzi. Tady je úplně jiný přístup k vlastnictví domů a v péči o zahrady. Keltské dědictví je patrné na každém kroku.
Ohromné stavby kostelů jsou i v tom nejmenším městě. Masivní žulové statky a samozřejmě převaha kamenných domů každého cestovatele na první pohled udiví. Vůbec se nemusíme pídit po historii Bretaně, protože po pár dnech si stejně řekneme, tady je něco jinak a hloubáme nad tím, proč je to jinak.
Ten, kdo je maličko zvídavější si najde informace a zjistí, že Bretaň je maličko, hodně, odlišná od okolní Francie.
Přepychové domy jsou úplně všude. Domy jsou většinou veliké, naprosto výjimečně přízemní, ale z velké části dvoupatrové.
Kamenné domy jsou úchvatné. Zjišťovala jsem, jestli jsou domy opravdu kamenné, jestli to není jen nalepená fasáda z kamenných dlaždic, které mají navodit iluzi kamenných zdí, ale opravdu, zde jsou domy skutečně kamenné, s obrovskou péčí zrekonstruované anebo jen udržované.
Někdy je nad vchodem vytesaný letopočet. Mnohé domy tu už stojí více jak tři století. Keltské dědictví cornwallských osadníků z 5. století stále ovlivňuje bretaňský jazyk i kulturu. Bretaňský jazyk se používá hlavně mezi staršími lidmi, ale i mezi mladými, kteří se bretonštinu učí.
Však je to patrné na každém kroku. Téměř všechny směrové cedule a spousta nápisů jako jsou jména ulic, měst a všelijakých památek, budov je uvedena jak francouzsky, tak bretaňsky. Finistére je nejvzdálenější část Bretaně, kde právě jsme a je tu přehlídka zrestaurovaných kalvárií. Jednu jsme viděli při cestě podél pobřeží.
Kalvárie, dalo by se říct, že je to sousoší postav, kdy náboženský podtext je jasně patrný, důležitý, ale jsou zde plastiky lidí, kteří skutečně žili, mnohdy na kalvárii byly zobrazeny místní legendy anebo jen se jednalo o to, trumfnout velikostí, bohatstvím soch a výstředností plastik a soch vedlejší vesnici.
Tak se na kalvárii občas dostala celá vesnice. Kalvárie vznikaly už v 15. století a je potřeba si uvědomit, že celá tato oblast byla velmi bohatá. Bretaň vzkvétala nejen díky rybolovu, chovu dobytka ale i díky výrobě a obchodováním s lněným plátnem. Kalvárie mnohdy zobrazovali stejnou postavu, která zemřela mnoha způsoby.
To, jak jí jednotlivé kalvárie představovaly. Někdy jsou i postavy značně chaoticky umístěné, protože sousoší byla před Francouzskou revolucí rozebrána a pak v době klidu znovu sestavena a to, že občas byla k postavě přidělána hlava z zcela jiné postavy nechalo jaksi všechny v klidu.
A pravdou je, že mnohé kalvárie jsou už tak opotřebované dešti a větrem, že už mnohdy není ani znát, jestli se jedná o ženskou či mužskou postavu.
Ještě jedna zmínka, Bretaň si udržela nezávislost na Francii až do 16. století.
Video pro dnešní den, klikni na tento odkaz. Point du Raz
Trasa cesty:
